Jirsa: Bursík nebo Kellner? Vyberte si | info.cz

Články odjinud

Jirsa: Bursík nebo Kellner? Vyberte si

Jirsa: Bursík nebo Kellner? Vyberte si
 

KOMENTÁŘ TOMÁŠE JIRSY | Minulý týden nám přinesl dvě zásadní politická vyjádření, která se vymykají prázdninové pěně dní a nastavované kaši 'vládní krize'. Obě přišla ze světa mimo politiku, aspoň částečně. První pronesl Martin Bursík, exministr a ekologický aktivista, který aktuálně předsedá magistrátní komisi, jež se zabývá dopady klimatické změny na život v Praze. V rozhovoru pro Český rozhlas Plus nadšeně předestřel vizi města (a státu), jehož klíčovým úkolem bude redukovat emise oxidu uhličitého a tomu podřídit vše, počínaje osobní svobodou při výběru auta až po rozsáhlé regulace pohybu aut (a lidí) po městě. Ostatně symbolem rozhovoru se stalo sdělení, že stávající auto bude pro Pražany posledním, které má spalovací motor.

Bursík chytře naskakuje na vlnu klimatického alarmismu, kterou globálně reprezentuje mladá Švédka Greta. O co víc absentuje racionální diskuse o tom, co dělat s klimatickou změnou, o to hlasitěji zaznívají předpovědi děsivého konce a o to rychleji se zkracuje horizont, které lidstvo má pro zásadní rozhodnutí (aktuálně snad ještě 12 let). Nabízená řešení v drtivé většině spoléhají na státní regulaci, zahrnují radikální daňová opatření a náklady na ně se vymykají takřka všem měřítkům. Stručně řečeno - centrální plánování v zeleném hávu, samozřejmě pro dobro nás všech. 

Druhým, velmi překvapivým narušitelem prázdninové pohody se stal nejbohatší Čech Petr Kellner, který do úvodního slova výroční zprávy své PPF vetknul celkem jednoduchý názor, že pro jeho generaci jsou svoboda, pracovitost, podnikavost a úcta k tradicím základními principy, na nichž formovala své názory a postoje. „To jsou také hodnoty, díky kterým jsme mohli vytvořit náš byznys a vybudovat firmy po celém světě.“ Na druhé straně se Kellner vymezil proti ideologii individuální nárokovosti, rovnostářství a relativizaci tradičních hodnot, které pozoruje v Evropě a obecně v západní společnosti.

Ani jedno z veřejných vyjádření není vlastně nepochopitelné a obě reprezentují odpradávna odlišné postoje k veřejnému dění. Těžko vyčítat Martinu Bursíkovi, že se opět z pozice věčného aktivisty a občasného politika chytá vlny, která ho z okraje může posunout zpět do hlavního proudu. Stejně tak není překvapivé, že podnikatel Kellner hlásá svobodu, aktivitu a nekouká s nadšením na tendence, které reprezentuje třeba právě Bursík.

Důvodem k zamyšlení je ale otázka, jestli obě protichůdná prohlášení a míra rozruchu, který vyvolala, nevypovídají víc o vyprázdněnosti dnešní politiky, která nenabízí odvážnější sebevědomé vize a postrádá zásadní střety. Martin Bursík není zvoleným politikem a to, co říká, neměla v programu žádná ze stran, které tvoří dnešní pražskou koalici neschopnou vládnout. A ani nikdo z jejích představitelů neměl odvahu jít tak daleko jako Martin Bursík a artikulovat tak politicky jasnou a radikální pozici.

Stejný je pohled na druhou stranu - Kellnerova slova zaujala svou jednoduchostí a jednoznačností, kterou aby člověk pohledal u stávající opozice, jež se prozměnu utápí v antibabišovských technikáliích, nuancích ústavních zvyklostí a hledat u ní lídra, který srozumitelně obhájí konzervativní pohled na svět a osloví větší skupinu voličů, je ryze depresivní činnost. A možná proto Kellner tak zásadně vyzdvihoval devadesátá léta. V té době totiž Havel, Klaus i Zeman reprezentovali odlišné přístupy k životu i k politice a každý z nich nabízel dost zásadní přesah pro úvahy o tom, kam má Česká republika směřovat. A střetem těchto principů se Česko stalo jak postkomunistickým transformačním premiantem tak morálním symbolem.

I proto je to špatná zpráva pro Česko a zdejší politiku. Po třiceti letech vyvolávají větší společenský rozruch vzpomínky na minulost a postavy, které politiky nejsou.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud