Kerles: Není rouška, není pandemie. České „rouškování“ je geniální vynález

Marek Kerles

21. 04. 2020 • 08:00

KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Jsou roušky zbytečné, nebo opravdu výrazně pomáhají proti přenosu koronaviru? To je vlastně úplně jedno. Jako symbol pandemie totiž fungují dokonale. A Češi svým „rouškováním“ možná ukázali cestu nezanedbatelné části světa.

Rakouský kancléř Sebastian Kurz poskytl rozhovor americké televizi CNN jako člověk, kterého si Američané z nějakého důvodu vybrali jako symbol úspěšného boje proti pandemii. Mladý předseda rakouské vlády pochválil „rychlou a tvrdou“ reakci svého kabinetu, díky níž se prý v Rakousku dostalo šíření nákazy pod kontrolu. Křivka nárůstu nových infekcí klesá a také v nemocnicích se situace stabilizuje. A tak, jak řekl Kurz CNN, může Rakousko začít některá ochranná opatření postupně uvolňovat. V polovině května se například chystá otevřít restaurace a hospody. 

„Lidé ale musejí v obchodech, a v budoucnu i v restauracích, nadále nosit masky. Myslím, že to může být užitečné,“ uvedl Kurz. Později svůj návrh upřesnil. Podle materiálu, který projednává vláda, by měla masky (neboli roušky) v hospodách nosit jenom obsluha, nikoliv hosté. Zdůvodnil to tím, že není v silách státu otestovat na koronavirus všechny číšníky a další zaměstnance, kteří by mohli nakazit hosty. A tak budou nosit roušky.

Ponechme stranou, že rakouské opatření vyvolá stejně jako všechno, co se přímo týká či netýká roušek, silnou diskusi o tom, nakolik je smysluplné, když roušku bude mít číšník a nikoliv host (ten pochopitelně ani nemůže, pokud bude pít a jíst). Pozoruhodný je především posun, jakým Rakousko a některé další státy v otázce zakrývání nosu a úst prošly. Zatímco česká vláda schválila povinné nošení roušek takřka „pro všechny a všude“  už 18. března, Rakousko k podobné povinnosti přistoupilo až 14. dubna, a to pouze pro pohyb v obchodech a veřejné dopravě.

Nešiřte paniku

Ještě zcela nedávno vyprávěli někteří čeští pendleři, že když přišli s rouškou do rakouské banky nebo na úřad, úředníci je slušně vyzvali, aby nevyvolávali v budově zbytečnou paniku a odkryli obličej. A najednou kancléř Kurz navrhuje masky i pro číšníky. A není sám. Podobným posunem prošlo i Německo. Zatímco spolková vláda dosud roušky pouze doporučovala (na některých místech), od pondělí jsou povinné v obchodech a veřejné dopravě v Sasku a Bavorsku a to samé plánují i některé další spolkové země. Podobně změnily přístup k rouškám i některé státy USA stejně jako Velká Británie.

Proč? Tato otázka je ještě zajímavější, pokud si uvědomíme, že v některých zemích (jako třeba právě v Rakousku) přistupují politici k povinnosti nosit roušky až v době, kdy je pandemie, jak sami říkají, pod kontrolou a křivka počtu nových nákaz začíná klesat. Existuje možná jedno vysvětlení, spíše teorie, která ovšem má reálný základ: Někteří politici i odborníci v zahraničí si mohli všimnout, že česká „rouškománie“, na evropské poměry výjimečná, funguje ve společnosti nejen jako ochranné, ale zejména jako psychologické opatření.

Už to, že si Češi kvůli nedostatku ochranných pomůcek začali šít roušky sami (což vyvolalo v zahraničí velkou pozornost), možná zapůsobilo na mnoho lidí jako důležitý motivační stimul. Z psychologických důvodů je určitě lepší něco „dělat“, navíc s pocitem „vojáka v boji“,  než nečinně sedět a čekat na katastrofu. Dalším důležitým momentem v psychologické válce s koronavirem však zřejmě bylo i nařízení vlády, že se roušky musejí nosit prakticky všude mimo domov.

Symbol pandemie

Přiznám se, že jsem byl jedním z těch, kteří kroutili hlavou nad nařízením, které původně nařizovalo roušky i v autech, v přírodě, při jízdě na kole. Zvlášť když Světová zdravotnická organizace (WHO) dokonce nošení zejména podomácku vyrobených roušek za všech okolností nedoporučovala. Později ale otočila a zakrývání nosu a úst označila za „dobrý nápad“.

Jenže nejde jen o medicínskou stránku věci. Protichůdných teorií, které „účinnost“ roušek v obraně proti šíření nákazy vyzdvihují, nebo naopak zpochybňují, je spousta. Podle subjektivní zkušenosti autora tohoto článku ale působí rouška i jinak. Jakmile se člověk pohybuje v prostředí, kde lidé mají na sobě roušky (byť třeba sundané na krku), zůstává (opět subjektivně) mnohem opatrnější. Dává si pozor, aby dodržoval od ostatních potřebný odstup, dodržuje hygienické návyky. Jakmile se naopak dostane tam, kde on i ostatní roušky nemají, okamžitě má tendenci úplně zapomenout na to, že nějaký Covid-19 existoval. Svět vypadá úplně stejně jako před koronavirem. Tak jaké nebezpečí?

Z tohoto pohledu jsou roušky skutečně důležitým „psychologickým hráčem“ v opatřeních proti pandemii. A je úplně jedno, zda za jejich plošným rozšířením v Česku „všemi a všude“ stojí takzvané kouzlo nechtěného, nebo promyšlený záměr. Žádná vláda by stejně nepřiznala a ani nemohla přiznat, že přikázala nosit něco, co ještě více než jako ochrana proti koronaviru působí jako důležitý symbol. Kdyby česká „rouškománie“ neměla smysl, nepokoušela by se jí nyní řada států napodobit. A to zvlášť v době, kdy mají epidemiologové obavy z toho, aby při uvolňování ochranných opatření lidé nezískali falešný pocit, že už se vlastně nemůže nic stát. Co pomůže? Česká rouška.

 

SDÍLET