KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Někteří tvrdí, že zásah na Úřadě vlády v roce 2013 nebyl pokus o puč, protože si tehdejší premiér Petr Nečas zasloužil padnout. Jenže neústavní změna vlády je prostě pučem z definice. Na tom nic nemění, co tehdejší premiér provedl, či neprovedl a co si zasloužil, nebo nezasloužil.
Obhájci puče se odvolávají na to, že Nečas nakonec odstoupil sám. Druhým argumentem advokátů Ištvana se Šlachtou je odkaz na to, že Nečasova ředitelka kabinetu je souzena za nezdanění kabelek a úkolování tajné služby. Čili „něco“ tam bylo, tak jakýpak puč? Takové argumenty ale neobstojí. Stovky zakuklenců zasáhly kvůli kabelkám?
Pro ty, co si to nepamatují, předseda vlády rezignoval v atmosféře, kdy ho Ištvan se Šlachtou na tiskové konferenci zcela vážně dali do souvislosti se zabavenými stovkami milionů korun a desítkami kilogramů zlata. Kdyby po pravdě řekli, že jeho asistentku podezírají z nepřiznání daru a ze špehování paní Nečasové, a proto bylo třeba provést noční přepad vlády, všichni by se jim vysmáli. Nebo ještě spíše: šli by možná za zneužití pravomocí sami do vazby místo exposlanců, které zadrželi.
Když nějaká skupina nátlakem způsobí pád vlády a pak místo ní dosadí jinou, přičemž nerespektuje výsledek voleb, jde o puč. Údajná trestná činnost Nagyové, ani morální vlastnosti Nečase s tím nesouvisí. Jak spolupracovali Ištvan a Šlachta s prezidentem Zemanem, o tom nic nevíme (kromě toho, že je hlava státu veřejně podporovala a přijímala na Hradě). Ale vidíme, co se stalo. Na začátku byly bezdůvodné policejní manévry, na konci kabinet bez důvěry sněmovny dosazený proti vůli legitimně zvolených poslanců.
