Havel: odkaz hodný pozornosti tady a teď

Joshua Hayden

Naše newslettery rozesíláme každý týden

03. 08. 2020 • 13:33
KOMENTÁŘ JOSHUA HAYDENA | Děj filmu Havel končí před 30 lety, ale silně promlouvá k dnešku. V bádání o osobnostech a leadershipu se mi potvrzuje, že pečlivý výzkum vlivných osobností naší minulosti nás může povzbudit ve vlastním jednání ve prospěch společnosti. Jako Američanovi, který se ve výuce mimo jiné věnuje Václavu Havlovi, mi tento film pomohl prohloubit vlastní vhled do pěti témat, která popisují Havlovo dědictví v českém kontextu.

Film umělecky spojuje Havlovo dílo coby dramatika s jeho politickým angažováním se v době komunismu. Rychle nás zavede od policejních výslechů a soudů k jevišti, kdy se Havel dívá do prázdného divadla. Havel věřil, že politika a divadlo jsou hluboce propojeny, že divadlo by v lidech mělo probouzet „společenské sebeuvědomění“, jak tomu říkal (Dálkový výslech). Divadlo a psaní byly jeho prorockým hlasem, i když neměl standardní fyzické publikum, které by mu odpovědělo. Ve filmu toto téma podkresluje například postava Olgy, která mu navrhuje, aby si vybral mezi divadlem a politikou. A právě Havlova tvůrčí činnost jej vtáhla do politické arény. Tato vazba je silnou součástí jeho odkazu.

Za druhé, režisér Slávek Horák klade důraz na rozpor mezi čestností Havla a jeho morálními poklesky. Lidé mají přirozenou tendenci dělat z hrdinů svaté a z darebáků ďábla. Film takovému zjednodušení nepropadl. Havel není žádný světec, vlastně příběh začíná jeho rozhovorem se zahraničním reportérem o své zbabělosti. Vidíme Havla, jak odvolává své politické aktivity při opakovaných výsleších poté, co založil Chartu 77, aby se vyhnul dalšímu věznění. Havlovo proutnictví a nevěry se prolínají celým filmem. Hrdinové, kteří pro nás dělají nejvíce, jsou si velmi dobře vědomi nedostatků, které mají.

Havel mohl dost dobře následovat vedení jiného leadera, pro svou plachou povahu se zrovna nedral do středu pozornosti. Toto třetí téma je důležité – stejně jako u řady velkých tvůrců historie, komunita kolem nich je tím, co je drží v čele a dále posiluje jejich vliv. Film nám celkem dobře pomáhá rozpoznat, že to, co Havel vykonal, nevykonal sám. Olga je krásně vyobrazena Annou Geislerovou, stojící více po boku Havla než za ním. Je to silná osobnost, taková, která Havla v mnoha ohledech vede vzhůru. To činí také postavy Pavla Landovského a Jana Patočky. Reprezentují přitom mnoho dalších, jejichž odvaha Havla a Chartu provázela a v mnoha chvílích přímo vedla k revoluci.

Čtvrté téma ukazuje mladší generaci – a starší generaci připomíná – jaké obrovské náklady měla podpora režimu za normalizace. Několik scén ve filmu znázorňuje případy, kdy lidé odmítli Chartu podepsat ze strachu z toho, co se může stát jejich dětem. Těžko je vinit. Ale tím spíše si uvědomíme mimořádnou odvahu signatářů. Film správně zdůrazňuje toto morální dilema a cenu za disidentství. Havel v jedné scéně přiznává, že věděli, do čeho jdou, když čelí trestu odnětí svobody. Cizincům a mladším generacím snímek poskytuje obrázek manipulace a nátlaku na občany, aby „žili ve lži“, jak říkal Havel. Utrpení ve zkoušce ohněm nás definuje, ale to, co si z ní odneseme, může být mocným podnětem na cestě k dobru.

Konečně, film nám připomíná Havlův humor a také jeho genialitu ve schopnosti dát lidi dohromady za společným cílem. Kamarád blízký Havlovi v těch dnech mi jednou řekl, že ani v temných dobách neztratil smysl pro humor a stále vynikal svou přirozenou autoritou. Tím mohl i přes mnoho různých idejí docílit vzniku uceleného dokumentu nebo plánu, jakým byla Charta 77 a její hnutí. V tomto smyslu je přínos Havla pro Občanské fórum ve snímku velmi podceněn.

Tolik toho v Havlovi chybí, a přesto Horákův film ušel kus cesty, aby postihl rozporuplnost, komplexnost a odvahu tohoto dramatika-disidenta. Svět musí ocenit, kým byl a čeho dosáhl, navzdory svým nedostatkům a nekonzistentnostem. Jeho život může dále podněcovat naši morální představivost více, než si uvědomujeme. Aktivní vzpomínání na něj může pomoci zlepšit svět dnes i v budoucnosti.

Autor vyučuje na Anglo-American University in Prague.

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Šarlatáni brzdí seriózní výzkum účinků antabusu, říká biochemik Cvek

Marek Kerles
Dnes • 08:00

Český biochemik Boris Cvek byl členem mezinárodního týmu, který před třemi lety uveřejnil v prestižním vědeckém časopise Nature důležitou studii o účincích antabusu na rakovinné bujení. Vědci tehdy prokázali, že lék, využívaný pro léčbu alkoholismu, ničí v laboratorních podmínkách nádorové buňky a podobně funguje i při pokusech na myších. Dnes se na celém světě začalo o látce antabus i v odborných kruzích mluvit také jako o možném léku pro pacienty s covidem-19. Podle Borise Cveka je však tenhle předpoklad založen na zcela mylných a neseriozních základech a v konečném důsledku má na solidní výzkum antabusu kontraproduktivní účinek.

Cíl v nedohlednu, česká CNN marně čeká na své diváky

Vojtěch Kristen
Dnes • 06:00

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Cíl je stále v nedohlednu. Taková je ve zkratce situace stanice CNN Prima News po osmi měsících na trhu. Stanici v průměru sleduje půl procenta lidí u obrazovek, většina pořadů dosáhne na sledovanost pouze v řádu nižších desetitisíců.

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
Včera • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.