Kdo chce přesvědčovat, musí rozumět lidem, které chce přesvědčovat

KOMENTÁŘ MARTINA MALÉHO | Racionální kampaně, založené na tom, že lidé pochopí, co je objektivně správné, a udělají to, nefungují. Tedy minimálně ne v takové přímočaré podobě. Důvod je jednoduchý: lidé jsou lidé a nerozhodují se jen a výhradně podle faktických argumentů.

Začněme ale oklikou. Merrill R. Chapman napsal půvabnou knížku, nazvanou „In Search of Stupidity: Over Twenty Years of High Tech Marketing Disasters“. Vyšla sice už před sedmnácti lety, ale protože popisuje události let osmdesátých a devadesátých, tak neztratila na aktuálnosti.

Autor v knize popisuje příklady naprosto hloupých marketingových či obchodních rozhodnutí technologických lídrů, které vedly k tomu, že předvčerejší giganti se stali včerejšími trpaslíky a dnešními vzpomínkami, zatímco ti, co měli produkt objektivně míň vyspělý, ale zato dokázali vysvětlit zákazníkům, k čemu jim bude, nakonec vyhráli.

Jako příklad funguje třeba první systém pro počítače PC – jak se stalo, že technicky nejméně vyspělý PC DOS/ (později MS DOS) nakonec zůstal, zatímco konkurenční CP/M-86 s mnohem lepšími parametry a možnostmi během dvou let ustoupil z trhu? Hlavní důvod byl podle všeho v tom, že PC DOS stál 40 dolarů, CP/M-86 vyšel na 240 dolarů. Jeho tvůrce odmítl jít s cenu dolů a pronesl zásadní větu: „Trh chápe rozdíl mezi systémem na hraní a profesionálním produktem.“ Vidíte? Přesvědčení o tom, že trh, tedy lidi, budou vybírat jen podle technických parametrů...

Twitter je pro novináře a ubrečený děti. Být nešťastný je trendy a lidi se už neumí dívat na věci s nadhledem, říká influencer v důchodu Johny Machette

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital