KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Andrej Babiš se opětovně pustil do marketingového boje o své domnělé voliče, tedy občany v penzijním věku a vlastě i ty, pro něž se téma starobních penzí rýsuje na obzoru. Na scénu se vřítil s bizarní razancí politického marketingu, který se už pohybuje až téměř v alternativních dimenzích politického vesmíru. Babiš volá po snížení důchodového věku a ještě vyšší dynamice zvyšování penzí. Zaštiťuje se při tom špidlovskou mantrou, že peníze (zdroje) jsou.
Šéf nejsilnější parlamentní strany se kasá tím, že by prý dokázal snížit důchodový věk a ještě by zajistil vyšší důchody než Fialova vláda. Je nutné připomenout, že pětikoaliční exekutiva pod vlivem rekordní inflace musela v loňském roce hned třikrát valorizovat důchody, tj. zvýšit je dle pravidel zohledňujících inflaci a průměrné mzdy.
Letos už proběhla obligátní lednová valorizace a začala se rýsovat valorizace červnová, která se stala rozbuškou konfliktu. Podle současných pravidel měly penze od června vzrůst v průměru o 1770 korun. To by státní kasu vyšlo na dodatečných 34,4 miliardy korun, neboť průběžný systém jako takový je v deficitu. Vláda se proto rozhodla změnit mechanismus tak, aby červnové navýšení dosáhlo v průměru „jen“ 760 korun. Tím doslova nalila živou vodu na opoziční mlýn. Expremiér Babiš ihned přispěchal s prohlášením, že dokáže „získat zdroje, aby naši důchodci měli zasloužené důchody a zasloužené stáří, aby se hranice vůbec neposouvala… V Evropě mají Francie, Itálie, Řecko, Slovensko 62 let.“
Vskutku „trefné“ příklady. Dávat za vzor Řecko je buď pokus o špatný vtip, nebo záměrné zamlčování evidentního. Řecko jako stát v roce 2009 fakticky (tedy, nebýt masivní finanční pomoci z Bruselu) finančně zkrachovalo. Do kategorie silně zadlužených zemí se řadí také Itálie. A Francie na tom není o moc lépe. Uvedené tři země udržují nižší důchodový věk navzdory ekonomické realitě. Drží relativně nízký důchodový věk i za cenu značného zadlužování veřejných financí, což nelze navěky. Důkazem čehož je současný plán francouzské vlády zvýšit věk odchodu do penze na 64 let. (Který ovšem kvůli odporu veřejnosti nemusí skončit úspěchem).
Jistě, dalo by se z toho vyvozovat, že Česko – vzhledem ke stále ještě relativně „nízkému“ vládnímu zadlužení vzhledem k HDP – by mohlo v žití na prohlubující se dluh pokračovat dosavadním či ještě razantnějším tempem. A hradit na dluh i čím dál vyšší důchody bez toho, aby lidé museli odcházet do penze později. Taková politická strategie je ovšem faktickým vykrádáním ekonomické budoucnosti a zavání veřejnou národohospodářskou sebevraždou.
