Kotrbatý: Kiska si napoprvé vybral špatnou funkci. Založení vlastní strany má smysl | info.cz

Články odjinud

Kotrbatý: Kiska si napoprvé vybral špatnou funkci. Založení vlastní strany má smysl

KOMENTÁŘ ADAMA KOTRBATÉHO | Andrej Kiska přijíždí do Prahy naposledy jako slovenský prezident. Rozlučková návštěva v Lánech ale nemusí být jeho poslední oficiální cestou. Kiska má reálnou šanci stát se premiérem. Stojí však před nelehkou volbou. Jít sám, nebo se přidat ke stále sílícímu Progresivnímu Slovensku?

Pět let v prezidentském paláci Andrej Kiska využil naplno. Navzdory omezeným pravomocem a spíše ceremoniálnímu charakteru funkce byl vidět i jako důležitý politický hráč. Dlouho byl nejviditelnějším zástupcem roztříštěné opozice vládnoucího Smeru Roberta Fica. Až nyní začali do hry silněji promlouvat jiní.

Zřejmě nejvýraznějším, a sám Kiska v mnoha rozhovorech opakoval, že i nejtěžším okamžikem jeho prezidentského mandátu, byla loňská politická a společenská krize po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. V ulicích měst protestovaly desetitisíce lidí. Objevovala se podezření na propojení špiček politiky s italskou mafií i slovenskými šíbry. Ostatně objednavatelem Kuciakovy vraždy je podle policie podnikatel Marian Kočner, jenž měl vazby na vedení Smeru.

Kiska tehdy asi jedinkrát odmítl plnit ceremoniální funkci a aktivně se zapojil do stranických jednání. Také kvůli němu a jeho neústupnosti se dnešní slovenský premiér nejmenuje Fico, ale Pellegrini. Na výraznější změnu poměrů byl však krátký. Do voleb v příštím roce zřejmě dovládne koalice Smeru, SNS a Mostu-Híd, která se čím dál více posouvá z dříve deklarovaných proevropských do národoveckých pozic.

Kiskovi se také nepodařilo zmírnit rozdělení společnosti. Po vraždě novináře ji naopak svými kroky polarizoval. Kritika se na něj valila, když mluvil do personálního složení vlády. Otázkou zůstává, jestli by prezident i při tak výjimečné krizi měl zůstávat nadstranickým hráčem, jakýmsi sjednotitelem, nebo hájit svůj názor a pohled na svět.

Zásadním zjištěním prvních pěti let s Kiskou-politikem však je, že si od počátku spletl funkci, do níž kandidoval. Kiskovi svázaná prezidentská role nevyhovovala. Zvlášť v posledních letech toužil po aktivnějším ovlivňování politiky. I proto loni oznámil, že o druhý mandát usilovat nebude. Později dodal, že založí vlastní stranu a pokusí se s ní uspět v parlamentních volbách.

Krok je to přinejmenším odvážný. Nejen proto, že Kiska už jako prezident musel vysvětlovat kauzy ohledně financování kampaně nebo nákupu pozemků. Po úspěchu koalice stran Progresivní Slovensko a Spolu ve volbách do Evropského parlamentu čím dál častěji znějí názory, že Kiskův projekt je zbytečný a jen ještě víc roztříští prozápadní hlasy.

Jestliže před prezidentskými volbami bylo nejčastěji skloňovaným slovem „odstoupení“, nyní jeho roli převzalo „spojování“. Zástupci PS a Spolu Kisku vyzvali, aby se místo vlastní strany přidal k nim. To by vyřešilo hned tři problémy. Ubyla by konkurence a lídr Kiska by zabránil hádkám o to, jestli koaliční kandidátku povede šéf progresivistů nebo Spolu. Prezident by zase měl jistotu, že se neztrapní výsledkem lehce nad pětiprocentní hranicí, nebo dokonce pod ní.

Kiska se spojování nebrání. Chce ale, aby se k němu přidaly i další strany – SaS, OĹaNO a KDH. To ale minimálně šéf SaS Richard Sulík odmítá, byť by byl rád, aby se Kiska raději přidal k progresivistům, než zakládal vlastní stranu.

Jestliže argumenty pro společný postup jsou na první pohled zřejmé, existuje velice silná motivace, proč by se Kiska měl vydat vlastní cestou. Koalice PS a Spolu je jeho politickým postojům v mnohých věcech vzdálená. Kiska je spíše pravicový politik, progresivisti o sobě mluví jako o centristech, některé body z jejich programu jsou ale levicové. Pokud by se Kiska k těmto dvěma stranám nepřidal, nabídl by voličům další alternativu. A to ve chvíli, kdy si kromě PS a Spolu vybírá mezi zprofanovanou Sulíkovou tváří, sektářsky vedeným OĽaNO a KDH s mnohými ultrakonzervativními postavami, nemusí být vůbec špatná věc.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud