Januš: Návrat Pelikánů přinese i nevybuchlé pumy a další nepřístojnosti. Ostrá vyjádření jim jdou | info.cz

Články odjinud

Januš: Návrat Pelikánů přinese i nevybuchlé pumy a další nepřístojnosti. Ostrá vyjádření jim jdou

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Je v tom jistá symbolika. Profesorka Irena Pelikánová končí koncem srpna jako evropská soudkyně a její syn Robert Pelikán, dřívější výrazný ministr spravedlnosti hnutí ANO, se začátkem září oficiálně stane novým členem Legislativní rady vlády. Tedy sboru expertů, v jehož čele je ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) a jehož hlavním úkolem je posuzovat kvalitu nově navrhovaných zákonů. Pelikán tak bude opět výrazněji promlouvat do veřejného života, a to samé lze očekávat rovněž od jeho matky, která to již celkem otevřeně avizovala v rozhovoru pro INFO.CZ, který vyšel minulý týden. Jedno je jisté, určitě se s nimi nebudeme nudit, už jen proto, že mají opravdu bohatý slovník. A to i pokud jde o invektivy.

Právnická rodina Pelikánů byla vždy výrazná. Zejména její dva členové, matka Irena Pelikánová a syn Robert Pelikán, přicházeli a přicházejí v posledních letech s netradičními postřehy a právními konstrukcemi, z nichž je znát nejen obrovská právní odbornost, ale rovněž bohaté jazykové a filozofické zázemí. Umí dobře mluvit, srozumitelně zvládnou vysvětlit i těžce proniknutelná témata.

Občas se ale při tom oba dopouštějí až moc velkých zjednodušení, někdy také najednou otočí a začnou tvrdit pravý opak dosud hájeného. Ve své ironii mnohdy míří až k sarkasmu, který je pro jejich názorové oponenty občas jen těžce snesitelný. Sám o tom vím své, ale pokud by někdo mohl opravdu vyprávět, byl by to třeba hlavní autor aktuálního občanského zákoníku profesor Karel Eliáš a s ním názorově spříznění právníci. Právě proti jejich postojům se Pelikánovi ještě dávno před tím, než se Robert Pelikán stal ministrem spravedlnosti, hlasitě vymezovali a vlastně i dodnes vymezují.

O Pelikánových si tak mnozí lidé myslí různé věci, nikomu ale nejsou lhostejní. Pokusím se to doložit osobní vzpomínkou. Právě v oněch stále vyhrocených časech, v červnu roku 2014, kdy už se podle nového občanského zákoníku postupovalo, ale do praxe ještě stále nestačil naplno naběhnout, jsem o obědové pauze konference Karlovarské právnické dny seděl na terase hotelu Thermal s profesorkou Pelikánovou a pořizoval s ní rozhovor do časopisu Právní rádce.

Na mě byla milá, ale skoro bylo až k neuvěření, jakou síru dští na občanský zákoník a hlavně na s ním související zákon o obchodních korporacích. Kolem nás chodili jeho další autoři, nikoliv přímo Karel Eliáš, a s obavami po nás pokukovali. Občas se sice usmívali, ale jistě by rádi věděli, co se asi chystá. A paní profesorka je ignorovala a pronášela závěry tohoto druhu, že než se občanský zákoník dostane před Nejvyšší soud, vznikne nekonečně problémů a komentáře, které k němu zatím viděla, byly dost bída.

Zvláště ten zákon o obchodních korporacích jí hodně ležel v žaludku: „Bojím se, že ten je neléčitelný. Ten je moc, moc špatný. Pokud jde o občanský zákoník, nemá smysl čekat. Ničeho se nedočkáme, jen problémů. A ty je lepší řešit preventivně, ještě před tím, než se objeví.“ K čemuž následně dodala: „Evidentní omyly by se měly odstranit rychle a bez velkých řečí. Pak bude potřeba hlubší novela, která by mohla být spojena i s určitou redukcí přebujelých částí.“ Prostě jaképak cavyky. A ty nevybuchlé pumy? Tak mluvila o svěřenských fondech.

Když mi později Irena Pelikánová odpovídala z Lucemburku pro INFO.CZ, napsala například, že úroveň českých zákonů je setrvale nízká: „Legislativní proces obsahuje některé prvky, které její zlepšení nedovolí. Především neomezenost poslanecké iniciativy je škodlivá. Negativním jevem je, že jenom velmi málo poslanců chápe správně svoji roli a uvědomuje si, že má pracovat výlučně ve veřejném zájmu. Demoralizace, nekompetentnost, malost nás neustále sráží bez ohledu na pozitivní vývoj ekonomiky.“ Onen rozhovor vyšel jen pár dnů poté, co její syn opustil po více než třech letech křeslo ministra spravedlnosti.

Robert Pelikán se ve svých vyjádření také nikdy nedržel moc stranou, i když je postupem času stále diplomatičtější. Ne ale tak úplně, jak se budete moci přesvědčit už zítra ve velkém rozhovoru, který s ním u příležitosti jeho nástupu do Legislativní rady vlády přineseme. V něm se vypořádává třeba s některými politiky z ODS.

A i v předchozím rozhovoru pro INFO.CZ, vůbec prvním velkém poministerském, ukázal třeba právě na svém názoru na poslance, že je opravdu synem své matky: „Je jasné, že poslanci většinou nejsou odborníci, nejsou to právníci, asi je to i dobře. Problém ale je, že většina z nich nemá k ruce kvalitní, silný odborný aparát, který by jim dokázal dát objektivní náhled na projednávané věci. A potom se stávají snadno obětí lobbistů, kteří jim zdánlivě pomáhají, protože jim přinášejí to, co jim chybí: náhled na projednávané tisky. Ale ten je samozřejmě upravený, jednostranný, jak se jim to hodí.“

„Bojím se, abych zase neřekl nějakou nepřístojnost, to víte, že mi to vždycky šlo dobře v té funkci,“ glosoval ostatně pak sám sebe v závěru svého ministrování na výročním galavečeru Unie podnikových právníků.

Osobně se na návrat Pelikánů těším a považuji jej za pro české právo žádoucí a přínosný. Uvidíme totiž, co se od nich ještě dozvíme. A čím déle se s nimi potkávám, věřím, že ty jejich invektivy je třeba brát rovněž s humorem a nadsázkou.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud