Januš: Nejnenáviděnější soudce je zpátky. Sváček kvůli kandidatuře čelí i placené kampani | info.cz

Články odjinud

Januš: Nejnenáviděnější soudce je zpátky. Sváček kvůli kandidatuře čelí i placené kampani

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Na ministerstvu spravedlnosti se vybírá nový předseda pražského vrchního soudu, který začátkem příštího roku vystřídá Jaroslava Bureše. Podle České justice se o toto místo uchází i jeho místopředseda Jan Sváček. Krátce před nástupem současné ministryně spravedlnosti Marie Benešové (za ANO) jsme napsali, že právě Sváček může být mimoděk její první obětí. Relevanci této teze nyní potvrzují sponzorované příspěvky na Facebooku od Nadačního fondu proti korupci, které mají před Sváčkem varovat. A to aniž by byl k podobným obavám jediný relevantní důvod. Neřkuli důkaz.

„Důrazně ‼️ VARUJEME ‼️ před nominací J. Sváčka na šéfa Vrchního soudu v Praze. Nadační fond proti korupci - 17.7. 2019,“ stojí v onom postu Nadačního fondu proti korupci s odkazem na článek z Lidových novin. Příspěvek doplňuje pocitový emotikon, podle něhož Nadační fond „cítí obavy“.

Sváček nečelí podobné kampani poprvé, a pokud si v budoucnu znovu „dovolí“ ucházet se o nějakou vyšší justiční funkci, zřejmě ani naposledy. Jako předseda stál čtrnáct let v čele Městského soudu v Praze, vůbec největšího tělesa tohoto druhu v České republice. Nikdy nebyl trestně stíhán, nečelil ani žádnému kárnému řízení. Naopak, například právě v jeho funkčním období se postavil Justiční areál na pražských Míčánkách. Také uměl říci ne politice a politikům – kdyby chtěl, mohl se stát v souvislosti s odchodem Pavla Rychetského k Ústavnímu soudu ministrem spravedlnosti. Sváček ale nechtěl.

I když tento zkušený trestní soudce vzbuzoval dlouhodobě kontroverze, různí aktivisté proti němu naplno vystoupili až ve chvíli, kdy jej tehdejší prezident Václav Klaus (a poté ještě jednou Miloš Zeman) navrhl na pozici ústavního soudce. Začaly se tak řešit Sváčkovy prý příliš bujaré společenské vztahy, vytahovaly se jeho údajné styky s lobbisty. On na to trpělivě a vcelku pokorně reagoval, čím dál více se ale uzavíral spíše sám do sebe. Problém byl i s jeho jmenováním místopředsedou Vrchního soudu v Praze, které na nějakou dobu zastavil zejména dřívější ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO). Těmto souvislostem jsme se ostatně podrobněji věnovali v již připomínaném textu.

Veřejnost se o obsazování nejvyšších soudních postů v České republice dlouhodobě moc nezajímala. Změnily se ale politické poměry a zejména související politická kultura. A tak stejně jako na Ústavní soud nemohl začátkem roku projít Aleš Gerloch, nemůže se novým šéfem pražského Vrchního soudu nyní stát ani Jan Sváček. 

Není k tomu racionální důvod, jde jen o emoce. Což o to, byl by tím pravým justičním funkcionářem a zkušeným soudcem, který by s největší pravděpodobností řídil jeden ze dvou výstupků vrchního soudnictví s jasnou odborností. V současné době to ale nestačí.

To, že české soudnictví více nevyužívá a patrně ani do budoucna nevyužije Jana Sváčka, je tak škoda nejen pro něj, ale zejména pro nás všechny. Schopných justičních manažerů zase tolik nemáme.

Přesto ale bude mít tento komentář dobrý konec. O funkci nového předsedy Vrchního soudu v Praze se totiž rovněž hlásí šéf Krajského soudu v Ústí nad Labem Luboš Dörfl, který dává už pět let do pořádku problematickou severočeskou justici. A stane-li se nyní novým předsedou pražského vrchního soudu právě on, můžeme být jako občané opravdu spokojeni.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud