INFO.CZ v „centrálním mozku lidstva“. Tady ministerstvo zdravotnictví nakupuje roušky | info.cz

Články odjinud

INFO.CZ v „centrálním mozku lidstva“. Tady ministerstvo zdravotnictví nakupuje roušky

REPORTÁŽ | Poprvé se sešli minulý týden ve čtvrtek. To jich ještě bylo jen pět. Pak se ovšem tým rozrostl a od té doby na ministerstvu zdravotnictví tráví dvacítka lidí osmnáct hodin denně tím, že po celém světě shání a nakupuje roušky, respirátory a další zdravotnický materiál. „Blížíme se v objemu nákupů miliardě korun a to rozhodně neskáčeme na triky spekulantů, kteří nám nabízejí jindy haléřové věci za více než dvoutisícínásobek. Šetříme, co to jde,“ říká Miroslav Doležal, šéf a koordinátor celého týmu. INFO.cz mělo šanci podívat se na místo, jemuž se tady s nadsázkou podle populárního seriálu ze sedmdesátých let říká „centrální mozek lidstva“. Jak se nakupují roušky, když se jich žádný stát nechce vzdát? Co tým řeší? A kdo jsou jeho členové? 

Velká světlá zasedačka s křišťálovými lustry a dlouhým obdélníkovým stolem, kde se občas za normálních „mírových“ časů konají tiskové konference ministra zdravotnictví, nebo se tu školí úředníci. Na stěně se promítá obrazovka jednoho z počítačů, kde se stále mění čísla a přibývají nové nasmlouvané obchody. Na komodě hned vedle stěny se válí dvě deky. „No jo, někteří tu přespávají, protože když bydlí daleko, nemá smysl se vracet domů, jestliže ve dvě, ve tři ráno kvůli časovému posunu skončíme a v šest zase začínáme,“ sleduje můj pohled Milan, jeden ze zdejších velících.

Je čas jídla a tisková mluvčí nese krabice s pizzami. Na stolečku vzadu přitom leží netknuté bagety a ovoce. „Víte, po týdnu na bagetách je vážně už nechcete ani vidět,“ říká Milan. A tým si objednává k večeři nebo spíš k odpolední svačině „cokoliv sladkého“. Vydanou energii je třeba doplnit. Každou chvíli totiž někdo po horečnatém telefonování vstane a zahlásí směrem k velícím buď úspěch – „Pište mi objednávku“, nebo krach: „Tak Moldávie už ode dneška taky nic nevyváží...“

Zemí, jež si chrání zdravotnické prostředky a nedostatkové roušky, je čím dál tím víc. „Ještě nám zbývají země Asie, především čínský, indický a vietnamský trh, odkud je prakticky 80 procent dodávek, pak také Jižní Korea, Jižní Amerika a v Evropě snad už jen severské státy, jako je třeba Dánsko,“ popisuje Miroslav Doležal, vedoucí zdejšího strategického týmu. Což zároveň vysvětluje zdejší dlouhé ponocování – na druhé straně polokoule je jiný čas.

Firmy nabízí své výrobky i samy od sebe a nezištně

Kde se vzali tito lidé, je jasné, když na chvíli při dopisování posledních aktualit na tabulku dnešních nasmlouvaných nákupů probleskne na stěně jiná tabulka: se jmény, bydlišti, telefonními čísly a zaměstnavatelem zdejší dvacítky obchodníků. Čtu na ní: Úřad vlády, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo vnitra, ministerstvo zahraničních věcí, ale jsou tu i zástupci Státních hmotných rezerv a hlavně lidé z fakultních nemocnic, kteří mají s nákupy zdravotnického materiálu své zkušenosti. „Já ne, já se to učím za pochodu,“ říká Miroslav Doležal, zatímco zvedá už asi třetí telefon během minuty a například řeší s dodavatelem, který sám od sebe vytiskl 3D tiskárnou ochranné štíty pro zdravotníky, jejich distribuci potřebným zařízením, aby vzápětí řešil dodávku plicních ventilací.

„Samozřejmě, že chci ventilátory, napište mi strukturovanou nabídku, co nejkratší termín dodání, a pak nějakou cenovou nabídku. Aha... Vynikající. Dobré ceny. Dám vám mail na kolegyni, která plicní ventilace v našem týmu dělá a ona to prostuduje, obratem se ozveme zpět.“ Je zdvořilý, ale stručný, skoro až úsečný, i když toto byla nabídka přímo od výrobce, který se ozval sám. Jinak to ale zřejmě nejde, když je nutné zvládnout tolik telefonátů. Do místnosti na chvíli vběhne vrchní velitel přes koronavirus – náměstek ministra a velitel krizového štábu Roman Prymula. Rychle oznámí novinky a spěchá zase jinam. Ministr zdravotnictví se tady objevuje čtyřikrát denně, aby zjistil, co je nového.

Dvacetičlenný tým se dělí na obchodní část, která zajišťuje objednávky, pak na analytickou část, která ověřuje a vyhodnocuje důvěryhodnost druhé strany, s níž se objednávky podepisují, a pak jsou tu prospektoři, kteří sami aktivně vyhledávají české i zahraniční firmy, jež by mohly pomoci. A také tým těch, co dávají dohromady požadavky ze zdravotnických a sociálních zařízení na ochranné prostředky. A že je především analytický tým potřeba, to už ministerstvo ví z vlastní neblahé zkušenosti. „Devadesát procent z těch nabídek jsou fejky, nejste schopna ověřit existenci a důvěryhodnost firmy v dané zemi. S tím nám hodně pomáhají ambasády a náš analytický tým. Nicméně se nám stalo, že jsme naletěli. Nebyli jsme ale jediní, kdo přijel tam, kde se mělo naskladňovat, a tam nic, jen pusto prázdno,“ vypráví koordinátor. 

Ministerský tým proto úzce spolupracuje s ambasádami v jednotlivých zemích a zároveň s Hamáčkovým „červeným týmem“ ministerstva vnitra, který zajišťuje podobné věci. Co všechno se nakupuje? Plicní ventilátory, roušky, respirátory, jednorázové rukavice, ochranné obleky. „Máme dvě místa, která patří podniku Státní hmotné rezervy, kam zásoby svezeme a odkud se podle určitého klíče distribuují tam, kde jsou třeba, nejčastěji na kraje. Ty už pak vědí, jak s materiálem naložit,“ říká Doležal.

Miroslav Doležal (vlevo) byl až do minulého týdne jedním z úředníků  ministerstva zdravotnictví. Teď už týden šéfuje celému týmu nákupčích a koordinuje aktivity ministerstva zdravotnictví s „červeným týmem“ ministra Hamáčka.Miroslav Doležal (vlevo) byl až do minulého týdne jedním z úředníků ministerstva zdravotnictví. Teď už týden šéfuje celému týmu nákupčích a koordinuje aktivity ministerstva zdravotnictví s „červeným týmem“ ministra Hamáčka.autor: Lenka Petrášová

Na lékárníky jsme nezapomněli, i pro ně budou ochranné prostředky

Jaký je ten klíč přerozdělení? A co lékárníci? Ti stále hlásí, že nemají roušky a jsou až někde na šestém místě co do priorit, přitom právě sem přijdou nemocní nejdříve, aniž vědí, že už jsou nakažení… „Nezapomnělo se na ně,“ kroutí hlavou Miroslav Doležal. 

„Ten klíč přerozdělení jsme netvořili my, takže k tomu nemůžu říct nic bližšího. Není to ale podle hesla ‚co si kdo utrhne, to má‘. Je to velmi zodpovědné rozhodování. Nikdo nedostává přednost, vyhodnocuje se aktuální potřeba. Takže jestliže má nyní kraj Olomouc problémy s vyšším počtem nakažených, pomoc bude nyní v prvé řadě směřovat tam. Pro nás bylo podstatné zajistit chod nemocnic. Zároveň si musíte uvědomit, že ministerstvo zdravotnictví nikdy podobné nákupy nedělalo, ty umí samotné nemocnice a mohly si dělat nákupy samy a mohly se předzásobit. Někdy už v prvé půlce února se potkal ministr zdravotnictví i premiér se zástupci nemocnic a doporučil jim, aby se předzásobili,“ říká.

Na námitku, že ředitelé nemocnic tvrdí opak – tedy že jim bylo samostatné nakupování zakázáno, odpovídá tak, že nemocnice řekly, že s nákupy v takovém objemu nemají zkušenosti, takže se ministerstvo rozhodlo přistoupit k centrálním nákupům.

Bavíme se v předsíni u kuchyňky, všichni zdejší lidé mají důsledně roušky a před sebou, nebo na židli vedle sebe desinfekci. Jsou to lidé, kteří s nákupy mají zkušenosti, ekonomové z nemocnic a také lidé „vypůjčení“ ze soukromé sféry. Miroslav Doležal se přitom raduje, že v pátek by mělo dorazit letadlo s velkou várkou roušek a příští týden další tak, že bude pokrytá akutní potřeba všech zdravotnických zařízení, které si o ochranné prostředky zažádaly.

Co bude v nejbližší budoucnosti? Bude ještě vůbec kde nakupovat? „Myslím, že je to otázka jen relativně krátké doby přetlaku poptávky nad nabídkou. Pravda, je to situace, kterou jsem za celou dobu své éry obchodníka, což je pětatřicet let, nikdy nezažil. Nedá se to s ničím porovnat, aby všechny státy na celém světě měly zájem o to stejné zboží. Snažíme se v tom bruslit,“ popisuje Doležal.

Jeho úkolem mimo jiné je, aby udržel v rozumných mezích finance, za které stát nutné věci nakoupí. „Cenový rozptyl u jednoho jediného respirátoru je od několika desítek korun po dva tisíce za kus, tak si to představte, jak rychle se trh přizpůsobil vysoké poptávce,“ říká Doležal s tím, že momentálně se blíží v proinvestovaných penězích do nákupu 1,5 miliardě korun. „Ostatně to vidí asi i lidé sami. Pokud na internetu někdo nabízí deset jednorázových roušek za 350 korun, tak mně to přijde nemravné a nehorázné, když vím, že jejich cena je v normálních časech – a byla až do Vánoc – několik haléřů za kus,“ kroutí hlavou Doležal.

Za těmito dveřmi v přízemí ministerské budovy se odehrává momentálně to nejdůležitější: hromadné nákupy roušek a dalších ochranných pomůcek, které dvacetičlenný tým shání po celém světě.Za těmito dveřmi v přízemí ministerské budovy se odehrává momentálně to nejdůležitější: hromadné nákupy roušek a dalších ochranných pomůcek, které dvacetičlenný tým shání po celém světě.autor: Lenka Petrášová

Není z tohoto pohledu chyba, když Česko ještě na přelomu ledna a února vyvezlo coby pomoc naše roušky do Číny? „Víte, tuto situaci nemohl nikdo předvídat. Předzásobit se na všechno předem nelze,“ komentuje to, včetně faktu, že ani ve skladech Státních hmotných rezerv nebyl dostatek roušek, protože na takovou věc žádné z ministerstev nepamatovalo a neobjednalo je. „Spíš je otázka, jak se z toho poučit do budoucna,“ říká a naráží tím na skutečnost, že pandemický plán se aktualizuje co dva roky, přičemž naposledy to bylo loni v létě.

Budou léky dalším cílem strategických nákupů ministerstva?

V lékárnách aktuálně chybí obyčejný Paralen a lékárníci hlásí, že nedostatkové jsou i další jindy běžné léky. A to i léky na recept. Pacienti se předzásobili. „Je to možné, vnímáme, že ten nedostatek tady je. Pokud vím, tak ministerstvo tuto situaci řeší, ale pro nás jsou teď prioritou zdravotnické ochranné prostředky a třeba desinfekce, kde fantasticky zareagovaly české firmy samy, takže s desinfekcí si nakonec vystačíme z vlastních zásob, protože ji naše firmy umí udělat,“ popisuje koordinátor nákupu.

Jak dlouho čeká, že stav krize potrvá a jeho tým bude nocovat nad Palackého náměstím? „Je bohužel jasné, že teď jsme ještě před vrcholkem počtu nakažených, takže tato situace ještě několik týdnů potrvá,“ říká zatímco jednou rukou zároveň podepisuje papíry s hlavičkou ministerstva, které mu asistentka přinesla. „Vidíte, nemáme čas na nic, ještěže máme každý dvě ruce,“ směje se, protože druhou rukou kontroluje neustále cinkající mobil. „Nerad bych přišel o novou nabídku, v neděli jsme dostali dvě nabídky od firem na šití roušek, měli jsme tady tu fantastickou nabídku ochranných štítů, kde se povedlo ze dne na den zajistit velkou dodávku a dál spolupracujeme, ozývají se nám textilky, že jsou také připraveny šít roušky a toho všeho si strašně vážíme,“ říká.

Pravda, úředníci na ministerstvu jedou na plné obrátky. I české firmy se samy nabízejí s pomocí a nečekají, jestli jim ji někdo posvětí a schválí. Klíčová otázka, kterou však bude nutné si po skončení pandemie klást, je, jestli se nákupy musely skutečně začít řešit až od 11. března a to právě takovýmto způsobem. A co s tím, aby příště nic podobného nenastalo. Protože není otázka, jestli nějaká podobná přírodní katastrofa zase přijde, ale spíše za jak dlouho se opět stane něco podobného. „Musí nás to všechny změnit. A divil bych se, kdyby se tak nestalo,“ říká k tomu Miroslav Doležal.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud