Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Půl roku po volbách nemáme vládu s důvěrou. A pár měsíců ji mít ještě nebudeme. Proč je to špatně?

Půl roku po volbách nemáme vládu s důvěrou. A pár měsíců ji mít ještě nebudeme. Proč je to špatně?

Od voleb do Poslanecké sněmovny již uplynulo šest měsíců a Česká republika stále nemá vládu s důvěrou. I přes deklarovaný povinný optimismus některých politiků to spíš vypadá, že tento stav bude trvat ještě mnoho měsíců. Nejhorší na tom je, že vláda bez důvěry velké skupině lidí i politických či společenských elit vůbec nevadí. Úměrně tomu s postupujícím časem přitom probíhá eroze českého ústavního pořádku a politiky jako takové. A to je špatně.

Nalijme si čistého vína. K vládě s důvěrou Sněmovny je stále hodně daleko. Situace se mění každým dnem a světlo na konci tunel stále není vidět. Vedení ČSSD si sice odsouhlasilo, že bude jednat o nové koalici s ANO. Tento souhlas však byl velice těsný, dokonce nejtěsnější o jeden hlas. 

Sociální demokraté přitom chtějí, aby se do koaliční smlouvy zakotvila povinnost člena vlády rezignovat v případě prvoinstančního odsouzení. Andrej Babiš o tom nechce ani slyšet. Sociální demokraté chtějí garance, aby nebyli ve vládě v důležitých věcech přehlasováni. Tuto záruku jim možná ANO v nějaké podobě dá.

Hledání důvěryHledání důvěryautor: Info.cz

A do třetice sociální demokraté chtějí, aby si jednotu hlasování blok ANO – ČSSD (a KSČM) ozkoušel ve sněmovně, kde by odvolal z některých pozic poslance SPD. Okamurova strana o tom nechce samozřejmě ani slyšet a kroutivé lavírování je vidět i u některých členů ANO. Jistě, moc dobře vědí či tuší, že SPD mohou nebo budou ještě v budoucnu potřebovat.

Odmítnou vládu sociální demokraté ve vnitrostranickém referendu?

Takže současné koaličního vyjednávání spíš vypadá jako hodně rychlý ping-pong, v němž se rychle metou jednotlivé požadavky a druhá strana je vrací stejně rychle a některé ještě s větší falší. Nezúčastněný člověk si klade otázku, zda se obě strany chtějí vůbec dohodnout. A to se do jednání ještě naplno nezačaly promítat požadavky komunistů, kteří si za svoji toleranci či podporu chtějí nechat zaplatit víc než královskou cenu.

A i kdyby se nakonec podařilo všechny hrany otupit a výhrady zalepit sliby či funkcemi, poslední slovo bude mít členská základna ČSSD ve vnitrostranickém referendu. Soudě podle některých prohlášení členů vedení strany po těsném souhlasu k nabídce ANO lze očekávat, že vnitrostranické hlasování bude hodně napínavé, emočně výbušné a lze očekávat takřka jakýkoliv výsledek.  Tedy i odmítnutí. A nebylo by se čemu divit.

Podle prohlášení některých sociálních demokratů v médiích lze případné referendum o koaliční smlouvě s ANO očekávat zhruba za měsíc. Do té doby bude zemi nerušeně řídit vláda v demisi. Tento stav však může pokračovat i další měsíce, a to v případě, že členové ČSSD řeknou Babišovu ANO NE. S touto variantou zatím zjevně mnoho lidí nepočítá, nicméně už by měli chystat scénář pro tuto příležitost. To platí především pro prezidenta Miloše Zemana, ale i špičky parlamentních stran.

Vláda s podporou ani ne třetiny voličů si dělá, co chce

Vláda bez důvěry parlamentu sice není žádná katastrofa ohrožující chod země, ale stejně to není něco, o čem bychom mohli a měli tvrdit, že je to v pořádku a nevadí nám to. Skrze protahování současného stavu se tu pouzdří podivné a neblahé uspořádání, kdy zde vládne strana s podporou pouze necelé třetiny voličů. Tato vláda si tu dělá co chce a přitom pro tyto své kroky nemá legitimitu odvozenou od sněmovny. Dochází tak k pozvolné erozi ústavního pořádku, protože zde není jasně stanoveno a vynucováno, co daná vláda může a co už nikoliv. 

Běžným lidem – zdá se – tento stav moc nevadí. O politiku se moc nestarají a řeší jen to, co jim naservírují média. Pro vládu v demisi je tento stav ideální. Ministři stále vykřikují, jak makají a co všechno pro zemi dělají. U toho se skoro tváří, že současný stav je v pořádku a není jej třeba jakkoliv měnit. Ale to je velký omyl.

Tato vláda nemá důvěru a některé kroky by proto dělat neměla. Je proto na čase, aby začaly konat i další strany ve sněmovně, které jsou v tomto ohledu téměř neviditelné. Buďto by měly vstoupit do vážného jednání o nové vládě (a své účasti v ní), nebo jasně legislativně upravit, co vláda v demisi smí a co nikoliv anebo v krajním případě odhlasovat rozpuštění poslanecké sněmovny a připravit nové volby.

Další komentáře autora najdete na webu Reflexu

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744