KOMENTÁŘ: Narovnání vztahů s USA? Soupeřící duo Macron-Merkelová bude muset sladit noty | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

KOMENTÁŘ: Narovnání vztahů s USA? Soupeřící duo Macron-Merkelová bude muset sladit noty

KOMENTÁŘ: Narovnání vztahů s USA? Soupeřící duo Macron-Merkelová bude muset sladit noty

Americké návštěvy Emmanuela Macrona a Angely Merkelové ukázaly, že k narovnání vztahů s USA nevede servilita ani kritika. A už vůbec ne rivalita mezi Paříží o Berlínem. Komentář Igora Záruby.

Tentokrát to klaplo. On se tvářil přátelsky, podal jí v Oválné pracovně ruku, gratuloval vydřenému čtvrtému vládnutí a chválil vzájemné vztahy. Zjevně mu šlo k duhu aktuální uvolnění na Korejském poloostrově. Ona, zprvu poněkud zaskočená, jeho vstřícnost opětovala, vyloudila úsměv a souhlasně pokyvovala.

Jako den a noc, chtělo by se podotknout ke kontrastu, v jakém proběhlo loňské a letošní setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa a německé kancléřky Angely Merkelové. Hostitel, mistr inscenací a afektu se držel na uzdě. Pokerová tvář evropské politiky - po předešlém fiasku s podáním/nepodáním ruky logicky nervózní -, se zase ocitla v roli, v níž byla přátelskost nutností. Dokonce i strom si směla zasadit.

Nicméně co je vlastně výsledkem této schůzky, povážlivě krátké v porovnání se třemi dny, které strávil v USA francouzský prezident Emmanuel Macron? Dá se považovat za uspokojivý americko-německý výstup konstatování, že v oblasti migrace a obchodu je nutný spravedlivý vztah mezi EU, NATO a Amerikou, protože například obchodní deficit s Německem vidí Trump jako velkou křivdu? Může se tudíž Evropa těšit na vzájemnou bilaterální obchodní dohodu?

Nebo pořád zůstávají vyryté brázdy, jež nezaplní ani vlídná slova? V zásadě platí od obojího trochu. Hlavní posun je v tom, že se z obou setkání, jak prezidenta s kancléřkou, tak se šéfem Elysejského paláce, dá vyvodit ponaučení pro Evropany. Protože Trump, bude-li v úřadě, zůstane Trumpem, ať už si pod tím představujeme cokoli. Pomyslný míčem na straně kurtu je tudíž na straně starého kontinentu.

Pro připomenutí malý exkurz do nedávné historie: když zavítal současný pán Bílého domu loni v listopadu do Číny, zahrnul tamního vůdce Si Ťin-pchinga vřelostí a pompou. O den později se do něj obul kvůli obchodnímu protekcionismu. I tehdy to bylo den a noc, důvěryhodnost se rozplynula.

A zpět do současnosti - pokud jde o Macrona, vypadalo to podobně. Jen v obráceném pořadí. Nejdříve přehnané projevy náklonnosti, posléze Francouzova kritika v Kongresu, kde se pustil do zahraniční politiky svého protějšku.

Tohoto postupu se Merkelová a Trump sice vystříhali, dílem proto, že na to nebyl čas. Jenže otázka zůstává stejná: kdo se má jak ke komu chovat? Kdo má tlačit, kdo ustupovat?

Odpověď není jednoznačná. Situaci komplikuje skutečnost, že ctižádostivý Macron bojuje s Merkelovou o to, kdo bude evropským lídrem. Ve Francouzův prospěch hraje, že je mladší, věkem a služebně. Cíl mají stejný, ani jeden nehodlá vést s Američany obchodní válku. Liší se v prostředcích, jak toho dosáhnout. Němka hraje na smířlivou notu, Macron by se rád domohl jakéhosi výsadního postavení. Pokud nesladí noty, bude poraženou EU jako celek a Paříž coby jednotlivec.   

Své by mohl vyprávět někdejší britský premiér Tony Blair. Ten se přeochotně bral za George Bushe mladšího při jeho iráckém tažení, aby získal pro Británii status exkluzivního partnera. Odměnu mu byl výsměch a přezdívka Bushův pudl.

Současné hledání rovnováhy ztěžuje dále okolnost, že Trump je sebestředný narcis, jemuž je třeba podsouvat zdání jeho velikosti, ne se do něj strefovat. To je psychologická rovina. Horší je, že stejný politik už stačil sebrat své zemi roli spolehlivé a důvěryhodné politické síly. A s oslabenými USA klesá váha EU.

V této atmosféře je jakékoli vymezování se vůči Americe pouhým lavírováním, ne strategií. Potíž je v definici, co je správná taktika - s Trumpem na straně jedné a soupeřícím duem Macron - Merkelová na straně druhé. O zbytku Evropy ani nemluvě. Lidé, co měli a mají s Trumpem co do činění, o něm tvrdí, že se jeho ješitnost dotýká hvězd. Že snaha přiblížit se k němu imitací jeho stylu je sázkou na prohranou kartu. Receptem je prý věcnost.

Jisté je, že se shoda s takovýmto partnerem hledá obtížně. K tomu, aby se ji povedlo aspoň načrtnout, by si měli Macron a Merkelová sednout k jednomu stolu. Dokud jsou jejich postřehy z výpravy do zámoří ještě čerstvé.          

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.