Petrov: Budoucnost ČT nenabízí světlé zítřky. Bavme se o sloučení s Českým rozhlasem | info.cz

Články odjinud

Petrov: Budoucnost ČT nenabízí světlé zítřky. Bavme se o sloučení s Českým rozhlasem

KOMENTÁŘ VADIMA PETROVA | „Je načase uvažovat o zrušení koncesionářských poplatků. Uvážíme-li, že Česká televize hospodaří s rozpočtem sedmi miliard korun, zatímco konkurenční televize si na sebe musí vydělat samy, pak si myslím, že je to namístě,“ prohlásil prezident Miloš Zeman. A předseda vlády Andrej Babiš se k němu přidal: „Pro důchodce, zdravotně postižené, samoživitelky a další málo majetné skupiny o tom můžeme uvažovat,“ řekli oba ParlamentnímListům.cz.

Výjimky z placení poplatků jsou v zákoně už dnes, a to ze zdravotních i sociálních důvodů. Platit je nemusí například nevidomí, neslyšící nebo lidé, jejichž čistý příjem za uplynulé čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima. Není to nic převratného, například ve Velké Británii vláda platí poplatky do rozpočtu BBC za obyvatele starší 75 let, přičemž od roku 2020 bude úleva platit jen pro seniory nad 75 let, kteří mají nízký příjem. Jak by to bylo u nás? Platil by za seniory poplatky stát, jako je to ve Velké Británii, nebo by o to získala Česká televize méně? Řekněme si na rovinu, že by to pro ni bylo likvidační.

Česká televize a její budoucnost je vůbec takový evergreen. O jejím zrušení, podřízení státnímu rozpočtu nebo zprivatizování se čas od času mluví, ale je to spíše kolorit. Problém je, že ČT sama nepřichází s vizí, co dál.

Ve své stávající podobě boj o dominantní roli na audiovizuálním trhu už prohrála. Mladší generace televizní obrazovku jako hlavní oltář obýváku mít nebude, na domácí seriály se nedívá, veřejnoprávní zpravodajství a publicistiku nesleduje a rozhodně to má v hlavě poskládané jinak, než že večer začíná vysíláním televizních novin. Aby platila něco, od čeho nic neočekává a za starší generaci, která ji naopak sleduje, by platil stát – takový model nemůže dlouho vydržet.   

S výhledem na nějaké větší financování ČT s nápomocí státu to vypadá bledě. Česká televize, ať oprávněně nebo ne, štve politiky průřezově už třicet let a technologický vývoj otevírá dveře novým médiím a návykům, odkud čerpat informace. Pokud k tomu připočteme stížnosti na objektivitu a vyváženost, pochybnosti ohledně hospodaření a dokonce slova generálního ředitele, který říká, že s předpokládaným rozpočtem není schopen zajistit v roce 2020 vysílání ve stávajícím rozsahu, budoucnost České televize nenabízí žádné světlé zítřky. Kdybych nebyl jejím „akcionářem“ z povinnosti, asi bych se jejích akcií rychle zbavil.

Ale přesto, odpověď na otázku jestli veřejnoprávní televizi potřebujeme, zní: ano potřebujeme. Pokud nebudeme zrovna pitvat její objektivitu a vyváženost a akceptujeme fakt, že názorovou pluralitu zajišťuje celý mediální trh, včetně internetu a sociálních sítí, je nutné si uvědomit, že vzhledem k hybridním hrozbám, volnému pohybu bůhvíjakého kapitálu či robotizaci obsahu si stát musí ponechat způsob, jak svůj informační prostor bránit. Kdyby se náhodou stalo, že všechny ostatní informační platformy budou sledovat nějaké jiné zájmy než tradiční podnikání s informacemi, které desítky let fungovalo na starém dobrém konkurenčním trhu, veřejnoprávní služba v oblasti šíření informací je nutností. A v neposlední řadě je to i produkce pořadů (vzdělávací, hudební, umělecké a další), které nám privátní média můžou, ale nemusí zajistit. 

„Několikrát jsem už řekl, že Poslanecká sněmovna má v rukou dvojí zamítnutí zprávy o hospodaření ČT a v takovém případě nastupuje volba nového vedení televize,“ řekl také prezident Zeman.  

Nemyslím si, že by se výměnou vedení televize něco výrazně změnilo, ale vytváření atmosféry ohrožení, jakéhosi zakázaného území, tabu, nedotknutelnosti, odmítání konstruktivní kritiky a vylučování oponentury se Česká televize vyčleňuje sama. A pokud se bude spoléhat jen na aktivisty, kteří obsadí kopec se spacáky jako v roce 2001, nemá relevantní spojence.

Možná by stálo za to rozvinout trochu velkorysejší vizi. Česká televize vlastní nesmyslně velký, neefektivní a nákladný areál na Kavčích horách. Obrovské prázdné dlouhé chodby, nevyužívaná studia, prostory zející prázdnotou. Objekt ze šedesátých let připomíná skanzen vyžadující obrovské prostředky jen na samotnou údržbu. Stamiliony především určené na televizní program vyhozené oknem.  

Zpátky ke vzorové BBC. Ta v roce 2012 své historické sídlo prodala. Při sjednání obchodu zástupce nového majitele řekl: „Ve spolupráci s BBC chceme otevřít tyto ikonické budovy veřejnosti. Přineseme nový život s novými prostory a využitím. Vybudujeme pulzující směs nových maloobchodních, rekreačních, kancelářských a obytných budov při zachování těch původních, včetně klíčových provozních a kancelářských zařízení BBC.“ A od roku 2017 celkový komplex funguje, jak řekl.  

Když už jsme u té vize, nebál bych se otevřít i otázku sloučení České televize s Českým rozhlasem. Byla by to jedinečná příležitost k vytvoření silné veřejnoprávní multimediální platformy využívající synergií společného nákupu, údržby, autoprovozu, zahraničních nákladů, investic do technologických řešení, lidských zdrojů, know-how a vlastního vývoje. A také jedné silné kontrolní Rady, která bude skutečným partnerem a dokáže nést odpovědnost před politickou reprezentací i veřejností. Třeba právě po vzoru BBC. Snad bychom ji už konečně mohli mít. Po třiceti letech.

Vadim Petrov je hudebník, pedagog, mediální expert a člen RRTV. 

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud