Půr: Dokáže ochrana přírody spojit hašteřící se Česko? Měla by, pro dobro všech | info.cz

Články odjinud

Půr: Dokáže ochrana přírody spojit hašteřící se Česko? Měla by, pro dobro všech

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Není možné si nevšimnout, že téma ochrany přírody se dere mocně na povrch a nevyvolává prakticky žádné negativní emoce. To je v rozdělené společnosti sužované slovními válkami mezi progresivisty a konzervativci, zemanovci a kavárnou či vládou a opozicí poměrně osvěžující efekt. Je to dost možná nejdůležitější společný jmenovatel, jakého jsme schopni dosáhnout. Nebavíme se přitom jen o ochraně klimatu, která je do značné míry globální agendou, již může vyřešit jen shoda velmocí, nýbrž o ochraně přírody, která nás obklopuje. O ochraně české krajiny, jejíž podobu můžeme zásadně ovlivnit k lepšímu a uchovat pro příští generace. Obě témata spolu úzce souvisí, v tom druhém ovšem můžeme udělat mnoho a děláme málo.

Pár dnů jsem strávil zkoumáním nejrůznějších státních programů na ochranu životního prostředí. Není jich zrovna málo, ale je poněkud zarážející, že máme energetickou či inovační koncepci, ale ta nejdůležitější nám v podstatě chybí. Ano, máme program pro boj se suchem, máme program pro recyklaci a hromadu dalších, ale nenajdete jednu shrnující koncepci, v níž byste se v kontextu dočetli o plánech na ochranu přírody pro další desetiletí.  

Diskuse o obnovitelných zdrojích prakticky neexistuje a i média naskakují na debaty o nutnosti výstavby dalších jaderných bloků. Dokonce i provozovatelé uhelných elektráren v celé Evropě ví, že nezadržitelně míříme ke konci fosilních paliv. Jde jen o to, jak dlouho je budeme využívat. Víme, že uhelné elektrárny s námi nebudou věčně, ale úplně jsme zapomněli, že existují i jiné možnosti než jádro, které v současnosti nedává absolutně žádný ekonomický smysl. 

Proč se vůbec nebavíme o navýšení podílu obnovitelných zdrojů v kombinaci třeba s plynovými či modernějšími uhelnými (dokud to bude legislativa umožňovat) elektrárnami jako záložními zdroji? Plyn je sice fosilní palivo, ale emise jsou podstatně nižší než u uhelných elektráren.

Nesmíme zapomenout ani na podstatně větší problém, který představuje energetická náročnost domácností. Máme sice energetické štíty, ale všichni víme, že jsou jen pro parádu. Neexistuje masivní podpora energetické soběstačnosti domácností. Zkuste si mimochodem na dům nainstalovat solární panely, zkoušel jsem to sám a měl jsem problém s památkáři. Podpora lepších kotlů celý problém nevyřeší. Pokud vzniká nový rodinný dům, měl by být pokud možno pasivní. Cena technologií poměrně prudce klesá a pokud máme něco dotovat, tady je příležitost, na níž bychom vydělali všichni.

S dotacemi úzce souvisí zemědělství. Intenzivní zemědělství je důvodem mnoha problémů, kterým v současnosti čelíme. Od zadržování vody v krajině po vyhubení třech čtvrtin hmyzí populace. Náprava přitom není nemožná, jak ukazuje i celá řada příkladů realizovaných v rámci státního programu Sucho. Jen to nestačí. V tomto případě přitom nejde o dotace v pravém slova smyslu, ale je to investice. Investujme do dopravní infrastruktury, ale nezapomínejme, že investice do ochrany přírody se nám vrátí ještě mnohonásobně více. 

Musíme se více zabývat pesticidy a dalšími postřiky, které zvyšují výnos úrody. Proč se nebavíme o tom, že bychom měli zvýšit tlak na EU, aby povolovala více geneticky modifikovaných plodin? Proč nevedeme debatu o návratu mezí na česká pole? Proč neustále (i na unijní půdě) hájíme velká zemědělská družstva? Tady si tedy dokážeme odpovědět, ale nezdá se, že by třeba opozice vytvářela tlak na zásadní zemědělskou reformu, která bude zacílena především na ochranu přírody. 

Mohl bych klidně pokračovat lesním hospodářstvím, kde sklízíme smutné dědictví smrkových a jiných monokultur, které zažily rozmach především za komunismu. V celém Česku probíhá naprosto bezhlavá těžba dřeva kvůli kůrovci a debata o schopnosti regenerace lesa v podstatě přestala existovat. 

Takhle bych mohl pokračovat v podstatě donekonečna. Kritici podotknou, že na všechny výše jmenované problémy máme státní programy. Ale je to málo. Pokud existuje jediný skutečný důvod, kvůli němuž se můžeme klidně částečně zadlužit, je to ochrana krajiny. Vynaložené částky by tomu měly odpovídat a neodpovídají. 

Je rovněž škoda, že se debata scvrkla na plnění emisních cílů v rámci zmírnění klimatické změny. Nikdo nepochybuje (ani skeptici), že ke klimatické změně dochází, neshody panují jen na tom, zda je zaviněná člověkem či není. Pro výsledek debaty to ovšem není podstatné a vyhrocená diskuse z obou stran nám bere pozornost od problémů, které se dají řešit.

Z českého pohledu nemá smysl vést debatu, zda se planeta oteplí o dva stupně či více. Řešení tohoto problému bohužel není v našich rukách, ale můžeme ovlivnit osud české krajiny. Pokud se k ní budeme chovat zodpovědně, ona nám to oplatí snazší adaptací na klimatickou změnu. Zapomeňme na jádro, zapomeňme na elektromobilitu (byť to úplně dobře nepůjde) a zapomeňme na kanál Dunaj-Odra-Labe, vykašleme se zkrátka na megalomanská řešení. Vraťme české krajině její tvář pěkně vesnici od vesnice, město od města, ale dělejme to v masivní míře. Když můžeme dát sedm miliard do nesmyslných slev na jízdné, můžeme úplně v pohodě stejnou částku investovat například do posílení recyklace. A nezapomeňme. Toto není dotace, tohle je investice se sakra velkým výnosem. A takovou chceme všichni. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud