Články odjinud

KOMENTÁŘ: Narovnání vztahů s USA? Soupeřící duo Macron-Merkelová bude muset sladit noty

KOMENTÁŘ: Narovnání vztahů s USA? Soupeřící duo Macron-Merkelová bude muset sladit noty

Americké návštěvy Emmanuela Macrona a Angely Merkelové ukázaly, že k narovnání vztahů s USA nevede servilita ani kritika. A už vůbec ne rivalita mezi Paříží o Berlínem. Komentář Igora Záruby.

Tentokrát to klaplo. On se tvářil přátelsky, podal jí v Oválné pracovně ruku, gratuloval vydřenému čtvrtému vládnutí a chválil vzájemné vztahy. Zjevně mu šlo k duhu aktuální uvolnění na Korejském poloostrově. Ona, zprvu poněkud zaskočená, jeho vstřícnost opětovala, vyloudila úsměv a souhlasně pokyvovala.

Jako den a noc, chtělo by se podotknout ke kontrastu, v jakém proběhlo loňské a letošní setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa a německé kancléřky Angely Merkelové. Hostitel, mistr inscenací a afektu se držel na uzdě. Pokerová tvář evropské politiky - po předešlém fiasku s podáním/nepodáním ruky logicky nervózní -, se zase ocitla v roli, v níž byla přátelskost nutností. Dokonce i strom si směla zasadit.

Nicméně co je vlastně výsledkem této schůzky, povážlivě krátké v porovnání se třemi dny, které strávil v USA francouzský prezident Emmanuel Macron? Dá se považovat za uspokojivý americko-německý výstup konstatování, že v oblasti migrace a obchodu je nutný spravedlivý vztah mezi EU, NATO a Amerikou, protože například obchodní deficit s Německem vidí Trump jako velkou křivdu? Může se tudíž Evropa těšit na vzájemnou bilaterální obchodní dohodu?

Nebo pořád zůstávají vyryté brázdy, jež nezaplní ani vlídná slova? V zásadě platí od obojího trochu. Hlavní posun je v tom, že se z obou setkání, jak prezidenta s kancléřkou, tak se šéfem Elysejského paláce, dá vyvodit ponaučení pro Evropany. Protože Trump, bude-li v úřadě, zůstane Trumpem, ať už si pod tím představujeme cokoli. Pomyslný míčem na straně kurtu je tudíž na straně starého kontinentu.

Pro připomenutí malý exkurz do nedávné historie: když zavítal současný pán Bílého domu loni v listopadu do Číny, zahrnul tamního vůdce Si Ťin-pchinga vřelostí a pompou. O den později se do něj obul kvůli obchodnímu protekcionismu. I tehdy to bylo den a noc, důvěryhodnost se rozplynula.

A zpět do současnosti - pokud jde o Macrona, vypadalo to podobně. Jen v obráceném pořadí. Nejdříve přehnané projevy náklonnosti, posléze Francouzova kritika v Kongresu, kde se pustil do zahraniční politiky svého protějšku.

Tohoto postupu se Merkelová a Trump sice vystříhali, dílem proto, že na to nebyl čas. Jenže otázka zůstává stejná: kdo se má jak ke komu chovat? Kdo má tlačit, kdo ustupovat?

Odpověď není jednoznačná. Situaci komplikuje skutečnost, že ctižádostivý Macron bojuje s Merkelovou o to, kdo bude evropským lídrem. Ve Francouzův prospěch hraje, že je mladší, věkem a služebně. Cíl mají stejný, ani jeden nehodlá vést s Američany obchodní válku. Liší se v prostředcích, jak toho dosáhnout. Němka hraje na smířlivou notu, Macron by se rád domohl jakéhosi výsadního postavení. Pokud nesladí noty, bude poraženou EU jako celek a Paříž coby jednotlivec.   

Své by mohl vyprávět někdejší britský premiér Tony Blair. Ten se přeochotně bral za George Bushe mladšího při jeho iráckém tažení, aby získal pro Británii status exkluzivního partnera. Odměnu mu byl výsměch a přezdívka Bushův pudl.

Současné hledání rovnováhy ztěžuje dále okolnost, že Trump je sebestředný narcis, jemuž je třeba podsouvat zdání jeho velikosti, ne se do něj strefovat. To je psychologická rovina. Horší je, že stejný politik už stačil sebrat své zemi roli spolehlivé a důvěryhodné politické síly. A s oslabenými USA klesá váha EU.

V této atmosféře je jakékoli vymezování se vůči Americe pouhým lavírováním, ne strategií. Potíž je v definici, co je správná taktika - s Trumpem na straně jedné a soupeřícím duem Macron - Merkelová na straně druhé. O zbytku Evropy ani nemluvě. Lidé, co měli a mají s Trumpem co do činění, o něm tvrdí, že se jeho ješitnost dotýká hvězd. Že snaha přiblížit se k němu imitací jeho stylu je sázkou na prohranou kartu. Receptem je prý věcnost.

Jisté je, že se shoda s takovýmto partnerem hledá obtížně. K tomu, aby se ji povedlo aspoň načrtnout, by si měli Macron a Merkelová sednout k jednomu stolu. Dokud jsou jejich postřehy z výpravy do zámoří ještě čerstvé.          

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud