KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Čtvrtek přinesl mimo jiné tyto dvě zprávy: do Polska už přišlo jeden a půl milionu ukrajinských uprchlíků. A Evropský parlament velkou většinou hlasů vyzval Evropskou komisi, aby co nejrychleji finančně postihla Polsko kvůli údajnému nedodržování vlády práva. Ptáte se, jak to jde k sobě? Samozřejmě nijak. Tedy pokud odmyslíme, že mnohé evropské elity během ruské agrese fatálně selhávají a nemají morální právo povyšovat se na Poláky, kteří naopak obstáli.
Válka na Ukrajině mění svět – je to bezesporu pravda a tady je jeden z takových dopadů: oddělila zrno od plev. Ukázalo se, kdo skutečně brání evropské hodnoty a kdo o nich dokáže jenom hezky mluvit. Polsko (ale také Česko) se od počátku chovaly správně, zato ti, kteří nás rádi poučují a udělují morální lekce, selhali. Teprve hrdinství Ukrajinců a diplomatický tlak polské konzervativní vlády jimi pohnul, i když jen částečně.
Dokonce ani po dvou týdnech brutální války, v níž Putin nechává ostřelovat civilisty raketami a bombardovat porodnice, nejsou západní země ochotny vzdát se ani špetky svého pohodlí. Bohatí Němci s vojenskou pomocí nebo odvetou v ekonomické oblasti dlouho lavírovali a povolili až po velkém přemlouvání. Chudí Poláci oproti tomu hned v prvních dnech dovezli velkou dodávku zbraní a nyní jsou ochotni pomoci Zelenskému letouny MiG 29. A už nyní přijali na počet obyvatel třikrát více uprchlíků než Němci v roce 2015.
Nic z toho ale nezabránilo poslancům Evropského parlamentu, aby opakovaně vyzvali Evropskou komisi k tvrdému postupu vůči Polákům. Ano, celé to tažení je od počátku značně pokrytecké. Poláci neporušují ani tak evropské hodnoty, jako se stavějí proti progresivistické ideologii, když si chtějí dle svého řešit věci jako potraty nebo výuku. Jistě, také vyhánějí z justice komunistické soudce, a dělají to způsobem, který je kontroverzní, což je jediný podstatnější bod – ale v tom ustoupili. Přesto unijní tlak nepolevuje.
Poláci prokázali, že jim skutečně záleží na tom, v co věří, zatímco mnozí západní politici tváří v tvář válce ztratili glanc a nebyli ochotni či schopni reálně se postavit za ony „evropské hodnoty“, jež tak často vzývají a jimiž tlučou polskou vládu po hlavě.
Za migrační krize, kdy do EU proudily statisíce nelegálních migrantů, z nichž jen malou část tvořili váleční uprchlíci ze Sýrie, se západní vlády a média pohoršovaly nad námi Východoevropany, že jsme xenofobní a nesolidární. K nim se sebemrskačsky přidávala část domácího publika či osobností. Poláci a Češi ale říkali jasně: Jde o nelegální běžence, kteří k nám ani nechtějí. Kdo požádá o azyl a splní podmínky, toho přijmeme, ale odmítáme povinné kvóty. A až přijdou Ukrajinci, pro něž budeme skutečně cílovými zeměmi, nebudeme je na sílu posílat někam za hranice.
