KOMENTÁŘ MICHAL PŮRA | Petr Fiala měl během víkendového kongresu ODS dva projevy, z nichž lze dobře vyčíst, jak bude jeho strana v následujících dvou letech vypadat a o jaké voliče bude usilovat. Česká levice se spolu s opozicí snaží vykreslovat občanské demokraty jako spolek asociálních kapitalistů. Stejně už před volbami mluvil i šéf hnutí ANO Andrej Babiš, když na potkání hovořil o polistopadovém kartelu. Takové uvažování je ale velmi vzdálené realitě.
Ve svém prvním projevu Fiala hovořil o tom, že „problémy na ulici malého města vypadají úplně jinak než z okna malostranských kanceláří“. To je věta, do níž lze promítnout celou řadu problémů české pravice z uplynulých let. V podstatě posledním šéfem ODS, který dokázal oslovit celé Česko bez ohledu na region či malá města nebo obce byl Mirek Topolánek, který v roce 2006 přivedl ODS k zisku 35,38 procent hlasů. Dosud je to bezprecedentní zisk pro jakoukoliv českou politickou stranu.
Tehdejšímu šéfovi ODS se podařilo oslovit voliče programem, který mířil na všechny, jeho stavba nebyla výrazně ideologická, a ač apelovala na základní konzervativní hodnoty, tak nabízela benefity pro všechny sociální skupiny. Dramatický volební zisk nicméně Topolánkově ODS paradoxně uškodil, protože Jiřímu Paroubkovi se díky tomu podařilo mobilizovat tábor sociálních demokratů a volby skončily patem. Fiala je tak v lepší situaci, přestože měl nižší volební zisk. Může se navíc opřít o spolehlivější vládní partnery a má ve sněmovně výraznou převahu.
Fiala se tak nemusí pouštět do ideologických půtek o každý návrh zákona. Opozice se o to bude snažit, ale nemusí to mít výrazný efekt. I řada komentátorů si myslela, že návrh pandemického zákona je obrovská prohra vládního tábora, ale ve volebních preferencích se to vůbec neodrazilo. ODS ve skutečnosti v průzkumech posílila. Je vidět, že poměrně významná část voličů vnímá podobné bitvy ve sněmovně jako hodnotové, jako střet s bezbřehým populismem. Bylo to vidět i v podzimních parlamentních volbách, kde je posun od pragmatismu k hodnotové politice jasně patrný.
Z každého Fialova slova na kongresu čiší, že toto vnímání chce ještě prohloubit a nepochybně se mu to může i podařit. Nahrává tomu i válka na Ukrajině, která je skutečným střetem civilizací. Na jedné straně evropské, respektive transatlantické, a na druhé straně ruské, které nedominují hodnoty, ale imperialistické představy z 18. a 19. století. Premiérova cesta do Kyjeva byla symbolem tohoto střetu. Dokud bude válka na Ukrajině voliče zajímat, do té doby se nemusí současná vláda netrpělivě hnát do populistických opatření typu zastropování cen pohonných hmot a podobně. Voličská skupina, která chápe střet jako hodnotový, se s určitým diskomfortem během blížící se ekonomické krize může smířit. Samozřejmě to ale neplatí donekonečna.
