Januš: A co když bude Marie Benešová dobrou ministryní spravedlnosti? | info.cz

Články odjinud

Januš: A co když bude Marie Benešová dobrou ministryní spravedlnosti?

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Prezident Miloš Zeman jmenuje v rámci aktuálních změn ve vládě novou ministryní spravedlnosti svou dosavadní poradkyni Marii Benešovou. Jde o nejvíce sledovanou ministerskou změnu, a tak se hodí rozebrat ji z obou stran. Ta první: Stále není jasné, proč premiér Andrej Babiš (ANO) navrhl právě ji. Nutně tedy budou pokračovat spekulace o tom, zda má nová šéfka spravedlnosti ochránit předsedu vlády či některé lidi z prezidentova okolí před trestním stíháním. Už z tohoto důvodu být ministryní neměla. Ta druhá: V diskusích se naopak stírá, že se řada argumentů proti Benešové používá účelově a také to, kolik čeká na resortu práce. Nová ministryně může některé důležité věci posunout dál a sehrát tak pozitivní roli.

Veřejným prostorem se nese obava, zda Benešová nepokosí některé vedoucí státní zástupce, zejména toho nejvyššího, Pavla Zemana. Nová ministryně všechny spekulace odmítá, na čistky se prý nechystá. A stejně mluví i Babiš. „Kdybych chtěl vyměnit nejvyššího státního zástupce, mohl jsem to udělat za menšinové vlády hnutí ANO. Všechno to jsou nesmysly,“ řekl včera večer v České televizi. Svou motivaci ke střídání šéfa resortu ale stejně obstojně nevysvětlil. 

„Pan Kněžínek se dozvěděl, že má být ministrem 15 minut před tím, než jsme ho s paní Schillerovou přemluvili. Byl tam dočasně. A ano, je asi pravda, že to plánoval později, ale vzhledem k tomu, že je (…) obměna vlády a vznikl tlak na změnu, byl jsem taky donucen urychlit rozhodnutí,“ uvedl ke konci dosavadního ministra spravedlnosti a naznačil tak tím i roli evidentně dlouhodobě posilující ministryně financí Aleny Schillerové. Ta dnes ostatně ve vládě obsazuje, stejně jako nový ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, místopředsednický post.

Babiš se snaží všechny obavy rozbít i tím, že pro Benešovou se rozhodl ještě před tím, než policie navrhla jeho obžalobu. To je ale poměrně lichý argument.

Pragmatička Benešová

Benešová tak vzbuzuje při dnešní reorganizaci vlády tu největší pozornost. „Benešovou nechceme, Benešovou nechceme,“ skandovali ostatně včera večer demonstranti v některých českých městech. Mělo by ale rovněž zaznít, že postavení státních zástupců, které právě tyto emoce vyvolává, je jen jedním z témat, které bude nová ministryně řešit.

Resort se totiž dlouhodobě chystá třeba na přijetí zcela nových procesních kodexů, které stanoví úplně nová pravidla pro rozhodování soudů v civilních i v trestních věcech. Musí připravit kompromisní variantu fungování hromadných žalob a také pokračovat ve změnách v insolvencích a exekucích. O slovo si řeknou rovněž jednotlivé profesní komory a do České republiky se dál pohrnou stohy evropských předpisů, které bude muset právě Benešová zpracovávat.

Nová ministryně tak bude moci opravdu rychle ukázat, o co jí v úřadu vlastně jde. Výchozí pozici má patrně ještě horší, než měla loni Taťána Malá (ANO), kterou postupně odrovnávaly rozličné aféry. Podívejme se ale na Benešovou bez předsudků. Jako na kariérní státní zástupkyni a následně nejvyšší žalobkyni vytipovanou legendárním Otakarem Motejlem, advokátku a rovněž političku, která už v čele resortu jednou stála. Tedy jako na ženu s nezanedbatelnými zkušenostmi jak z právních profesí, tak z prosazování a vyjednávání legislativy.

Zkoumejme ji také jako pragmatičku, a to v dobrém slova smyslu. Pokud totiž už nějakou dobu píšeme o tom, že témata ministerstva spravedlnosti jsou zcela jasné a je třeba je „jen“ vyjednat a prosadit, může to být ta zcela odpovídající vlastnost.

Odříkaného chleba největší krajíc

Ilustrujme to i vyjádřením Marie Benešové z roku 2013, kdy byla ministryní poprvé. Tehdy se intenzivně řešil nový občanský zákoník. Šlo o revoluční změny a mnozí z nich měli opravdový strach. A celé toto téma, včetně schvalování klíčové doprovodné legislativy, doslova spadlo v poslední chvíli do klína Benešové. Ta za něj bojovala, i když se s ním, minimálně ze začátku, úplně neztotožňovala. „Nebyla jsem sice jeho velký fanda, ale to tak v životě bývá, že odříkaného chleba je největší krajíc. Ze začátku jsem jej kritizovala. Už není doba na velké zákoníky. Zejména v západním světě touto cestou nepostupují a spíše volí cestu dílčích novel. Doba na něj podle mě není zralá, nicméně kodex máme. Tvořil se dvanáct let, začal s ním Otakar Motejl, kterého si velmi vážím a nechci, aby dvanáctiletá odborná práce přišla vniveč. To by bylo nezodpovědné a nebylo by to správné,“ odpověděla mi tehdy Marie Benešová v rozhovoru pro časopis Právní rádce. 

„Vyhodnocovala jsem pro a proti a dospěla jsem k závěru, že už jen s ohledem na úctu k odborné veřejnosti a specialistům, kteří na zákoníku pracovali, je správné, když se dotáhne do konce. Navíc v současné době už také probíhají školení, která stojí hodně peněz. Je to rozjetý vlak, který nabírá rychlost a nejde zastavit. Je nutné zvažovat, jak se zachovat – úplně kodex stopnout bych si nevzala na svědomí, takže jsem se rozhodla jej dotáhnout do konce,“ dodala.

To přece není špatné, ne? Tak vezměme v potaz i tyto věci. A také si uvědomme, že se řada argumentů proti Benešové, a vlastně i Babišovi, používá čistě účelově. Třeba to, že bude už čtvrtou ministryní spravedlnosti hnutí ANO za poslední rok. Prvním z nich byl ale Robert Pelikán, který ve funkci strávil více než tři roky. Druhou pak Taťána Malá, jež skončila po pár dnech opravdu kvůli zcela něčemu jinému než tlakům Andreje Babiše. A třetím již vzpomínaný Jan Kněžínek.

Teď zkrátka bude ministryní Marie Benešová. Z výše popsaného můžeme čerpat i naději, že nás nečeká tak hrozná doba, jak je teď módní říkat a psát.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud