Novotný: Co s Palestinci? Když nemohou mít vlastní stát, dostanou alespoň izraelský pas? | info.cz

Články odjinud

Novotný: Co s Palestinci? Když nemohou mít vlastní stát, dostanou alespoň izraelský pas?

KOMENTÁŘ PAVLA NOVOTNÉHO Palestinci vlastní stát mít nemohou, zní stále častěji ze západních pravicových kruhů. Když tedy nebudou dva státy, jak bude vypadat ten společný? Získají Palestinci stejná práva jako držitelé izraelského pasu, nebo zůstanou občany druhé kategorie?

Byla to mantra diplomatů, po kterých ji opakovali politici. Americkými prezidenty počínaje, ministry čehokoli odkudkoli konče. Někteří ji vyslovovali bezmyšlenkovitě, jiní v ní nikdy nevěřili, další ji brali vážně až moc. Šlo o tzv. dvoustátní řešení (angl. two-state solution, ve zkratce 2SS). Tento termín označuje – zjednodušeně řečeno – cílový stav, kdy by vedle nezávislého Izraele existoval samostatný palestinský stát. Sotva před několika lety jsem vypínal mozek a odkládal tužku, začal-li (kupříkladu český) hodnostář o takovém uspořádání hovořit. Zaručeně se totiž nechystal říci cokoli nového.

Časy se mění: USA řídí nevyzpytatelný, egocentrický podnikatel, Izrael sebestředný politik toužící po výsadách… navíc přes deset let v kuse. Postoje zahraničních i izraelských vůdců (a jejich voličů) se posunuly doprava a k populismu. Teď je populární, dokonce mainstreamové opakovat, že myšlenka dvou států je mrtvá. Módní je hovořit o jednom státě. Otázkou však je, jak bude vypadat.

Zkraje týdne jsem měl možnost hovořit s Rijádem Malkím, zkušeným ministrem zahraničí Palestinské autonomie. Odmítl 2SS pohřbít – šel by proti stanovisku své vlády a zřejmě i vlastnímu přesvědčení. Klíčová otázka po charakteru „jednoho státu“ přesto padla. A arabský diplomat odpověděl: „Pokud by šlo o opravdovou demokracii a každý obyvatel měl jeden hlas nezávisle na etnicitě, pak je vzhledem k demografickým trendům možné, že by se v něm Palestinci poměrně brzy stali většinou. Přemýšlejí-li ale politici v Tel Avivu o jednom státě se dvěma systémy, kde budou jedna pravidla platit pro izraelské Židy a jiná pro palestinské Araby, takové uspořádání znamená diskriminaci a apartheid.“

Jinými slovy: jestliže zemřela idea nezávislé Palestiny, má Izrael na výběr ze třech, respektive čtyř základních (byť místy hypotetických) možností.

Může okupovanou Palestinu anektovat – třeba jako Rusko Krym. Novým obyvatelům přiznat práva jako izraelským občanům, mezi kterými už Arabové jsou. V roce 2015 jeruzalémský demograf Sergio Della Pergola spočítal, že ve společném státě by toho roku žilo téměř 5,7 milionu Arabů, počet Židů nepatrně přesahoval 6,1 milionu. Už příští léto (2020) by Arabové co do počtu obyvatel zřejmě dominovali.

I když se porodnost arabských žen snižuje a část nežidovských obyvatel je vůči Izraeli loajální, takový stát si nepřeje především stále radikálnější pravice. Ta srůstá s tribálními tradicemi regionu a spíše než o „demokratický“ bojuje za „židovský“ charakter Izraele. (I když zakladatelé Izraele toužili po prolnutí obojího.)

Druhou variantou je opomíjené 2SS, odsunuté do neurčené budoucnosti. V tomto duchu se vyjadřují třeba tzv. modrobílí, centristický konglomerát zrozený coby konkurent pravicovému Likudu premiéra Benjamina Netanjahua. Letos v dubnu obě formace získaly shodný počet parlamentních křesel. Modrobílá představa, byť krapet pokrytecká, zní takto: Palestinci ať směřují k nezávislosti, my je chceme mít za sousedy, nikoli spoluobčany, nyní ale ještě nejsou dořešeny bezpečnostní i jiné otázky. Až budou, uvidíme.

Surově otevření jsou radikálové, nejčastěji osadníci žijící v opevněných enklávách na palestinském území, kteří mnohdy představují rasistický výběžek izraelské pravice. Navrhují anexi Palestiny a Arabů se hodlají pokud možno zbavit (třeba podporou vystěhovalectví). Východiska partají, se kterými Netanjahu počítal do vládní koalice, jsou tribálně, nacionalisticky přímočará – území Palestinské autonomie je odjakživa židovské, stačí se podívat do Knih, Arabové tu nemají co pohledávat.

Stále vládnoucí Likud se otevřeně hlásí k zachování nynějšího stavu. To je drsně pragmatické: Izrael získá čas na budování dalších osad, což pravice nadšeně podporuje. Co na tom, že je mezinárodní právo zakazuje… Co se Palestinců týče, nemají práva izraelských občanů prostě proto, že nežijí v židovském státě, ale jen na okupovaném území. Navzdory dramatickým, stále rutinnějším proklamacím si ale na status quo zvykli i mnozí Palestinci, zvláště ti ze Západního břehu a vládnoucích kruhů.

Cynická předpověď říká, že krátkodobě zůstane vše při starém. Dlouhodobě udělá Izrael maximum pro to, aby Palestince kontroloval, nemusel jim ale přiznat práva jako vlastním občanům. Což je, etnicky chápáno, logické. Pokud jsme se zbavili otravné floskule 2SS, pojďme prozkoumat i frázi o „Izraeli jako jediné demokracii na Blízkém východě“. I když, pravda, ve starověkých Athénách požívali příslušných práv také jen občané svobodní.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud