Holec: Je suis Marek Prchal. Klusákovo narozeninové „přání“ je totalitní pranýř | info.cz

Články odjinud

Holec: Je suis Marek Prchal. Klusákovo narozeninové „přání“ je totalitní pranýř

KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Máro, Babiš se potápí, tak odejdi. Nikdy není pozdě... Režisér Vít Klusák se rozhodl promluvit do duše svému „skoro-švagrovi“ a „marketingovému expertovi ANO“ Marku Prchalovi. Udělal to pěkně všem na očích. „Píšu Ti takhle veřejně přes Facebook, je to Tvůj prostor, Tvoje platforma, jsi tu doma, znáš to tu jako málokdo, tak mi to přijde v pořádku, že si to přečteš právě tady,“ vysvětluje Klusák, kde se v něm bere starost o přítele, jehož narozeniny si připomněl – jak sám píše – v ten den ráno právě díky Facebooku. Nejde o žádné osobní přání, ale vykalkulované pranýřování.

Podobných exhibic je Facebook plný, nakonec je to černá díra našich horších pudů a frustrací, kde všichni můžeme být tím, kým nejsme. Klusákův dopis ale není obyčejný „fakebook“. Je dalším důkazem, jak dnes politika rozděluje lidi a to i v takřka širší rodině (Prchal je manželem sestry Klusákovy přítelkyně). A nejen to. Klusák svým „přáním“ k narozeninám demonstruje, jak se i ti, kdo se zaštiťují demokracií, dokážou ve svém zápalu chovat vlastně dost totalitně. Skoro jako by se při psaní dopisu díval na Všechny dobré rodáky.

Anebo pil teplé krabicové víno. Klusáka prý k napsání dopisu motivovaly neustálé otázky známých, kteří prý nedokážou pochopit, že jsou s Prchalem v jedné rodině. „To je úlet. A o čem se bavíte?“ cituje režisér údajné nejčastější otázky. To je stará dobrá totalitní praxe: reagujte veřejně v rámci „boje za dobro“ na anonymní otázky svých přátel a známých, kteří nedokážou pochopit, proč někdo nesmýšlí stejně jako vy a oddává se zlu, a trest přijde.

Kdyby chtěl Milan Kundera napsat Žert II – a že na něj v Česku bohužel nazrála doba – může jen literárně rozpracovat Klusákův dopis. Je to prosté: Prchal pracuje pro Andreje Babiše, kterého Klusák a spol. nenávidí, a tak mu přes Facebook pošle milý veřejný „dárek“ k narozeninám. Lajky prší, virtuální plácání se po zádech za „boj se zlem“ jede naplno. Jistě, můžete mít k Babišovi tisíc výhrad a všichni víme, že zvládnuté PR prodává jeho politiku pro masy, ale Prchal je jistě dospělý. Ironií zkrátka je, že tu nevoliči Babiše v rámci boje za demokracii automaticky předpokládají, že někdo jiný přece nemůžete volit Babiše. Takhle se ale nebojuje za demokracii: takhle začíná totalita.

Navíc Klusák v podstatě dělá stejnou práci jako Prchal, jen v jiném oboru: zatímco Prchal diriguje Babišovu politickou reality show, Klusák se zdatně věnuje umělecké reality show, jíž říká dokument. Se svým parťákem Filipem Remundou třeba kdysi kvůli natáčení Českého snu nahnali nemálo důchodců k fiktivnímu hypermarketu v Letňanech. Princip Klusákovy práce ale veřejně praskl kvůli jeho filmu Svět podle Daliborka, což má být „dokument“ o slaboduchém neonacistovi.

Jeho protagonista Dalibor Krupička nejspíš nikdy nezíská nobelovku, taky si ale nezaslouží manipulaci, jaké se na něm kvůli „dobrému příběhu“ podle něj dopustil Klusák. Ten totiž Krupičkovi řekl, že jde o dokument, pak ho ale vedl jako herce přesně tak, jak potřeboval. Vlastně jen naplnil literu smlouvy s Českou televizí, v níž se píše: „Česká televize je koproducentem hraného filmu Svět podle Daliborka, nejde o dokument ani publicistický útvar. Jde o stylizovaný polohraný snímek, který si neklade za cíl věrně zachycovat realitu.“

Prchal podle Klusáka investuje svůj talent a dobré nápady, aby zakryl skutečnou tvář Andreje Babiše. Ano, obyčejně se tomu říká politický marketing. V TOP 09 kdysi udělali ze starého knížete pankáče. Stanislav Gross to zase „myslel upřímně“... „On má velký talent přesvědčovat lidi, přetvařovat se. To on strašně dobře umí. Je to zvláštní člověk,“ popsal Klusáka Krupička. Takže by vlastně měli být s Prchalem spíš kamarádi, ne? Oba jen dělají svou práci, jak se říká v amerických filmech: Prchal pro Babiše a Klusák pro sebe.

Oba se ostatně poznali, když režisér točil Matrix AB o Babišovi. Klusák ale sebe vidí na straně dobra a Prchala na straně zla. Jako někoho, komu je potřeba otevřít oči, jak je teď v módě„Jak ty rodinný sešlosti vypadaj, proboha?! To jako děláte, že von to nedělá a bavíte se o počasí? A Ditě to nevadí?“ vypisuje Klusák údajné nejčastější otázky svých známých a z gustem jede osobní linku. Úplně stejně by se ale mohl Prchal ptát jeho a nejspíš by to bylo i čistší. Málokdo čeká, že politici píší nejen na Twitter sami, ostatně mnozí mají problém se slovy; většina z nás ale zná rozdíl mezi dokumentem a reality show.

Skutečná tečka ale přichází až na konec, jak už to bývá. „Odejít teď, když se loď potápí? Nebude to svým způsobem doznání?“ ptá se Klusák. Doznání? To už zavání pendrekem, ne? Klusák a spol. by měli konečně pochopit, že demokracie znamená i to, že mnozí z nás nemají za všech okolností „svého“ premiéra nebo prezidenta. A někteří ho dokonce nemají nikdy, pokud volí třeba Petra Cibulku. To ale ještě neznamená, že se kvůli tomu budeme bolševicky kádrovat.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud