Palička: Trestat mazání je absurdní, chování sociálních sítí by nám ale nemělo být lhostejné | info.cz

Články odjinud

Palička: Trestat mazání je absurdní, chování sociálních sítí by nám ale nemělo být lhostejné

Návrh Václava Klause ml. kriminalizovat mazání příspěvků na sociálních sítích vyvolal pozdvižení. Vyostřená debata se ubírá mnoha směry, ale poněkud se zapomíná na samotné jádro pudla. Totiž to, jakým způsobem dochází ze strany sociálních sítí k nakládání s obsahem a jeho mazáním. Rozhodně totiž nejde o nic nepodstatného, čím bychom se neměli zabývat, naopak.

Poslanec ODS Václav Klaus mladší patří k těm, kteří umí vyvolat velké kontroverze. Jedni ho milují, druzí nenávidí, a to i v jeho vlastní straně, a podobné je to i s legislativními návrhy, pod kterými je podepsán. Návrh na zavedení trestnosti mazání příspěvků na sociálních sítích takřka okamžitě rozpoutal plamennou debatu. Pro jedny je Klaus agentem Kremlu, který bojuje za šíření dezinformací a fake news, pro druhé je pak hrdinou, který se zastal všech, kteří si na Facebooku či Twitteru kdy vysloužili blokaci za šíření nevhodného obsahu. O Klause mladšího přitom vlastně vůbec nejde.

V první řadě si přiznejme, že Klausův návrh je objektivně přestřelený a asi těžko si lze představit, jak by v krajně nepravděpodobném případě jeho schválení probíhalo jeho vymáhání. Představa toho, jak český soud posílá na tři roky do vězení Marka Zuckerberga za to, že tu lidem maže statusy je tak absurdní, že se jí nelze nesmát. Vzhledem k tomu, že Václav Klaus ml. je inteligentní člověk, sám bude moc dobře vědět, že naděje na úspěch jeho návrhu je mizivá. Jenže z jeho strany nejde jen o nějakou prvoplánovou legislativní provokaci. Už samotný fakt, že se mu pod text návrhu podařilo získat podpisy poslanců ze všech v poslanecké sněmovně zastoupených stran s výjimkou TOP 09 a Pirátů (podle interních informací byl pod návrhem podepsán i jeden poslanec TOP 09, který ale svůj podpis stáhl) poukazuje na to, že se mu podařilo najít téma, které do určité míry rezonuje napříč politickým spektrem.

Asi prvním protiargumentem proti tomu, s čím přišel Václav Klaus ml. je to, že Facebook (případně Twitter nebo jiná sociální síť) je soukromý subjekt, pro který platí jeho vlastní pravidla, která buď uživatel akceptuje, nebo ne a do kterých mu nemá Klaus ani nikdo jiný co kecat. Ponechme stranou skutečnost, že ti, kteří se v tomto případě ohání právem soukromého subjektu zveřejňovat si bez státních zásahů, co chce, jsou dost často ti samí, kteří volají po státním zásahu do práv soukromých subjektů jako Parlamentní listy, TV Barrandov a dalších zveřejňovat si, co chtějí. Pravdou je, že s jakoukoliv sociální sítí budeme vždy hrát hru, kdy my budeme ten slabší a provozovatel sociální sítě bude tím, kdo si určuje pravidla a může si je klidně ze dne na den měnit, když se mu zrovna za chce. Otázkou ale je, do jaké míry by si měli uživatelé podobné chování nechat líbit.

Aktivitě Václava Klause ml. se nelze příliš divit. Dlouhodobě upozorňuje na to, že Facebook mnohem častěji maže, nebo v lepším případě uměle snižuje dosahy konzervativně laděným příspěvkům, které ale pravidla sociální sítě neporušují. Nejde zdaleka o nějaké fake news či dezinformace, stačí třeba napsat, že manželství je svazek mezi mužem a ženou, nebo že existují jen dvě pohlaví a s dostatečným počtem uvědomělých nahlašovatelů máte o ban postaráno. Možnost odvolat se, ač jste objektivně v právu, buď vůbec nedostanete, nebo ji bude posuzovat brigádník outsourcovaný s minimální mzdou někam do Bangladéše vybavený strojovým překladačem, který sotva pochopí, co po něm nějaký Čech vlastně chce. 

Sociální sítě dnes představují jednu z nejvýznamnějších komunikačních platforem, nejen ke sdílení vlastních názorů, ale podstatné části uživatelů slouží i jako informační kanál, nezřídkakdy hlavní informační kanál. V našich životech hrají často mnohem větší roli, než by bylo zdrávo. Proto by to, jak správci přistupují k filtrování obsahu, mělo uživatele zajímat. Jestliže mazání příspěvků a udělování blokací probíhá na základě jakéhosi algoritmu plného much, který upřednostňuje jeden druh obsahu před druhým a maže věci, které žádná pravidla neporušují, přičemž odvolací mechanismus je ještě více dysfunkční, mají uživatelé nepochybně právo se ozvat. Jen to chce najít nějakou rozumnou míru mezi tím nechat si od monopolních velkých hráčů vše líbit a vymýšlením absurdních řešení odtržených od reality.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud