Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

INFO.CZ v epicentru: Hranice osobní chemie a diplomacie ve stínu atomového hřibu

INFO.CZ v epicentru: Hranice osobní chemie a diplomacie ve stínu atomového hřibu

Je to jen začátek, na smlouvách nezáleží, osobním kouzlem jsem zbavil svět severokorejské atomové hrozby. Tak vykládá americký prezident Donald Trump výsledky svého jednání se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem v Singapuru. Pokud to tak nedopadne, nic závazného nepodepsal, a tak mu nikdo nemůže dokázat, že v jednáních s Kimem zklamal.

Svým způsobem byl úterní summit v Singapuru popřením té části diplomacie, která si zakládá na smlouvách, přesných termínech a jasných závazcích. V deklaraci, kterou podepsali Trump a Kim, něco takového chybí. Jde o proklamaci, která má, jak se říká, vést k „vybudování důvěry.“ Zajímavější a důležitější než tento kus papíru - který slibuje blíže nedefinovanou „denuklearizaci Korejského poloostrova“ ze strany Kima a neurčené „bezpečnostní záruky“ ze strany Trumpa – byla následná tisková konference americké prezidenta.

Donald Trump na ní mluvil z velké části o tom, co není na papíře. Vysvětloval, že se mu podařilo domluvit se severokorejským diktátorem, že se vzdá postupně jaderných zbraní. Jednání o tom, jak se bude postupovat, teprve začínají a i Trump přiznává, že to bude dlouhý proces. Kimovi Trump na oplátku slíbil, že ukončí společná jihokorejsko-americká vojenská cvičení trénující zastavení severokorejské agrese a ozbrojený zásah proti severokorejskému vedení a nepřímo naznačil, že by mohl v budoucnu snížit i počet amerických vojáků v Jižní Koreji. Mluvilo se prý i o vzájemné výměně diplomatů. Trump pak řekl, že Kim zase oznámil uzavření testovacího místa pro motory svých raket, které mohou ohrožovat i USA.

Podle vyjádření Trumpa se zdá, že zafungovala jakási osobní chemie mezi oběma vůdci, že si navzájem věří, a tak stačí jen nepsané sliby. Jenže ne nadarmo se říká, co psáno to je dáno. Platí to i v diplomacii, protože plnění takových dohod jde pak lépe kontrolovat. Ještě důležitější to je, pokud takové dohody uzavírá zástupce demokratické země. V demokratických zemích tak totiž mohou plnění dohod kontrolovat i poslanci a opozice a navíc jde o jedinou možnost, jak zajistit jejich dodržování i po volbách, ve kterých se mění vládnoucí garnitura. Osobní slovo a osobní přitažlivost mezi státníky zmizí odchodem jednoho z nich ze scény po volbách.

Spoléhat se na představu, že se Severní Korea vzdá svých jaderných zbraní, pokud na to nebude mít na papíře přesný plán s termíny a kontrolami, je dosti pošetilé. Samozřejmě, i postupné kroky vytváření důvěry mohou fungovat a vést nakonec od nezávazných prohlášení ke skutečné spolupráci dvou odlišných zemí s nepředstavitelně odlišnými režimy. Musí k tomu ale existovat příslušné předpoklady. Někteří komentátoři upozorňují, že se tak stalo, když americký prezident Richard Nixon začal zlepšovat v sedmdesátých letech minulého století vztahy Spojených států s Čínou. Přitom Washington a Peking byly do té doby nepřátelé hrozící si jadernými zbraněmi.

Rozdíl byl ale v tom, že čínské vůdce tehdy nikdo nenutil k jadernému odzbrojení a nukleární zbraně pro ně zůstaly pojistkou i proti případnému útoku ze strany USA. Navíc Spojené státy i Čína tehdy měly společného nepřítele – Sovětský svaz. Jejich porozumění tak vycházelo ze společných zájmů a ze společné hrozby. V případě Severní Koreje tohle chybí. Kim se zatím nechystá rozkmotřit s Čínou a vyměnit její ochranu za ochranu ze strany Washingtonu. Navíc se zdá, že on sám chápe svoji situaci tak, že bez jaderných zbraní bude vždy ohrožen nějakou velmocí, ať již to budou jako dosud Spojené státy nebo někdo jiný.

Výsledkem singapurského summitu tak bude nejspíš nekonečné jednání o severokorejském jaderném odzbrojení a v nejlepším případě to, že se Kim Čong-un začne projevovat jako normálnější a zodpovědnější vládce. Což by mimochodem nebylo špatné ani pro prosté Severokorejce a Trump by to pak mohl vykládat jako své vítězství. S velkou pravděpodobností ale nedojde k úplnému jadernému odzbrojení Severní Koreje. Pochybnosti o tom má i Trump. „Já tomu skutečně věřím,“ odpověděl Trump na dotaz jednoho novináře, zda věří Kimovu slibu jaderného odzbrojení. „Ale může se stát, že před vás předstoupím za šest měsíců a řeknu, mýlil jsem se,“ dodal. A pak doplnil: „Ale nemyslím si, že bych něco takového připustil. To si spíš najdu nějakou výmluvu.“

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1