Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Komunistická drzost roste se ztrátou paměti! Komentář Alexandry Udženije

Komunistická drzost roste se ztrátou paměti! Komentář Alexandry Udženije

V minulých dnech jsme si připomněli jedno z nejtragičtějších výročí v historii naší země. Na večer 9. června roku 1942 byla jednotkami SS obklíčena malá vesnice poblíž Prahy s názvem Lidice. Celkem nacistické řádění nepřežilo 340 lidických obyvatel, 192 mužů, 60 žen a 88 dětí.

Je dobré si vždycky připomenout, jakou cenu má naše svoboda. Porážkou nacismu totiž utrpení naší země pod nadvládou socialistických utopií neskončilo. Nacismus vystřídal na 40 let komunismus a jeho diktatura zanechala na duši tohoto národa jizvy snad možná ještě hlubší. Komunismus pošlapal hodnoty jako víra, morálka, důvěra, spravedlnost, motivace, právo, a čest, zpřetrhal letité vazby člověka na jeho zem a zanechal v srdcích lidí prázdnotu, morální nihilismus a totální relativismus.

Zakázat nebo vzít do vlády?

Po revoluci jsme komunisty měli zakázat, bohužel všichni to tehdy podcenili a dodnes se komunistickou zvrácenou ideologii nepodařilo vymýtit. Naopak, to nejtvrdší komunistické jádro se probouzí z hibernace. Lidé, kteří schvalují komunistický teror 50. let nebo oslavují masového vraha Gottwalda se svým obětem už veřejně vysmívají a naplno hlásají své bludy. Jednou je to o církevním majetku, který prý neukradli, podruhé o potřebě zestátnění, o narovnávání páteři vládě doleva, o potřebě vystoupení z NATO, o rozkradené zemi atd. Každým týdnem vládního vyjednávání je zřetelnější a očividnější, že jim narostl hřebínek a začínají se ukazovat v pravém světle.

Věděním proti chaosu

Nebezpečí spočívá v tom, že nám pomalu dospívá generace, která komunistickou diktaturu ani nezažila. Pojem svoboda a demokracie je pro ně naprosto automatický. Představa, že by jí měli, nebo snad museli bránit, je pro ně nepředstavitelný. Nevědí, co by to reálně znamenalo, kdyby o svobodu přišli.

Jaká je obrana? Musíme učit naše děti dějinám této země a tragédiím, které jí nacismus a komunismus přinesli. Točit filmy, pořádat přednášky ve školách, psát knihy a články.

V dnešním geopolitickém prostředí, kde je vše relativizováno a naplňováno morální prázdnotou nebo fake news, je velmi nebezpečná přímá podpora vlády od KSČM, protože jim tento chaos vyhovuje. Lidé v tomto stavu nejistoty často v dějinách podléhali tvrdé autokratické ideologii schované do hávu ideálního světa. Komunisti ve skrytu přesně vědí, jaké mají úkoly. Budou je krok po kroku plnit a nám se to líbit nebude.

Nepřestaneme proto politicky burcovat nejen mladou generaci, že zápas o svobodu a duši tohoto národa nikdy nekončí. Postavit se zlu není volba, ale povinnost. Minimálně pro ty, co svou zemi milují. František Palacký kdysi řekl: „Zhovadilost všeobecná povstane byť by komunisté jen jedné generaci panovati měli.“

Naším úkolem je postarat se o to, aby k tomu už nikdy nedošlo.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744