KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Jestli je dnes něco opravdu žádanou informací, jsou to věty francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který dnes vypráví svému ukrajinskému protějškovi Volodymyru Zelenskému, jaké to bylo v pondělí „u Vladimira Putina“. Na včerejší tiskové konferenci, která navázala na zhruba pětihodinové jednání obou státníků mezi čtyřma očima, totiž nezaznělo nic, co by vyvolávalo dojem, že se podařilo dosáhnout průlomu vedoucímu ke snížení napětí mezi Ruskem a Ukrajinou, či šířeji mezi Ruskem a Západem. Právě „deeskalace“ byla přitom hlavním cílem, kterého chtěl Macron v Kremlu dosáhnout.
Celkový dojem z toho, co bylo řečeno, není v Macronův prospěch. Francouzský host si vyslechl Putinův útok na Severoatlantickou alianci, obvinění Západu z agresivity a vyhrocování napětí, aniž výrazněji protestoval či oponoval. Naopak, vyjadřoval „pochopení“ pro ruské bezpečnostní obavy a vyzýval Západ, aby je při dialogu s Ruskem bral v úvahu. „Francie je odpovědná za to, že budeme mít s Ruskem co nejsilnější vztahy,“ prohlásil Macron pár okamžiků poté, co Putin označil Krym za „nedílnou součást Ruska“ a hrozil, že pokud bude Ukrajina přijata do NATO, evropské země se „automaticky“ ocitnou ve válce s velkým východním sousedem.
Schůzka v ruské režii jistě neodpovídala francouzským představám o „speciálním porozumění“ mezi oběma prezidenty. Ti si sice tykali, ale pozdravili se jen na dálku a pod zlatými kremelskými štukami zasedli na opačné konce oválného bílého stolu, dobré čtyři metry od sebe. V podobném uspořádání i večeřeli. Čišel z toho chlad a napětí – v příkrém kontrastu třeba s Putinovou schůzkou s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem před několika dny při zahájení zimní olympiády v Pekingu.
Právě srovnání obou setkání je skvělou ukázkou, jak ruská propaganda dokáže beze slov symbolicky demonstrovat sympatie a antipatie. Byla zde jasná snaha nenavázat na dřívější „kamarádská“ setkání Macron-Putin, zejména naposledy v Macronově středomořském sídle Fort de Bregancon.
