Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

KOMENTÁŘ: Narovnání vztahů s USA? Soupeřící duo Macron-Merkelová bude muset sladit noty

KOMENTÁŘ: Narovnání vztahů s USA? Soupeřící duo Macron-Merkelová bude muset sladit noty

Americké návštěvy Emmanuela Macrona a Angely Merkelové ukázaly, že k narovnání vztahů s USA nevede servilita ani kritika. A už vůbec ne rivalita mezi Paříží o Berlínem. Komentář Igora Záruby.

Tentokrát to klaplo. On se tvářil přátelsky, podal jí v Oválné pracovně ruku, gratuloval vydřenému čtvrtému vládnutí a chválil vzájemné vztahy. Zjevně mu šlo k duhu aktuální uvolnění na Korejském poloostrově. Ona, zprvu poněkud zaskočená, jeho vstřícnost opětovala, vyloudila úsměv a souhlasně pokyvovala.

Jako den a noc, chtělo by se podotknout ke kontrastu, v jakém proběhlo loňské a letošní setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa a německé kancléřky Angely Merkelové. Hostitel, mistr inscenací a afektu se držel na uzdě. Pokerová tvář evropské politiky - po předešlém fiasku s podáním/nepodáním ruky logicky nervózní -, se zase ocitla v roli, v níž byla přátelskost nutností. Dokonce i strom si směla zasadit.

Nicméně co je vlastně výsledkem této schůzky, povážlivě krátké v porovnání se třemi dny, které strávil v USA francouzský prezident Emmanuel Macron? Dá se považovat za uspokojivý americko-německý výstup konstatování, že v oblasti migrace a obchodu je nutný spravedlivý vztah mezi EU, NATO a Amerikou, protože například obchodní deficit s Německem vidí Trump jako velkou křivdu? Může se tudíž Evropa těšit na vzájemnou bilaterální obchodní dohodu?

Nebo pořád zůstávají vyryté brázdy, jež nezaplní ani vlídná slova? V zásadě platí od obojího trochu. Hlavní posun je v tom, že se z obou setkání, jak prezidenta s kancléřkou, tak se šéfem Elysejského paláce, dá vyvodit ponaučení pro Evropany. Protože Trump, bude-li v úřadě, zůstane Trumpem, ať už si pod tím představujeme cokoli. Pomyslný míčem na straně kurtu je tudíž na straně starého kontinentu.

Pro připomenutí malý exkurz do nedávné historie: když zavítal současný pán Bílého domu loni v listopadu do Číny, zahrnul tamního vůdce Si Ťin-pchinga vřelostí a pompou. O den později se do něj obul kvůli obchodnímu protekcionismu. I tehdy to bylo den a noc, důvěryhodnost se rozplynula.

A zpět do současnosti - pokud jde o Macrona, vypadalo to podobně. Jen v obráceném pořadí. Nejdříve přehnané projevy náklonnosti, posléze Francouzova kritika v Kongresu, kde se pustil do zahraniční politiky svého protějšku.

Tohoto postupu se Merkelová a Trump sice vystříhali, dílem proto, že na to nebyl čas. Jenže otázka zůstává stejná: kdo se má jak ke komu chovat? Kdo má tlačit, kdo ustupovat?

Odpověď není jednoznačná. Situaci komplikuje skutečnost, že ctižádostivý Macron bojuje s Merkelovou o to, kdo bude evropským lídrem. Ve Francouzův prospěch hraje, že je mladší, věkem a služebně. Cíl mají stejný, ani jeden nehodlá vést s Američany obchodní válku. Liší se v prostředcích, jak toho dosáhnout. Němka hraje na smířlivou notu, Macron by se rád domohl jakéhosi výsadního postavení. Pokud nesladí noty, bude poraženou EU jako celek a Paříž coby jednotlivec.   

Své by mohl vyprávět někdejší britský premiér Tony Blair. Ten se přeochotně bral za George Bushe mladšího při jeho iráckém tažení, aby získal pro Británii status exkluzivního partnera. Odměnu mu byl výsměch a přezdívka Bushův pudl.

Současné hledání rovnováhy ztěžuje dále okolnost, že Trump je sebestředný narcis, jemuž je třeba podsouvat zdání jeho velikosti, ne se do něj strefovat. To je psychologická rovina. Horší je, že stejný politik už stačil sebrat své zemi roli spolehlivé a důvěryhodné politické síly. A s oslabenými USA klesá váha EU.

V této atmosféře je jakékoli vymezování se vůči Americe pouhým lavírováním, ne strategií. Potíž je v definici, co je správná taktika - s Trumpem na straně jedné a soupeřícím duem Macron - Merkelová na straně druhé. O zbytku Evropy ani nemluvě. Lidé, co měli a mají s Trumpem co do činění, o něm tvrdí, že se jeho ješitnost dotýká hvězd. Že snaha přiblížit se k němu imitací jeho stylu je sázkou na prohranou kartu. Receptem je prý věcnost.

Jisté je, že se shoda s takovýmto partnerem hledá obtížně. K tomu, aby se ji povedlo aspoň načrtnout, by si měli Macron a Merkelová sednout k jednomu stolu. Dokud jsou jejich postřehy z výpravy do zámoří ještě čerstvé.          

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1