Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Odcházení premiéra Sobotky: ČSSD v rukou zombie. Komentář Zdeňka Šarapatky

Nebývá to vděčné téma. Zmínit premiéra Sobotku v jiném gardu, než coby politického měkkýše a tuneláře přes kvartýry, se prý rovná harakiri. Doba zločinců v politice totiž volá po krvi, slušňák tu nemá žádnou šanci. Proč taky, kdo nelže a neuráží, nehodí se do titulků. A teď ani do politiky. Právě naopak, je hned za osla. Lež se tu totiž stala normou a sotva tři dekády po sametu se pravdě na standartě prezidenta republiky vysmívá na Pražském hradě ruský zaprodanec. A s ním agent Bureš, který křičí po zlodějsku chyťte zloděje! Svorně teď válcují zemi spolu s komunisty a extremistou. Všechno díky pětitřídce, která je má u volebních uren víc než za bohy. A díky mačům s hodinkami za milion, kteří si pletou ostré lokty s charakterem a Babišova privatizace republiky skrz politiku je pro ně jen obdivuhodný majstrštyk.

Krátká paměť je odjakživa českým koloritem, stačí jenom zhlédnout dějiny. „Šmejdů“, kteří prodávají lidu hrnce z politického aušusu jen za výlet na Čapí hnízdo nebo z Osvětiman na Hradčany, tu bylo vždycky plno. Bohuslav Sobotka v nich ale uvízne leda na záložce: narodil se, byl čím byl a zemi zkusil provést cestou plnou klacků od Zemana, Babiše a od vlastní strany. Pořekadla nikdy nelžou, „mnoho zajíců myslivcova smrt“ je pro Sobotku tím zdaleka nejvýstižnějším.

Slušnost v politice tu už dávno není zásluha. A čas pak jako obvykle zamete se vším, co se kdy Sobotkovi reálně podařilo. Od držení politického kursu země - zuby nehty - směrem na Evropu a na spojence v Severoatlantické alianci i v bdělosti před Moskvou. Včetně střízlivosti v imigrační tématice až po sociální štědrost, byť tak zneužívanou na dávkách. A také včetně soubojů s populistou v koalici i s agresívní hysterií a úskoky místo politické domluvy. Zapomene se i na převahu premiéra nad sprostotou hradní hole, která už jej vítala při přijímání „demise“. Že nemusel být Sobotka koaličním premiérem, kdyby nechtěl, je ovšem pravda. Jen by nám tu doteď a na vodítku Hradu a navrch Tvrdíka, vládl místo Sobotky premiér Hašek. Ve jménu kšeftů s Čínou a mocenských zájmů samotného Putina. Kam se hrabe ostudný „dopis čtyř“, s Haškem by to byla jiná káva. Česká paměť je slabá, zná vždycky spíš temná, než světlá místa. A když přece, pak pokaždé in memoriam.

Už ve středu podává premiér Sobotka s ministry končícího kabinetu demisi, pak přijde vláda pevné ruky. S oligarchou, který z republiky udělá svoji firmu a z občanů podřízené, místo demokratického politika od píky i s chybami. Bez důvěry parlamentu a za zády se stalinisty a la Grebeníček. A s Okamurou, který v ajfru z nové funkce už teď okřikuje veřejnoprávní média. Svoboda slova prý bude jen pro někoho, zato ne pro Českou televizi. Té totiž u SPD neštymují ruské spády s koryty pro jeho partajní nýmandy, ausgerechnet v bezpečnostním výboru Poslanecké sněmovny, a moc se ptá. Okamura přitom sází na českou závist. Za koncesionářskou stovku chce s občany vyšmelit svobodu slova a televizní ticho kolem své partaje.

PREZIDENTSKÉ VOLBY 2018: VŠE PODSTATNÉ V KOMPLEXNÍM ZPRAVODAJSTVÍ INFO.CZ >>>

I koblihy došly, teď přijde čas na zúčtování s jinými názory na demokracii a lidské svobody než ty z Agrofertu. Zdroje tu jsou, jak kdysi pravil Špidla, Babiš už totiž sehnal nové ministry. Kdo napříště neposlechne svého velitele, toho si vezme miliardář na paškál, bude přece vládnout také vnitru a spravedlnosti! A z veřejnoprávních udělá státní média, kde bude střídat jenom krása nádheru. Národ, k němuž kdysi přišel jako slepý k houslím, mu bude šlapat přesně podle firemního plánu, jako hodinky! Jen Sobotka ne, když totiž přišlo na věc, měkkýšem nebyl ani omylem. Místo důstojné pozice pro české expremiéry mu proto půjdou po krku. Miloš Zeman ze msty ve své DNA, Babiš kvůli odvrácení pozornosti od vlastních kauz, které na hony páchnou kriminálem. Tiráda s OKD má pak srazit Sobotku dolů, s randálem až na kolena, jen aby ten pád překřičel případné vydání Babiše justici. Proč se přitom nikdo neptá, jak to bylo s ostravskými byty tenkrát v reálu, například informovaného exšéfa úřadu vlády Ivana Přikryla, jenž nabízí vysvětlení, si lze lehce domyslet. O pravdu totiž vůbec nejde, o vendetu Sobotkovi za Čapí hnízdo či Babišovy dluhopisy a za odpor předsedy vlády k Zemanově kolaboraci s Ruskem, tu běží především.

Zapomene se i na pučisty v Lánech u Zemana, z nichž se dneska kdekdo dere zpět. Větří totiž kopání do mrtvoly, Sobotka přitom chodí po světě. Další puč proto zosnovali hned včera. Premiéra v jihomoravské ČSSD vyzvali, aby složil poslanecký mandát. Prý jim prohrál volby. Že je porazily hlavně Babišovy miliardy, Zemanovy nenávistné ataky a ruské peníze pro „alternativní média“ a odtud jejich štamgasti mezi voliči, o tom ani slovo. Že vůbec nezahálela pátá kolona Hradu v ČSSD a moc nepomohly ani bafuňářské manýry a imidž straníků jako z padesátek, nechtějí v jihomoravské buňce partaje zjevně slyšet. Sobotka na odchodu z úřadu vlády je pro ně totiž snadným cílem. Navíc, v sociální demokracii to tak dělají odjakživa, s vervou si řežou krky navzájem. Bratrovražednou praxi tam přitom zavedl sám Zeman, všechny své nástupce v křesle premiéra za jeho ČSSD a šéfy strany veřejně poplival, pomluvil a pozurážel od hlavy až k patě. Špatní prý byli všichni do jednoho, zato on byl vždycky king! Špidlu skandalizoval bez důkazu kvůli psychice, umírajícímu Grossovi se vysmál před smrtí za víru. Když prý přijal Krista, ať rozdá majetek, děl bohorovně prezident Zeman, kterému v Lánech slouží mše (sic!) sám český primas. Ani Paroubek na tom nebyl lépe, byl prý zase hysterik. A Bohuslava Sobotku měl Zeman veřejně rovnou za svini. A je to! Tradici zrádce, který deset let škodil z Vysočiny vlastní straně, kudy chodil, ctí Zemanovi souputníci v sociální demokracii zjevně doteď. „Zdá se, že někteří lidé se prostě rozhodli ČSSD zničit a neštítí se vůbec ničeho, žádné podlosti. Pokud se proti tomu normální a slušní sociální demokraté nepostaví, tak zemanovská, hnědá, netolerantní a sektářská sociální demokracie zmizí v příštích volbách v propadlišti dějin“, reagoval dnes pro INFO.CZ exkluzivně Bohuslav Sobotka.

Nepostaví, naopak. A premiér to tuší, zná své lidi. I v ČSSD jsou totiž slušní v defenzívě a doba přeje sprostotě. Ze záhrobí teď zase mluví Hašek, Zimola a Škromach. A Zeman s Babišem se jenom tetelí. Propadliště dějin se právě otevřelo. Sbohem a díky, pane premiére…

Autor je komentátor INFO.CZ

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1