Otevřená ekonomika a sňatky gayů? Kubu čeká ještě dlouhá cesta. Komentář Adama Lorence | info.cz

Články odjinud

Otevřená ekonomika a sňatky gayů? Kubu čeká ještě dlouhá cesta. Komentář Adama Lorence

V mezinárodních i českých médiích se v posledním týdnu objevila informace, že na Kubě byla přijata nová ústava, která přináší zcela převratné změny, včetně povolení soukromého vlastnictví a podnikání, či zavedení sňatků osob stejného pohlaví. Nic z toho však není pravda. Událostí, která tento dojem v zahraničí vyvolala, je to, že kubánský jednokomorový parlament v pondělí 23. 7. 2018 dle očekávání jednohlasně schválil první návrh projektu nové ústavy (ve španělštině „anteproyecto“, tedy doslova předprojekt). Text bude nyní podroben veřejné debatě, následně se vrátí do parlamentu k dopracování, aby byl před svým finálním schválením, plánovaným na příští rok, předložen k hlasování v referendu. Kuba tedy zatím novou ústavu nemá a ještě nějakou dobu mít nebude, červencové schválení bylo pouze dílčím krokem v její přípravě.

Návrh projektu byl připraven zvláštní parlamentní komisí, které předsedal Raúl Castro. Kromě toho, že po letošním odchodu z čela země zůstává prvním tajemníkem Komunistické strany Kuby, je i předsedání komisi pro přípravu nové ústavy jasným znakem, že o jeho přetrvávajícím klíčovém vlivu na kubánskou politiku nemůže být sebemenších pochyb.

Text odsouhlaseného návrhu bude od 13. srpna do 15. listopadu 2018 podroben veřejné debatě („consulta popular“), ovšem bez jakéhokoli upřesnění oficiálních míst, jak tato debata bude vůbec probíhat. Po následném opětovném dopracování v parlamentu by návrh měl být předložen ke schválení v referendu. Cílem je novou ústavu přijmout do dubna 2019, tedy v průběhu prvního roku po jmenování Miguela Díaze-Canela do funkce hlavy státu.

Pokud by nová ústava byla schválena v podobě navrženého projektu, neznamenala by zejména v ekonomické oblasti žádné převratné změny. Ačkoli mediální zkratka může vyvolat dojem, že ústava nově povoluje soukromé vlastnictví a podnikání, ve skutečnosti nejde o žádnou novinku. Dokument se pouze zpětně přizpůsobuje realitě, která již na Kubě panuje od počátku pozvolných ekonomických reforem, zahájených v roce 2008. Tehdy bylo povoleno drobné soukromé podnikání (to se dnes rozvíjí především v oblasti ubytování a pohostinství) i vlastnictví. Stejně tak zahraniční investice, které návrh ústavy nově uznává jako jeden z faktorů nutných k rozvoji země, již na ostrov proudí, byť v míře, která k potřebné modernizaci kubánské ekonomiky rozhodně nedostačuje.

V politické oblasti je klíčové zachování socialistického státního zřízení s vůdčí úlohou Komunistické strany Kuby. Jakoukoli politickou liberalizaci tak od nové ústavy očekávat nelze. Zajímavou, byť pro praktické fungování nikterak podstatnou změnou je, že cílem budování společnosti má nově být pouze socialismus, nikoli již explicitně komunismus. Názvu vládnoucí (a v zemi nadále jediné povolené) strany se však tato změna očividně nikterak nedotýká.

Návrh ústavy přináší zřízení nové funkce prezidenta republiky. Zde je namístě upřesňující poznámka: Miguel Díaz-Canel, stejně jako před ním Raúl a ještě před ním Fidel Castro, formálně není prezidentem země, ale předsedou Státní rady a Rady ministrů. Pro zjednodušení však tato funkce byla i dosud označována jako prezident země (což bylo zjednodušeno i španělským výrazem pro předsedu, tedy „presidente“). Nově by prezident při nástupu do funkce neměl být starší 60 let a jeho funkční období je v návrhu omezeno na maximálně dva po sobě jdoucí pětileté mandáty. Státní radě by měl nově předsedat šéf parlamentu a Radě ministrů, hlavnímu exekutivnímu orgánu země, pak premiér, což je po prezidentovi další nově zřizovaná funkce ve vedení státu. Role prezidenta by tak podle všeho byla především ceremoniální.

Co se týče mediálně rovněž zmiňovaného umožnění sňatků osob stejného pohlaví, návrh textu do budoucna vytváří podmínku pro uzákonění takových svateb, neboť o manželství hovoří obecně jako o svazku dvou osob, nikoli konkrétně muže a ženy. Dále však text tuto problematiku nikterak nerozvíjí a jde tedy skutečně pouze o první krok, nikoli změnu v tom smyslu, že nově by homosexuální sňatky najednou byly možné. A je otázkou, kdy k přijetí příslušných zákonů v budoucnu vůbec dojde. Kubánská vláda totiž sice ráda prezentuje své pokroky na poli podpory práv LGBT (šéfkou Národního centra pro sexuální výchovu je Fidelova dcera Mariela Castro), ve skutečnosti ale kubánská společnost zůstává silně machistickou.

I v případě nové ústavy tak platí to, co je pro Kubu tak typické. Přestože svět, lačnící po zprávách o měnící se Kubě, je přesvědčen o převratných změnách, realita je poněkud jiná. Stejně jako v případě zcela pomýlené představy o znenadání otevřené kubánské ekonomice, která je ve skutečnosti vším možným, jen ne otevřeným tržním hospodářstvím. Poněkud narovnat romantické představy o Kubě je ale téměř nemožné a dokud člověk na ostrově (ne)svobody nepobývá delší dobu, není schopen skutečný stav věcí odhalit. Ne nadarmo se říká, že Fidel Castro byl největším mistrem politického marketingu v dějinách.

Autor komentáře je 1. tajemník Velvyslanectví ČR v Havaně na Kubě.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud