Články odjinud

INFO.CZ v epicentru: Hranice osobní chemie a diplomacie ve stínu atomového hřibu

INFO.CZ v epicentru: Hranice osobní chemie a diplomacie ve stínu atomového hřibu

Je to jen začátek, na smlouvách nezáleží, osobním kouzlem jsem zbavil svět severokorejské atomové hrozby. Tak vykládá americký prezident Donald Trump výsledky svého jednání se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem v Singapuru. Pokud to tak nedopadne, nic závazného nepodepsal, a tak mu nikdo nemůže dokázat, že v jednáních s Kimem zklamal.

Svým způsobem byl úterní summit v Singapuru popřením té části diplomacie, která si zakládá na smlouvách, přesných termínech a jasných závazcích. V deklaraci, kterou podepsali Trump a Kim, něco takového chybí. Jde o proklamaci, která má, jak se říká, vést k „vybudování důvěry.“ Zajímavější a důležitější než tento kus papíru - který slibuje blíže nedefinovanou „denuklearizaci Korejského poloostrova“ ze strany Kima a neurčené „bezpečnostní záruky“ ze strany Trumpa – byla následná tisková konference americké prezidenta.

Donald Trump na ní mluvil z velké části o tom, co není na papíře. Vysvětloval, že se mu podařilo domluvit se severokorejským diktátorem, že se vzdá postupně jaderných zbraní. Jednání o tom, jak se bude postupovat, teprve začínají a i Trump přiznává, že to bude dlouhý proces. Kimovi Trump na oplátku slíbil, že ukončí společná jihokorejsko-americká vojenská cvičení trénující zastavení severokorejské agrese a ozbrojený zásah proti severokorejskému vedení a nepřímo naznačil, že by mohl v budoucnu snížit i počet amerických vojáků v Jižní Koreji. Mluvilo se prý i o vzájemné výměně diplomatů. Trump pak řekl, že Kim zase oznámil uzavření testovacího místa pro motory svých raket, které mohou ohrožovat i USA.

Podle vyjádření Trumpa se zdá, že zafungovala jakási osobní chemie mezi oběma vůdci, že si navzájem věří, a tak stačí jen nepsané sliby. Jenže ne nadarmo se říká, co psáno to je dáno. Platí to i v diplomacii, protože plnění takových dohod jde pak lépe kontrolovat. Ještě důležitější to je, pokud takové dohody uzavírá zástupce demokratické země. V demokratických zemích tak totiž mohou plnění dohod kontrolovat i poslanci a opozice a navíc jde o jedinou možnost, jak zajistit jejich dodržování i po volbách, ve kterých se mění vládnoucí garnitura. Osobní slovo a osobní přitažlivost mezi státníky zmizí odchodem jednoho z nich ze scény po volbách.

Spoléhat se na představu, že se Severní Korea vzdá svých jaderných zbraní, pokud na to nebude mít na papíře přesný plán s termíny a kontrolami, je dosti pošetilé. Samozřejmě, i postupné kroky vytváření důvěry mohou fungovat a vést nakonec od nezávazných prohlášení ke skutečné spolupráci dvou odlišných zemí s nepředstavitelně odlišnými režimy. Musí k tomu ale existovat příslušné předpoklady. Někteří komentátoři upozorňují, že se tak stalo, když americký prezident Richard Nixon začal zlepšovat v sedmdesátých letech minulého století vztahy Spojených států s Čínou. Přitom Washington a Peking byly do té doby nepřátelé hrozící si jadernými zbraněmi.

Rozdíl byl ale v tom, že čínské vůdce tehdy nikdo nenutil k jadernému odzbrojení a nukleární zbraně pro ně zůstaly pojistkou i proti případnému útoku ze strany USA. Navíc Spojené státy i Čína tehdy měly společného nepřítele – Sovětský svaz. Jejich porozumění tak vycházelo ze společných zájmů a ze společné hrozby. V případě Severní Koreje tohle chybí. Kim se zatím nechystá rozkmotřit s Čínou a vyměnit její ochranu za ochranu ze strany Washingtonu. Navíc se zdá, že on sám chápe svoji situaci tak, že bez jaderných zbraní bude vždy ohrožen nějakou velmocí, ať již to budou jako dosud Spojené státy nebo někdo jiný.

Výsledkem singapurského summitu tak bude nejspíš nekonečné jednání o severokorejském jaderném odzbrojení a v nejlepším případě to, že se Kim Čong-un začne projevovat jako normálnější a zodpovědnější vládce. Což by mimochodem nebylo špatné ani pro prosté Severokorejce a Trump by to pak mohl vykládat jako své vítězství. S velkou pravděpodobností ale nedojde k úplnému jadernému odzbrojení Severní Koreje. Pochybnosti o tom má i Trump. „Já tomu skutečně věřím,“ odpověděl Trump na dotaz jednoho novináře, zda věří Kimovu slibu jaderného odzbrojení. „Ale může se stát, že před vás předstoupím za šest měsíců a řeknu, mýlil jsem se,“ dodal. A pak doplnil: „Ale nemyslím si, že bych něco takového připustil. To si spíš najdu nějakou výmluvu.“

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud