Januš: Když si Reportéři ČT hrají na soudy, spravedlnost pláče | info.cz

Články odjinud

Januš: Když si Reportéři ČT hrají na soudy, spravedlnost pláče

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Pořad České televize Reportéři ČT je o investigativní žurnalistice. Někdy připomíná vyšetřovatele v nejširším slova smyslu, občas ale také svým způsobem supluje roli soudů. Je dlouhodobě otázkou, zda se (nejenom) veřejnoprávní publicistika má do takovéto polohy vůbec kdy dostat. A když už se něco takového děje, měly by se rovněž držet standardy, které musí být právě pro justici určující: tedy hledat „spravedlnost“ nestranně a bez počátečního rozhodnutí, na čí straně je vlastně pravda.

 

Dejme si konkrétní příklady: Nedávno pořad zpochybnil rozhodnutí Ústavního soudu v kauze zámku Opočno, když odvysílal reportáž vystavěnou tak, že divákovi muselo být jasné, „kde je pravda“ – údajně na opačné straně, než stanovil Ústavní soud. V jiném případě zase Reportéři ČT příběh úplně nedovyprávěli: to když loni v listopadu zmapovali, jak rodina Vařekových, známá především díky spoluvlastnictví koupelnové firmy Ravak, převzala jeden pneuservis. Z reportáže se zdálo, že na tom v pořádku nebylo vůbec nic, nedávno ale Vrchní soud v Praze v rozsudku, který má INFO.CZ k dispozici, pravomocně rozhodl zcela opačně.

Nestandardně se tvůrci pořadu chovali třeba k dřívější šéfce Exekutorské komory ČR Pavle Fučíkové a do centra pozornosti se opakovaně vrací třeba i reportáž o údajném udavačství jedné z lidických žen.

O pomyslných mediálních soudech a o tom, že v dnešní rychlé době nebývá v řadě skutečných i umělých kauz rozsudek tím nejdůležitějším, se toho napsalo už hodně. Nikdy asi nepřimějeme všechny k tomu, aby skutečně respektovali jednu ze základních právních zásad stanovující v trestních kauzách presumpci neviny, a pokud možno ji akceptovali i v jiných sporech, třeba těch, které se týkají majetku. Musíme se ale pozastavovat nad tím, když tyto základní hodnoty při své práci úplně nedrží novináři. I na základě jejich výstupů si totiž veřejnost vytváří obrázek o fungování jednotlivých lidí i firem, což pro ně může být společensky i byznysově likvidační. I když je soudy později zprostí obžaloby, bezdůvodné šrámy na reputaci často zůstanou.

Vrchní soud v Praze nedávno rozhodl o odvolání Filipa Vařeky, vnuka Jindřicha Vařeky, jednoho ze zakladatelů známé koupelnové firmy Ravak, ve složité a pro laiky dosti neprostupné kauze postupného převzetí pneuservisu Kajgr pneu. A dal mu pravomocně za pravdu, na rozdíl od Reportérů ČT, kteří o něco dříve odvysílali na základě jiného a nepravomocného soudního rozhodnutí reportáž vystavěnou zcela opačně a navíc s jasným antibabišovským podtextem.

Do příběhu totiž zapojili rovněž Filipova otce, bývalého starostu Příbrami Jindřicha Vařeku ml., který ale v právním sporu vůbec nefiguruje a nikdy nefiguroval. A právě jeho prostřednictvím se v malé regionální kauze objevil rovněž premiér Andrej Babiš (ANO), který s ní taktéž nemá evidentně vůbec nic společného.

Pokud si už Reportéři ČT hrají na soudy, neměli by postupovat jako v tomto případě: hlavní prostor dávají pouze jedné straně, bývalému majiteli firmy, jehož verzi přejímají. Navíc pro vyprávění volí takové prostředí a takové emocionální postupy, aby mu dodali na věrohodnosti.

Naopak to, co se jim nehodí do vyznění příběhu, ale z právního pohledu je naprosto klíčové, zmiňují jen okrajově. A to tak, že divák bez většího právního povědomí – a přiznejme si, že takových bude většina – nemá příliš šanci si uvědomit, že popisovaná kauza může být o dost složitější.

Například v tomto případě: pouze okrajově zazní informace o klíčovém notářském zápisu, který osvědčuje, že původní majitel dříve uznal to, co následně popírá. Investigativci to ale vůbec neřeší a nikterak jej s tím nekonfrontují. A dále: v úvodu reportáže je sice zmíněno, že dosavadní rozsudek není pravomocný, následné rozebrání kauzy už tomu ale příliš neodpovídá. A podobných problémů bychom mohli v této reportáži, ale rovněž v některých dalších, zmínit více.

Je v pořádku upozorňovat na všelijaké nepravosti a stejně tak je nutné kriticky přistupovat k jakémukoliv politikovi včetně premiéra Andreje Babiše, možná že k němu obzvláště. V seriózních pořadech a zejména na veřejnoprávní televizi ale nemůže platit, že když se kácí les, létají třísky.

Raději než tu mediální proto sledujme skutečnou spravedlnost. I v ní bohužel dojde k přešlapům, oproti té reportérské ale naštěstí v minimu případů.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud