Demokraté mají po volbách o čem přemýšlet. Zvláště ti, co dnešní Ameriku nenávidí

KOMENTÁŘ MATYÁŠE ZRNA | Průzkumy se opět pletou. CNN předvídala ještě před týdnem Bidenovu výhru o 12 procentních bodů. Washington Post mu připisoval Wisconsin s náskokem sedmnácti procentních bodů. Biden rozhodně Trumpa nepřeválcoval (a to měl nejdražší kampaň v historii), jak průzkumy předpokládaly. Je to „o fous“. Republikáni si nejspíše udrží Senát a posílili ve Sněmově reprezentantů. Navíc zvítězili v řadě klíčových duelů, kde se očekávalo vítězství demokratů.

Co z toho plyne? Že se lidé necítili na to říct, co si myslí (tedy, že budou volit Trumpa), svědčí o atmosféře hysterie. A nikdo soudný už na průzkumy nedá… Trumpa pravděpodobně nepřipraví o volby podvody, ale volební systém, a sčítání v řadě států člověka úplně neuklidňuje. Ano, USA jsou země, kde neexistuje centrální evidence obyvatel ani povinnost mít identifikační průkaz, ale prokázat se řidičákem by přece jen mohlo být standardem. A poštovní hlasování se ukázalo být problematické jak v Evropě (Rakousko), tak třeba při demokratických primárkách loni.

Demokratický establishment – pokud úplně nezešílel – by se měl zamyslet nad několika věcmi. Více Hispánců, černochů a žen všech ras volilo Trumpa než jakéhokoliv republikána od roku 1960, kdy byla Demokratická strana ještě stranou segregace. Sen o neprůstřelné volební koalici mladých vzdělaných bohatých bílých levičáků, za kterými jako stádo půjdou černí a hispánští voliči, dostal trhliny. 

Ukázkovým příkladem je okres Starr v Texasu. Jedná se o skoro stoprocentně hispánský okres u hranic s Mexikem. Clintonová v něm v roce 2016 porazila Trumpa rozdílem šedesáti procentních bodů, zatímco Biden vyhrál jen o pět. Jenže mnoho Hispánců se cítí být také (či především) Američany a dobře tuší, že současní demokraté prostě tuhle zemi nemají rádi. Navíc Hispánci nejsou nějaká jednolitá skupina.

Biden není žádná katastrofa. Jen doufejme, že se nevydá cestou Obamy, to by poškodilo i nás

Hispánci v okrese Starr žijí v USA od doby, kdy se Texas připojil k unii, a nemají vůbec pocit, že by potřebovali víc chudých přistěhovalců z Mexika. Příslušník druhé generace Mexičanů, který se už jakž takž etabloval, zase vidí v přistěhovalci z Hondurasu chudého příbuzného, ne bratra v třídním boji. A tak bychom mohli pokračovat. Není to jednolitá diskriminovaná a utlačovaná masa. Je to jako kdyby někdo měl představu o tom, že všichni z Evropy jsou jedno a to samé a jednolitou masu tvoří Polák s Rusem a Srb s Chorvatem…

Naopak republikáni se mění ve stranu obyčejných lidí všech ras, kteří odmítají progresivistické experimenty a především – svou zemi mají rádi. Levé křídlo demokratů dnešní Ameriku v podstatě nenávidí, což je i u demokratů historická novinka a – doufejme – dočasná anomálie. Amerika je (pro Čecha) až kýčovitě vlastenecká a fakt, že demokratický establishment mlčel ke svrhávání soch amerických velikánů, jim nemohl jen tak projít. Stejně tak jim nemohl projít opatrný postoj k rabování v ulicích amerických měst. Jak se ukázalo, nejen bílí, ale i černí a hispánští Američané chtějí (jaké překvapení!) v ulicích pořádek a policii místo nějaké lidové milice…

Jak některé hlasy mezi demokraty říkají, hesla o zrušení či omezení policie, o socialismu atd. straně škodí. Reportérka Washington Postu zachytila kongresmanku Abigail Spanbergerovou, která jen těsně obhájila křeslo za Virginii, jak na ostatní demokraty křičí: „Tahle blbost s policií mě málem stála křeslo. Už nikdy nepoužívejte slovo socialismus. Musíme jít zpátky ke kořenům!“ Doporučil bych v tom případě hájit zájmy obyčejných lidí, kteří chtějí mít před domem americkou vlajku a zaparkovaný auťák, do toho auťáku levný benzín a v domě kulovnici. Strach, že jim právě tohle demokraté chtějí vzít, není při pohledu na levé křídlo Demokratické strany žádná konspirace, ale velmi opodstatněná obava.

Evropa už není ve válce proti Big Tech sama

Ekonomicky se voliči Donalda Trumpa cítí být ohroženi přesunem výroby do Číny a robotizací, díky které klesá cena práce. Kdo dnes pracuje ve fabrice za 16 000 dolarů ročně, může jen nostalgicky vzpomínat na dobu, kdy v ní jeho otec pracoval za plat, ze kterého uživil celou rodinu včetně manželky, která byla v domácnosti. Toho si nikdo na levici nevšimnul, místo toho vedli demokraté války s rasismem a i toho chudáka od pásu obviňovali, že je nositelem „bílých privilegií“.

Tohle všechno vedlo u obyčejných lidí k instinktivnímu odporu ke globalizaci a elitám, které jako by žily na jiné planetě. A opět v tom nejsou daleko od pravdy. Na USA je fascinující, jak moc se ty „dvě Ameriky“ neznají. Pro liberála z New Yorku je prostě kamioňák z Tennessee, který poslouchá country, jakýmsi reliktem minulosti. Jenže ta minulost odmítá odejít a tvoří polovinu země.

A konečně, projevilo se, jak důležitá je osobnost politika. Trump má milion chyb, ale jedno se mu nedá upřít. Je to – legendárními slovy Mirka Topolánka – „chlap s gulama“. Stejně tak se to dá říct slovy „arogantní narcistní alfasamec“, ale to je jedno. Podstatné je, že voliči z něj cítili energii, vůli k moci a přirozenost (například když na mítincích opustí čtecí zařízení a začne mluvit, říkat vtipy, urážet oponenty, komunikovat s davem). Boháč Trump je (paradoxně) jeden z nich. Dovedou si ho představit, jak si s nimi v jakékoliv putyce sedne na hamburger. A mají pravdu. Trump jimi nepohrdá. Není z něj cítit, že je z jiné planety.

Text vyšel na stránkách Konzervativních novin

SDÍLET
sinfin.digital