Co je horšího než všeřídící diktatura? Autoritativní vládce, který chce být úplně u všeho a nakonec úplně všechno uvede do stavu chaosu. Andrej Babiš dokázal totálně rozložit státní moc rychleji a důkladněji, než by to zvládla armáda anarchistů. Zničil důvěru v instituce, podlomil respekt k autoritě. Je to snad poprvé v dějinách, kdy zastánce vlády pevné ruky přímo navedl široké vrstvy obyvatel na myšlenku, že je lepší obejít se bez státu. Následující ohlédnutí za Babišovým svérázným postupem vyšlo v posledním čísle magazínu I.
Pokud je v Poslanecké sněmovně strana, kterou by šlo podezírat z anarchistických sklonů, většina lidí by asi označila Piráty. Jenomže pandemie ukázala, že skutečným „dělníkem anarchie“ je někdo, od koho by to čekal málokdo. Premiér Andrej Babiš se pustil do rozkládání státních institucí a ničení důvěry v ně s tak brutální účinností, že by zbledl závistí i přední teoretik anarchokomunismu Petr Kropotkin. Anarchisté toho zase reálně tak mnoho nedokázali. Ono také co měli v ruce ke zničení státního aparátu? Jen pár bomb. To se vůbec nedá srovnat s tím, když máte ke zničení státního aparátu v ruce — státní aparát.
Námořníci říkají, že devátá vlna je nejhorší. Podívejme se na zničení státu v devíti krocích v podání předsedy vlády České republiky Andreje Babiše. Vezmeme to stručně, epidemii máme stále v živé paměti a bohužel ji ani ještě nemáme za sebou, tak si připomeňme jen základní události a rozhodnutí, takové milníky cesty vedoucí přes zhroucení institucí k nastolení Anarchie.
Prolog: Roušky nepotřebujeme, k nám se to nedostane
Každý správný revolucionář ví, že starý režim je nejlépe k poražení, když propadne letargii, ztratí vůli k životu a je tak prohnilý, že není schopen reakce na hrozby. Proto když se blíží katastrofa, snaží se sám sobě nalhávat, že žádné nebezpečí neexistuje. Přesně jako premiér a jeho ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který v době, kdy okolní země zbrojily proti přicházejícímu viru, ve sněmovně vystoupil s chlácholivým projevem, v němž tvrdil, že roušek máme dost, a bagatelizoval možnost rozšíření epidemie na našem území. Tím symbolicky otevřel českou katastrofu v duchu antických tragédií. Babišova exekutiva na scéně v nových a nových variacích rozehrává ono základní téma vyslovené již na počátku: „Budeme zavírat oči před nepříjemnou pravdou a budeme lhát, že máme vše pod kontrolou.“
Dějství první: Nouzový stav nevyhlásíme. Proč taky?
Druhým krokem k anarchii je potvrdit lidu, že elita se k němu chová přezíravě a neplní svou základní povinnost, jíž je jeho ochrana. A tak zatímco na Slovensku už nějakou dobu jeli v nouzovém stavu, Andrej Babiš bohorovně odmítl vážně jednat o návrhu na jeho vyhlášení, s nímž přišel ministr vnitra Jan Hamáček. Ten nakoupil z rozpočtu svého úřadu roušky, respirátory a další ochranné pomůcky aspoň pro policii a hasiče. Neboť každý, kdo přinejmenším reagoval na světlo a měl přístup k vládním údajům, věděl, že se blíží opravdu velká bouře. Bezpečnostní sbory získaly ochranu díky svému „veliteli“. Ale co občané? Proč je jejich premiér opustil? Z ješitnosti, protože na to nepřišel sám? Z hlouposti, neboť mu chybí představivost, a tak netušil, co vše nastane? Či z lakoty, když neviděl, co z toho sám může mít? Možná od všeho trochu.
Dějství druhé: Krizový štáb nepotřebujeme. A roušky si ušijte!
Když lidé stále věří státu, přestože na ně kašle, začněte vytvářet chaos. Třetí Babišův krok k anarchii: konečně vyhlásil nouzový stav, ale neustavil jeho základní řídící orgán — Ústřední krizový štáb. Sice to říká zákon, ale co už… Vždyť pak by jeho předsedou musel být „henté Hamáčik“. Ministr vnitra sice přišel za premiérem s tím, kdo měl přijít, a s názorným grafem šíření nákazy, aby to i on pochopil. Ale to neznamená, že tomu tady bude velet, že? Takže raději budeme řídit epidemii bez řízení. Když to nejde, štáb zřídíme, ale dáme do jeho čela náměstka ministra zdravotnictví. Teprve když už je opravdu zle a všude bordel, tak tam tedy pustíme toho Hamáčka. Jo, a nařídíme povinné roušky, ale musíte si je sami ušít, holoto, když už chcete od vlády ochranu!
