KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Tak se nám konečně vyjasnilo, proč někteří novináři, domácí i zahraniční, nebyli vpuštěni minulý týden na společnou tiskovou konferenci premiéra Andreje Babiše a jeho maďarského protějšku Viktora Orbána. Nebylo to kvůli autoritářskému Maďarovi, jak se spekulovalo, ale kvůli Pandora Papers – odhalení Babišových francouzských kouzel s penězi, nemovitostmi a daňovými ráji v roce 2009 a později.
Média zapojená do globální investigativní akce Babiše už tehdy oslovovala – a on nechtěl odpovídat na otázky s tím související, tak prostě nařídil, aby je na tiskovku nepustili, ačkoli byli řádně akreditováni. Udělal to v rozporu se všemi pravidly fungování demokratického státu a společnosti, svévolně a z pozice síly. Zároveň to ovšem bylo jen strkání hlavy do písku.
I kdyby Babiš nakrásně doložil, že řádně zdanil oněch 400 milionů korun, za které koupil pozemky a nemovitosti na Francouzské riviéře, což se zatím neví, tak krkolomný způsob jejich nabytí vyvolává logicky značné pochybnosti a podezření. „Pročpak musel český premiér a miliardář využít tři firmy, jednu v Monaku a dvě další na Britských Panenských ostrovech, aby si v obci Mougins koupil nemovitosti?“ táže se server francouzského veřejnoprávního Radio France. Upozorňuje, že monacká firma SCP Bigaud existovala v okamžiku transakcí pouze jeden měsíc. Na jejím účtu přistálo 15 milionů eur, sumička odeslaná z Panenských ostrovů firmou Blakey Finance. Převod umožnila dohoda o půjčce se společností Boyne Holding sídlící ve Washingtonu, která je formálním vlastníkem SCP Bigaud (stejné jméno jako zakoupený zámeček, náhoda?). „Složitost operace je zarážející. Tím spíš, že za každou z těchto společností nacházíme jednu a tutéž osobu – Andreje Babiše,“ diví se Radio France. Peníze si tedy mezi sebou půjčovaly a převáděly jeho firmy. Proč?
