KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Nejnovější hospodářské záměry vlády jsou neklamným důkazem toho, že stát nemá a nikdy nebude mít dostatek peněz na všechny své plánované a zamýšlené výdaje. I když navzdory krizím a „díky“ rekordní inflaci utěšeně rostou vládní příjmy, stejně tak sílí i apetit politiků na získání ještě většího balíku peněz, což potvrdil ministr Jurečka svým nejnovějším voláním po zvyšování daní. Je v tom jistá logika: „načerpat“ více peněz z kapes druhých je z pohledu toho, kdo je vybírá, vždy snazší a příjemnější než škrty, redukce, úspory a šetření u sebe sama.
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka označil zvýšení daní za nutnost s tím, že by to mohlo být „jen“ na přechodnou dobu dvou až tří let. Bez toho prý konsolidace (tedy řekněme stabilizace či částečné ozdravení) veřejných financí není možná. I když nezveřejnil přesnější obrysy záměru, připomínají se v této souvislosti zejména solidární daň a další zvyšování spotřební daně na alkohol a tabákové výrobky. Případně také možnost zvýšení korporátních daní.
V jistém smyslu lze takovým úvahám rozumět, i když Fialova vláda slibovala, že daně zvyšovat nebude. Veřejné finance se i po odeznění covidové pohromy ocitly v nevídaně těžké situaci, když loňský rozpočet skončil deficitem 360 miliard korun a na letošek je naplánováno dalších mínus 295 miliard. A to vše je drceno závažím rekordní inflace na úrovni 16 %, jež vytváří politicky nevyčerpatelnou touhu kompenzovat drahotu každému a pokud možno na počkání.
Prizmatem takové politiky se pak příjmy státu nutně jeví jako nízké, třebaže loni dosáhly 1,68 bilionu Kč a letos se mají vyšplhat na 1,93 bilionu. Svalovat vinu na nízké příjmy a odvozovat z toho potřebu vyšších daní je však diskutabilní. Výnosy státu z daní totiž velmi utěšeně rostou, což je do značné míry dáno obrovskou inflací. Tak či tak, proti roku 2021 vyskočily loni státní příjmy o 9,2 procenta, tedy o 137 miliard korun. Na DPH se vybralo o 15,6 procenta více, výběr daně z příjmu právnických osob byl vyšší o 17 procent. Přesto hospodaření státu skončilo s historicky třetím nejhorším schodkem… Je proto nutné až do omrzení opakovat, že svízelným aspektem dnešního vládního hospodaření není neočekávaný propad příjmů. Zrada je v politicky vytvářené potřebě vydávat více a více nad rámec částek, které má stát reálně k dispozici.
