KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Pokud maďarský premiér Viktor Orbán vyhraje nedělní parlamentní volby, bude to pro EU nepříjemná zpráva a předzvěst dalších a stupňujících se problémů. Je nabíledni, že evropský „establishment“, tedy většina vlád, instituce EU, politické elity mají už „dost“ mnohdy obtížného soužití se stále sebevědomějším a autokratičtějším vládcem a celkem otevřeně si přejí jeho odchod. Ironií je, že mu samy pomáhaly, aby si za 12 let vládnutí natolik upevnil mocenské postavení, i za pomoci evropských peněz, že je nyní obtížně porazitelný. Proto také veškeré maďarské opozici nezbylo nic jiného než se spojit, ačkoli politicky nemá jejích šest stran mnoho společného, a to s jediným cílem – odstranit Orbána od moci a vrátit Maďarsko do rodiny evropských liberálních demokracií.
Seznam evropských nářků nad Orbánovým jednáním a chováním je dlouhý: systematické potlačování svobody médií, nerespektování nezávislosti justice, útoky proti sexuálním menšinám, nedemokratické zásahy do volebních zákonů. Nadbíhání Putinovu Rusku, například výstavbou ruské jaderné elektrárny Paks 2 za úvěr 12 miliard eur zapůjčený Rosatomem. Aktivní zapojení do čínské světové iniciativy „hedvábní stezky“ (Belt and Road), včetně výstavby čínské univerzity i s areálem přímo v Budapešti – odkud musela odejít Středoevropská univerzita financovaná americkým magnátem a filantropem Georgem Sorosem, jehož Orbán účelově povýšil na svého úhlavního „židovsko-liberálního“ protivníka. Nepřátelské nebo posměvačné kampaně proti EU a jejím představitelům, nejednou financované nepřímo z evropských peněz. Chobotnice Orbánovy rodiny a blízkých přátel ovládající ekonomické páky země. A tak dále.
Máloco z toho se daří Bruselu dokázat, lépe řečeno dokázat tak, aby se jednalo o jasné a postižitelné porušení evropského práva. Z popudu Evropského parlamentu vede Rada EU proti Budapešti řízení podle článku sedm Smlouvy o EU, který umožňuje trestat nerespektování základních hodnot (článek 2). Mimochodem, tatáž procedura je v chodu proti Polsku, takže vlády obou zemí si před časem navzájem slíbily podporu, čímž znemožňují jakýkoli postih, protože o něm se musí rozhodnout jednomyslně. Nyní má Evropská komise v rukou nový nástroj, který umožňuje zastavit vyplácení evropských dotací zemi, která nedodržuje zásady vlády práva. Jenže i tady je zádrhel – rozhoduje se sice většinově, ale musí být prokázána příčinná souvislost mezi zmíněným nedodržováním vlády práva a finanční újmou EU, což bude v maďarském případě nesnadné. Orbán dovede kličkovat v legislativních vodách EU, využívat skulin a mezer.
Dokonale kalkuluje s tím, že autoři smluv a odvozených norem prostě kdysi nepočítali se situací, kdy bude v unii země, která sice nebude chtít společenství opustit, ale ani se chovat podle jeho pravidel. Brusel dlouho zavíral oči nad maďarskými prohřešky, také s tichým posvěcením německé kancléřky Angely Merkelové a celé křesťanskodemokratické politické rodiny. Většina sporných kroků, které Orbán podniká, je sice v rozporu s „hodnotami“ či „principy“, ale není porušením práva, protože nespadá do kompetence EU. O to snáze pak mohou takoví členové unii vydírat tím, že nastolují požadavky, jejichž splněním podmiňují svůj souhlas s tím či oním rozhodnutím.
