Januš: Strach mezi českými historiky. Nejde o špatné citace, ale o světonázor | info.cz

Články odjinud

Januš: Strach mezi českými historiky. Nejde o špatné citace, ale o světonázor

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE| Brzy uplyne půl roku od propuknutí plagiátorské aféry historika a bývalého prorektora Univerzity Karlovy Martina Kováře. Právě loni v prosinci se začaly nad profesorovou kariérou a jeho odborným životem stahovat mraky. Univerzita sice následně rozhodla o tom, že opisoval, nikdo z těch, co Kováře kritizovali, ale nevzal příliš v potaz dobu, v níž inkriminované práce vznikly, ani pravidla, která se tehdy dodržovala. Stranou zůstaly všechny Kovářovy zásluhy, historik byl dehonestován. Po půl roce panuje na Filozofické fakultě, donedávna Kovářově domovském pracovišti, dusná atmosféra. Zejména historici teď mají strach jakkoliv vybočit z řady. Mnozí z nich se totiž bojí, aby se něco nezačalo hledat i na ně.

Na INFO.CZ jsme o Kovářově kauze psali jinak než většina ostatních. Nikdy jsme netvrdili, že jsou všechny jeho práce bezproblémové, to jsme nechali na posouzení jiným. Ale usilovali jsme o to, aby obraz veřejně známého intelektuála, který dokáže díky poznatkům z minulosti srozumitelně komentovat současnost a dávat jí aktuálnost, nebyl zničen jen kvůli jeho dřívějším prohřeškům proti dnešním citačním normám. Nabízeli jsme kontext a souvislosti veškerého dění. Nestačilo to. Kovář se tak alespoň zařadil mezi naše externí autory. 

Jako první jsme citovali z oponentních posudků významných profesorů Roberta Kvačka a Jaroslava Pánka. Oba se Martina Kováře zastali. Přineslo to ale hlavně to, že byli sami Kovářovými odpůrci popliváni a na sociálních sítích se psalo, aby byly prověřeny i jejich knihy.

Upozorňovali jsme na to, že takovéto chování, postrádající minimálně dobrý vkus, může nenávratně pošramotit českou historickou vědu. A podle všeho se tak právě děje. 

Některé hlasy, které INFO.CZ v poslední době zaznamenalo, říkají, že nešlo a nejde ani tak o opisování kohokoliv, jako spíše o jednotlivé historické a politické postoje. Že se na Filozofické fakultě naší nejstarší univerzity vlastně odehrává hodnotový spor o výklad moderních dějin. A jde o to, jak moc bude pravicový, nebo naopak levicový. Dává to smysl. Že v náhledu na jednotlivé osobnosti hraje u každého z nás vlastní světonázor svou roli, je ostatně zcela jasné a přirozené. Otázkou tak pouze je, jak moc výraznou.

To je ale jen jedna část problému. Jak v nedávném rozhovoru pro INFO.CZ uvedl rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima, děkan Filozofické fakulty Michal Pullmann brzy dokončí namátkové prověřování některých odborných prací. O to rektor požádal také kvůli tomu, že se začalo říkat, že o problémech na Ústavu světových dějin se dlouhodobě vědělo a že někteří významní historici jsou spíše překladatelé než samostatní vědci.

„Pokud někdo říká, že jde o jev, o němž se tam ví a je tam běžný, musím s tím něco dělat. Věřím ale, že to zase tak dramatické nebude. Samozřejmě jsou k tomu některé obory náchylnější a jiné méně. Pohled na etiku vědecké práce se v kontextu času rovněž vyvíjí,“ sdělil k tomu pak v rozhovoru Tomáš Zima.

K plagiátorství v humanitních vědách můžeme přistupovat skutečně různě. V uplynulých časech se na něj totiž nazíralo s odlišnou přísností, což ostatně naznačuje nejen Tomáš Zima, ale řekne vám to kdokoliv, kdo psal odborné práce už v minulém století a píše je dodnes. 

Mnozí historici tak teď na sebe pro jistotu nechtějí jakkoliv upozorňovat. Nechtějí raději vypadat jako ti schopní a dobří. Odmítají rozhovory, neprezentují sebe a ani své dílo. Zkrátka si nechtějí zadělat na problémy. Protože něco by se najít mohlo. To je přece postavené na hlavu.

Do toho se objevují dezinformace. Tvrdí se například, že v problémech jsou už i někteří další historici, padají konkrétní jména, která mají být právě prověřována. Následně se ale ukáže, že nic takového není pravda. Vztahy v historické obci jsou navíc děním z posledních měsíců nenávratně pošramocené, někteří dřívější přátelé si nemohou přijít na jméno. Na Facebooku dokonce existuje uzavřená skupina, kde se mladší historici vysmívají pomocí nevkusných memů svým starším kolegům a učitelům.

A tak se hodí se zeptat, skutečně to všechno stálo za to? Za tu atmosféru strachu? Za tu studenou válku s horkými krizemi, budu-li parafrázovat název jedné z knih legendy historiografie Vladimíra Nálevky? Myslím, že ne. Tak teď jen, jak z toho ven.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud