Články odjinud

Kdo zaplatí novou Sýrii? Černým koněm stamiliardového závodu je Čína

Kdo zaplatí novou Sýrii? Černým koněm stamiliardového závodu je Čína

Po téměř sedmi letech bojů zřejmě válka v Sýrii dosáhla svého krvavého vrcholu a přiblížil se její konec, i když vítěze byste hledali jen těžko. Nejblíž k němu má určitě Baššár Asad, který dostál svému jménu a jako lev se rval o to, aby nepřišel o moc. Neváhal použít chemické zbraně proti vlastním lidem, neváhal srovnat se zemí celá města a podle odhadů OSN si může na svůj účet připsat minimálně 220 tisíc mrtvých. To vše mu za to nejspíš stálo, protože už teď je zřejmé, že se Doktor, jak Asadovi kvůli jeho oftalmologické specializaci přezdívají, udrží u moci. Až boje definitivně skončí, bude se muset ale vypořádat s důsledky bojů, jež srovnaly velkou část Sýrie se zemí. Někdo muset zemi přebudovat a místa, jako je třeba Raqqa, vystavět od nuly. Kdo to tedy bude? A za čí peníze?

Podle odhadů OSN se účet za rekonstrukci země do takové podoby, aby byla znovu životaschopná, vyšplhá na 250 miliard dolarů. Na rozdíl od Iráku, který,jak připomíná agentura Bloomberg, i během americké invaze vytěžil denně zhruba dva miliony barelů ropy, nemá Sýrie v podstatě žádné příjmy, jež by mohla využít na vlastní obnovu.

Rusko by jako hlavního plátce rádo vidělo Evropskou unii. Podle ruského velvyslance při EU Vladimira Čižova by měly evropské státy „nést odpovědnost“,pokud by odmítly pochopit, že je „nejvyšší čas“, aby podpořily program na obnovu Sýrie. (Fantastická logika po vzoru „my to rozbombardujeme“ a vám milostivě dovolíme to znovu postavit.) Čižovovy komentáře jsou zjevně součástí snahy Moskvy využít evropského dilematu,jak zastavit příliv uprchlíků a zároveň nepodpořit Asadův režim?

Na evropské země navíc vyvíjí tlak také Turecko a Libanon, na jejichž území našly útočiště miliony Syřanů, a které nechtějí toto břemeno nést samy. Evropa ale zároveň nechce platit účty za škody napáchané jinými – třeba právě Ruskem, jehož stíhačky se podílely na bombardování Aleppa a dalších oblastí ovládaných opozicí. Podle syrského aktivisty, jenž poskytl informace deníku Financial Times, se Rusko zapojilo i do bombardování východní Ghúty, odkud chodí v současné době zprávy o desítkách a stovkách mrtvých a zraněných civilistů denně.

Velké státy EU trvají na tom, že případnou finanční pomoc uvolní až v okamžiku, kdy bude uzavřena mírová dohoda a bude jasně definovaný proces politické transformace. „V nejlepším zájmu EU je teď vyvinout co největší tlak na Rusko tím, že do Sýrie prozatím žádné peníze nedáme,“ nechal se slyšet jeden z diplomatů při EU. „To, že Rusové začínají být neklidní, značí, že tato strategie funguje.“ EU navíc už v současné době v podobě humanitární a rozvojové pomoci poslala do Sýrie přes 12 miliard dolarů, což z ní činí nejštědřejšího dárce.

Čínská cesta

Stejně jako západní státy se momentálně k financování rekonstrukce Sýrie staví i bohaté státy z Perského zálivu, které taktéž odmítají akceptovat Asada jako vůdce země pro další roky (nebo možní i desetiletí, koneckonců je mu teprve 52 let). Takže prozatím zbývají tři země, jež by mohly být ochotné Doktorovi něco nasypat: Rusko, Írán a Čína. Podle Roie Yellineka z izraelského think-tanku BESA, by bylo pro Sýrii (a celý západní svět včetně Izraele) nejlepší, kdyby tím, kdo obnovu severního souseda zafinancuje, byla právě Čína.

Sýrie navázala diplomatické vztahy s Čínou v roce 1956, trvalo však téměř padesát let, než došlo k první oficiální návštěvě. Prvním syrským prezidentem, který se za svým východním spojencem vypravil, byl právě Bašár, jenž se se svým čínským protějškem Chu Ťin-tchaem setkal 24. června 2004. Dal tím jasně najevo, na jakou světovou stranu se Sýrie obrací.Během následujících šesti let se stala Čína jedním z pěti největších syrských dodavatelů zbraní a přiliv zbraní podle všeho bez větší publicity pokračoval i během válečných let. Navíc ideologie vládnoucí socialistické strany Baath je s tou čínskou, komunistickou poměrně kompatibilní, stejně jako protizápadní syrský étos.

Podle Yellineka se navíc neznámý počet (hovoří se o několika stovkách až pěti tisících) ujgurských muslimů ze severovýchodní čínské provincie Sin-ťiang připojil k protiasadovským bojovníkům a Peking bude mít eminentní zájem na tom, aby všichni zůstali hezky v Sýrii a nevraceli se domů. Nejlépe nikdy. Pro Číňany, kteří touží zbudovat novodobou hedvábnou stezku, je silný ekonomický vliv v Sýrii lákavý.Navíc by tím vyplázli jazyk na Spojené státy, jejichž intervence v zemi nebyla úspěšná. Na rozdíl od Ruska a Íránu se Čína nezapojila aktivně do bojů a především má finance, jež Rusku a Íránu na podobný projekt chybějí. Sýrie sice v loňském roce oznámila, že uzavřela s Ruskem smlouvu v hodnotě 850 milionů dolarů na obnovu infrastruktury a s Íránem údajně podepsala dohodu za „několik set milionů euro“ na rekonstrukcirozvodné sítě. Zní to sice hezky, nicméně vedle nějakých tří bilionů dolarů, jež má podle časopisu The Diplomat Čína k dispozici v devizových rezervách, to vyznívá jako paběrkování.

 Asad forever

Pro Teherán by účast na obnově Sýrie znamenala posílení vlivu v oblasti, Írán by se dostal blíž ke svým spojencům v Libanonu a také ke svému izraelskému nepříteli. Navíc by mohl pomoci udržet spojence Asada v prezidentském křesle. Rusko by zase rádo dál využívalo přístav Tartús a rovněž udrželo svého přítele Asada u kormidla. Čínské ambice jsou podstatně méně osobní, pragmatičtější a ekonomičtější. Čína se navíc z principu nezapojuje do konfliktů zemí, s nimiž obchoduje a nemá problém navazovat vztahy se znepřátelenými stranami, což by mohlo v důsledku vést ke stabilizaci syrských poměrů.

Je těžké odhadnout, co má Asad skutečně za lubem a jaký vývoj událostí by si přál. Jeho postoj k Číně je nicméně pozitivní a s největší pravděpodobností by neměl problém přijmout program na obnovu země, který by mu zajistil, že zůstane v následujících letech u moci. Podle Čchin Junga, viceprezidenta China-Arab Exchange Association, lze v současné době hovořit o čínských investicích v hodnotě dvou miliard dolarů.Zásadní problém však představují sankce, které uvalila EU spolu s USA na Asada, a jež měly odříznout jeho režim od světové ekonomiky. Dohody uzavírané v dolarech a eurech jsou tak zakázané. To samozřejmě pronikání Číny do země značně komplikuje.

I proto je zjevné, že se opozice nemusí obávat nejhoršího – že by došlo k naprosté normalizaci vztahů zbytku světa s Asadem a jeho režimem. Lze očekávat, že k určitému kompromisu mezi odpůrci a stoupenci syrského prezidenta bude muset dojít, jinak by hrozilo, že Sýrie zůstane ještě dlouho v troskách. Podle Roberta Forda, bývalého velvyslance USA v Damašku, jsou dohody, které byly prozatím předloženy, jen kapkami v moři. „Mluvíme tu o stovkách milionů,“ řekl Ford Bloombergu, „ale potřeba jsou miliardy. Tohle nebude zdaleka stačit – což znamená, že přestavba bude trvat opravdu velmi dlouho.“

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud