Mezi loajalitou ke Kremlu a k těm „svým“. Bouře na Dálném východě ukazují slabinu Putinova režimu

HalfPageAd-1

Karel Svoboda

16. 07. 2020 • 16:21
KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Zatčení gubernátora Chabarovského kraje Sergeje Furgala vyvolalo jedny z nejsilnějších protestů na východní Sibiři za poslední roky. Furgal čelí obvinění, že se podílel na několika vraždách podnikatelů. O motivech jeho zatčení ale panují pochybnosti, ke zločinům totiž došlo před patnácti lety. Desetitisícové protesty, během nichž zaznívaly i projevy nevole k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, také znovuoživily diskuze o problematickém vztahu Moskvy k dálněvýchodním regionům.

Mobile-rectangle-3

Je celkem málo uvěřitelné, že se patnáct let staré zločiny (o kriminálním rozměru se paradoxně diskutuje asi nejméně) podařilo zcela náhodou odhalit až nyní, dva týdny po takzvaném všelidovém hlasování o změnách v ruské ústavě. Chabarovský kraj si v něm nevedl nijak ideálně, účast dosáhla jen nějakých 44 procent. Spekulace o motivech zatčení Sergeje Furgala tak buď míří po linii trestu z pohledu Kremlu neúspěšného lídra či odstranění vzpurného gubernátora obzvláště ostentativním způsobem. 

Pro obě varianty mluví i načasování, protože zatčení před referendem o změnách ústavy by jen rozvířilo atmosféru proti Moskvě, což vzhledem k důležitosti hlasování jako demonstrace loajality k režimu Vladimira Putina nikdo nechtěl. Ostatně, na období po referendu byl odložen i další případ, jmenovitě zatčení Ivana Safronova obviněného z vlastizrady ve prospěch Česka. Částečně se do takového scénáře může řadit i případ historika Jurije Dmitrijeva, obviněného velmi pochybně z pedofilie, který se nicméně táhne již delší dobu. Proti Furgalovi velmi jednoduše mluví to, že není z vládnoucího Jednotného Ruska a jeho loajalita míří spíše k obyvatelům kraje než k Moskvě.

Vedle politické motivace, o které existují spíše jen náznaky, byť velmi silné, má případ také rozměr teritoriální. Není ostatně divu, protože k čínské hranici je to pouhých dvacet kilometrů, do Moskvy vzdušnou čarou přes šest tisíc kilometrů. V Chabarovském kraji, ostatně jako i v dalších oblastech ruského Dálného východu, existuje poměrně silný pocit, že Moskva nedostatečně zohledňuje jejich specifika. Na demonstracích se tak objevila hesla, že Moskva bere Chabarovsku jeho gubernátora a že se o problémy regionu vůbec nezajímá a vnucuje mu svou vůli bez ohledu na zájmy místních obyvatel.

Nejde ani zdaleka o první problémy, které Moskva s regiony na Dálném východě má. V roce 2008 se odehrály protesty ve Vladivostoku. Ty byly motivovány ještě zjevněji regionálním rozměrem. Mířily proti zákazu dovozu automobilů s řízením na pravé straně, tedy dovozům z Japonska. Moskva se zákazem, respektive razantním zvýšením cel na ojetá auta, snažila udržet Primorský kraj ve své regulatorní sféře. Docela pochopitelně se obávala, že používáním aut s řízením na druhé straně by mohlo dojít v extrémním případě k posílení loajality k Tokiu na úkor Moskvy. Mnohem reálněji ale hrozilo „pouhé“ posílení nezávislosti na centru.

U Chabarovsku nejde o první případ, kdy tento dálněvýchodní region projevil samostatnost a neochotu se podřídit centru. Volby do místního parlamentu před několika lety skončily drtivou porážkou Jednotného Ruska, a to i v důsledku tzv. chytrého hlasování, tedy strategie volby kohokoli jiného než kandidáta Jednotného Ruska, prosazované opozičním předákem Alexejem Navalným. Region byl za to „potrestán“ přenesením administrativního centra Dálněvýchodního federálního okruhu z Chabarovska do Vladivostoku. I samotné události předcházející gubernátorským volbám v roce 2018 ukazovaly na to, že Furgal byl ke kandidatuře spíše veden místním velmi vlažným vztahem k Moskvě a neschopností Jednotného Ruska než vlastní touhou po moci.

Ale ani ve Vladivostoku, respektive Primorském kraji, nebyla situace z hlediska centra o mnoho lepší. Gubernátorské volby doprovázely obrovské machinace, které nakonec vyústily ve frašku v podobě zrušených voleb. V těch vedl ještě po sečtení devadesáti procent hlasů opoziční kandidát Andrej Iščenko, následně oficiální kandidát prudce „vystřelil“ vzhůru. Centrální volební komise následně volby zrušila jako zmanipulované. Oběma původním kandidátům bylo zakázáno znovu kandidovat. Pozorovatelé se přitom shodují, že hlavním cílem bylo odstranění původního populárního opozičního kandidáta. V opakovaných volbách v prosinci 2018 pak již zvítězil jiný provládní kandidát, Oleg Kožemjako, který byl v předcházejícím období gubernátorem Sachalinské oblasti. O pozici Jednotného Ruska svědčilo i to, že Kožemjako šel do voleb jako nezávislý kandidát, byť šlo jasně o kremelského „koně“.    

Demonstrace v Chabarovsku téměř jistě nepřinesou nic zásadního. Je vysoce pravděpodobné, že bude využita situace kolem koronaviru, respektive nutnost ochrany zdraví obyvatel. Ostatně, starosta Chabarovska se už nechal slyšet, že demonstrující jsou v současné situaci nezodpovědní hazardéři, jiný zdroj označil Chabarovský kraj za jediný region, který v poslední době zaznamenal soustavný nárůst případů covidu-19. Protesty ale zároveň ukazují na problémy, které řízení tak velké země přináší. Gubernátoři vzdálených oblastí musí lavírovat mezi loajalitou Kremlu a loajalitou svému regionu, což jsou zájmy, které jdou často proti sobě. Pocit, že centrum regionu nerozumí, není pochopitelně žádnou ruskou specialitou. U zemí velikosti Ruska je však taková situace výrazně více vidět.

SDÍLET

Billboard-bottom-1