Pokud je lež v lidském životě všudypřítomná, musíme vždy počítat s tím, že nám budou lhát i politici? Současná kauza rakouského kancléře Sebastiana Kurze ukazuje, o jak složitou otázku se jedná. A to nejen pro Rakušany.
Lidovecký kancléř Kurz je vyšetřován kvůli podezření, že lhal před parlamentním vyšetřovacím výborem o pozadí politických obchodů z doby, kdy lidovci (v čele s Kurzem) vládli zemi společně se Svobodnou stranou Rakouska. Tehdy byl na post ředitele vlivné státní firmy ÖBAG dosazen Kurzův osobní přítel a bývalý sekretář ministerstva financí Thomas Schmid.
Rakouský kancléř před vyšetřovacím výborem (v rámci rozplétání jiné kauzy) dosud tvrdil, že s těmito obchody neměl nic společného, svého přítele nijak neprosazoval a ani mu nic nezařizoval. Jenže teď se ukázalo, že to nemusí být zase tak neotřesitelná pravda. Do médií unikla z policejních spisů část korespondence mezi Kurzem a Schmidem, v níž si oba muži vyměňují komplimenty a ujišťují se o vzájemné podpoře.
„Můžeš dostat, cokoliv chceš,“ napsal údajně kancléř Schmidovi, který ho žádal o posílení svých pravomocí ve státní firmě. A Schmid kontroval: „Jsem tak šťastný. Miluji svého kancléře.“ A to je jen část obsáhlé korespondence mezi oběma muži, která obsahuje stovky podobných zpráv.
Policie i opozice Kurze viní, že svým zapíráním „čilých kontaktů“ se Schmidem, zatajil před vyšetřovací parlamentní komisí důležité skutečnosti, a tedy v podstatě poskytl falešné svědectví. A měl by za to pykat, takže odejít z funkce. V politice, včetně té české, nic neobvyklého.
Není komise jako komise
V obecném povědomí Rakušanů (a nejspíš i Čechů) nejsou parlamentní komise přece zřizovány kvůli tomu, aby něco bezezbytku vyšetřily (to přeci politici jen tvrdí!), ale spíše k rozdmýchávání politických půtek a prosazování stranických zájmů. Přinejlepším to končí bezzubým usnesením, které nemá reálný dopad.
Jenže v tomto případě se zapomnělo na jednu důležitou věc. Rakouští poslanci si v deklarované snaze přesvědčit veřejnost o tom, že parlamentní komise skutečně mají smysl, schválili už v roce 2016 málo známý zákon, který lhaní před parlamentní komisí staví prakticky (jen s malými odchylkami) na roveň lhaní před soudem. Člověku, který se dopustí lži na půdě této komise, tak hrozí až tři roky vězení „natvrdo“. A je úplně jedno, zda poslancům-vyšetřovatelům lhal o politických obchodech nebo o milence.
