Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Marx se dočkal, Evropou obchází zombie kapitalismu. Knihovna Ondřeje Féra

Marx se dočkal, Evropou obchází zombie kapitalismu. Knihovna Ondřeje Féra

Karl Marx předpokládal, že až budou masy tak zubožené, že pro ně další pokračování v existenci přestane být přijatelné, uvědomí si, že mají prostou volbu. Dál živořit, nebo se vzbouřit. Německý politický ekonom (považovat Marxe za filozofa a marxismus za filozofii je zavádějící zkreslení) předpokládal, že se masy vzepřou. Máme rok 2018, miliony Evropanů se ocitly ve stádiu pracující chudoby, svobodný trh přechází v neomezenou vládu korporací – a masy nic. Kapitalismus dál existuje, ale je už jen zombie, píše Chris Harman.

Chris Harman patřil k nejzajímavějším levicovým publicistům. Prošel pro intelektuály jeho druhu obvyklou cestou od studentského aktivismu k profesionálnímu. Nevyhnul se omylům, podporoval Ho Či Minův Vietnam, zakoketoval si s oslavováním režimu Pol Pota. Zombie Capitalism je jeho poslední knihou a nutno poznamenat, že ačkoliv se čas od času neubránil protivné frazeologii, nelze mu upřít bystrý pozorovací a analytický talent.

Zombie Capitalism poprvé vyšla v roce 2009 jako reakce na globální ekonomickou krizi vrcholící rok předtím. Vychází z Leninovy glosy o tom, že „jsou desetiletí, kdy se neděje nic, a jsou týdny, kdy se odehrají desetiletí.“ Harman se domníval, že krize takové týdny přinesla. Tušil, že mohla otevřít oči lidem, kteří nepřestali dogmaticky opakovat tvrzení Margaret Thatcherové o tom, že kapitalismus popoháněný neviditelnou rukou trhu nemá alternativu. Pozoruhodné je, tvrdí na jednom místě Harman, že „zaslepenci kapitalismu“ nebyli s to pochopit, že se trh ze stádia klinické smrti nedostal nějakým autoimunitním procesem, jak tvrdil třeba americký prezident George Bush junior, ale díky tomu, že ústřední orgány finančního světa prováděly ryze regulatorní politiku

Lidé se nicméně neprobudili, a to i přes zvýšený výskyt alternativní, levicové, socialistické a sociálně liberální agendy ve veřejné diskuzi. Výsledek? Dnes všímáme toho, že zhruba dvacet procent Evropanů lze označovat za pracující chudobu. Mnoho lidí se tomu podivuje, přestože jde o vývoj, který bylo vždycky snadné předpokládat.

Starému vousatému Marxovi se to například povedlo docela přesně. Tvrdil – a jeho tvrzení na začátku dvacátého století podložil dodnes platnými důkazy Rudolf Hilderfing – že každá další ekonomická krize vede ke kumulaci stále většího majetku u stále menšího počtu subjektů. Bohužel něco podobného tvrdil také Bucharin. To dává komukoliv možnost v případě argumentační nouze zvolat: „Nebudeme se tady bavit o bolševicích.“

Podle bývalého řeckého ministra financí Janise Varoufakise se západní svět roku 2018 dostal přesně tam, kde ho kolem roku 1850 Marx předpokládal. Střední třída, soukromí zemědělci, malí podnikatelé jsou málokde se vyskytujícím živočišným druhem. Přitom právě sebevědomá střední třída byla nositelem zdravého buržoazního pokroku. Bez střední třídy, této chybějící pojistky je naše společnost mimořádně náchylná k sebedestrukci.

Na začátku ledna letošního roku vydal Sotiris Rizas knihu The End of Middle Classes?, v niž líčí možné důsledky toho, že zaniká vliv střední třídy. V zásadě podle Rizase existuje jen většina a menšina. Většina volí z řad menšiny politiky a je jimi nelítostně zatlačována do sociální pasti. Oligarchové v politických funkcích redukují demokracii na formální stav. Zbývající pravidla jsou cynicky zneužívána, často v protiústavním duchu tak, aby vycházela vstříc „politikům.“

Státní správa se stala komplicem politiků. Za výhody, jako jsou existenční jistoty jiným skupinám obyvatelstva neposkytované, chrání politiky před občany. Úřednická vrstva ve světě bez střední třídy vytváří hradbu, za kterou se schovávají politici. Současně tato vrstva občany důmyslnými způsoby úřední šikany zastrašuje od pokusu docílit změny ve svůj prospěch.

Většina se propadá stále hlouběji do nuzoty dvojího typu. První je materiální. Počet lidí, které lze řadit k prekariátu, se celoevropsky zvyšuje. U nás jich je nyní zhruba dvacet procent. Jde o lidi, kteří mají práci, ale jejich příjem jen nevýrazně přesahuje výši minimální mzdy. Sociolog Jan Keller o nich mluví jako o lidech bez zubů. Když zaplatí za to nejnutnější, na nic dalšího už jim nezbývají peníze, ani na péči o chrup ne. Je to drsná, ale výstižná zkratka.

Druhá nuzota spočívá v nemožnosti se z materiálního nedostatku vymanit. Naopak, „pracující chudobě“ se nedostává dost prostředků na to, aby dětem dokázala poskytnout vyšší vzdělání. Chybící vzdělání každou další generaci odkazuje ke stejnému životu, jaký žije ta předchozí. Zastoupení této společenské třídy ve společnosti se bude tímto tempem nadále zvyšovat. Dokud se politikům, kteří jsou prodlouženou rukou monopolů, povede tyto lidi udržet v iluzi, že jejich život je vlastně maximem možného, bude zombie kapitalismus fungovat. Výkonnost ekonomiky poroste, ale sami zombie z toho budou mít jenom minimální užitek.

Problém je, že zombie kapitalismus nutně musí vést ke konci demokracie, jak ji známe. Michael Dogherty už před rokem působivě popsal, že zombie voliči dříve nebo později dají vládu do rukou extremistům. Anebo, a těžko říct, která možnost je děsivější, nejprve dojde k nějakému „Evropskému jaru,“ občanskému násilí a válce, po které přijde chaos.

Situace samozřejmě má řešení. Spočívá ve veřejné kontrole nad monopoly, zejména těmi, které obsahují média a obory nakládající s uživatelskými daty. Otázka je, kdo veřejnou kontrolu dokáže prosadit. Odvážných a nezávislých politiků, jako je americký senátor Brian Schatz, totiž není mnoho. Kvůli tomu je vcelku reálné to, co popsal Harman ve své poslední knize: "Jak dlouho vám ještě bude trvat, než si uvědomíte, že tato forma kapitalismu je skutečné zombie? Kráčí to, chce to žrát, ale nežije to." 

Co si přečíst

John Maynard Keynes - Konec laissez-faire

Paul Johnson - Intelektuálové

Thomas Piketty - Kapitál v 21. století

Michael Hauser - Kapitalismus jako zombie

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1