Půr: Hledání nepřítele v české politice. Čínská paranoia maskuje vlastní neschopnost | info.cz

Články odjinud

Půr: Hledání nepřítele v české politice. Čínská paranoia maskuje vlastní neschopnost

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | V české politice existuje několik jistot. Jednou z nich je hledání vnějšího nepřítele, v jehož roli se dle potřeby střídají Rusové a Číňané podle pravidla „každý chvilku tahá pilku“. Čínští komunisté se aktuálně pohoršují nad chováním pražského magistrátu. Není to nijak překvapivé prohlášení, čínský stát takhle funguje. Pouštění hrozeb je na denním pořádku, my jim ovšem přikládáme důležitost, kterou nemají, protože fungují ve stylu oko za oko, zub za zub. Daleko zajímavější je pozadí celého případu, které jen ukazuje upachtěnost našeho postoje k asijské velmoci.

Protičínská rétorika současné magistrátní koalice je očekávatelná. Zúčastnění žijí v přesvědčení, že jim to pomůže upevnit voličské jádro, získají nepochybně pozitivní reakce některých médií a sklidí potlesk na sociálních sítích. Ve výsledku to však znamená jen to, že den, kdy skutečně něco udělají pro budoucnost Prahy, se zase o něco vzdálil. Tato taktika má i své poražené. Je jím třeba orchestr PKF – Prague Philharmonia, který má s koncertováním v Číně utrum. Vedení orchestru k celé kauze takticky mlčí, ale podle mých zdrojů z ní radost rozhodně nepanuje.

Pro soubor podobného typu je několik koncertů v Číně ročně zajímavým přilepšením. Primátor se snažil rozhořčené filharmoniky uchlácholit tím, že mohou koncertovat na Tchaj-wanu. Asi si dokážete spočítat, že v porovnání obou trhů nevychází malý ostrovní stát zrovna nejlépe, a dokáže si to spočítat i vedení PKF, které se snažilo svoje koncertování do poslední chvíle zachránit.

Role Tchaj-wanu v české debatě je zajímavá, jelikož patří k největším českým investorům a ve výsledku z něj plyne více investic než z Číny. Problém je, že média se nad střet mezi Tchaj-wanem a Čínou nedokáží povznést, a nepokrytě preferují jednu stranu sporu. Ve výsledku je tak z mediálního pohledu zcela v pořádku, že si představitelé Prahy nechají od Tchaj-wanu zaplatit výlet i pro svoje partnerky, ale jedna zpráva agentury Nová Čína je součástí takřka mezinárodního komplotu proti malé zemi uprostřed Evropy.

Českou debatu rovněž formují sinologové sdružení v neziskovce Sinopsis, jichž média hojně využívají k jakémukoliv dění v Číně. Není zase tak velkým tajemstvím, že i v tomto případě existuje napojení na Tchaj-wan. Přiznám se, že mi to je celkem jedno, jen mě pak zaráží skandalizace dalších sinologů sdružených třeba v Sinoskopu, nebo kdekoliv jinde. U některých novinářů vyvolává pobouření například jméno sinologa Víta Vojty, který je i dvorním tlumočníkem prezidenta Miloše Zemana, a na rozdíl od některých výše zmíněných sinologů do Číny alespoň jezdí. Odpor k němu formuje i osobní nenávist k Miloši Zemanovi, kterou řada novinářů nedokáže omezit, a mluvil o ní třeba i Tomáš Poláček v jednom z vydání našeho pořadu Štrunc.

V případě, že skandalizujeme jednu stranu, ať už s odvoláním na Zemana nebo s údajným napojením na PPF, přidáváme se na jednu stranu sporu, který se odehrává daleko za našimi hranicemi.

Za výsledek podobného uvažování lze považovat i skandalizaci setkání šéfa sociálních demokratů Jana Hamáčka s některými představiteli čínských komunistů. Přiznám se, že mě na této zprávě nepobouřilo vůbec nic, jen mě celkem pobavilo, že odborníky zastupuje opět Sinopsis, který je i původcem celé informace. V této souvislosti se ptám, proč se prostě nedokážeme smířit s tím, že politici věnují pozornost zajímavému, byť problematickému čínskému trhu. Často slyšíme volání po sebevědomé diplomacii, jakou mají i na Západě. Myslí se tím snad až komicky monumentální uvítání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Londýně, Paříži či Berlíně?

Zejména posledně jmenovaný spojenec se může přetrhnout, aby se na čínský trh dostal, stejně jako se může přetrhnout, aby se dostal na trh ruský, a to v míře, která dalece překračuje úsilí, jež vyvinul Zeman. Jsou to také politici západní (nikoli východní), kteří stále častěji končí ve službách čínských či ruských firem. Je to snad ukázka sebevědomé diplomacie?

Největším problémem české současnosti je, že jednostranné vidění Číny nám neumožňuje dostatečně dobře asijskou velmoc pochopit. Tato skutečnost je ale klíčová pro budoucnost, protože to budou pravděpodobně Číňané, kdo bude hlavním hybatelem globálního dění v příštích desetiletích. Na jedné straně sledujeme, jak Evropa bez námitek odevzdává osud automobilového průmyslu do rukou Číňanů, kteří vyrábějí drtivou většinu baterií do elektromobilů, na straně druhé se handrkujeme o vyvěšování tibetských vlajek, prohlášení bezvýznamného primátora a podobné podružnosti. Nebo se snad někdo rozčiluje nad tím, že jsme zásobování automobilky Škoda kritickým komponentem (elektrobaterií), nechali čistě na uvážení Pekingu? Nerozčiluje, odpovím si sám. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud