Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Rekonstrukce Václaváku, aneb případová studie, proč se v Praze nestaví. Komentář Michala Půra

Rekonstrukce Václaváku, aneb případová studie, proč se v Praze nestaví. Komentář Michala Půra

V Praze se nestaví. Vše trvá příliš dlouho. Praha není schopná postavit ani psí boudu. Těchto a dalších podobných vět jsou v poslední době plná média a z tohoto problému se stalo i jedno z nosných témat nadcházejících komunálních voleb.

Vše zmíněné je v podstatě pravda, ale je kvůli tomu na místě málem defenestrovat komunální politiky? Na rekonstrukci Václavského náměstí je nejlépe vidět, že ten problém je mnohem větší a jeho náprava bude jen velmi obtížná. Václavák je totiž vlastně takovou případovou studií zkostnatělosti současného stavebního zákona.

Soutěž na obnovu dolní části Václavského náměstí proběhla v roce 2005 a zvítězil v ní návrh architekta Jakuba Cíglera. Ten návrh asi už každý zná, protože za těch 13 let se obrázky v médiích objevily nesčetněkrát. Zdálo by se, že pokud je projekt hotov, tak samotná stavba začne nejpozději během pár let, ale to bychom nesměli být v zemi, která je v délce povolovacích procesů daleko za Albánií a mocně dohání Kongo, v zemi, kde stavební zákon mnohem více umožňuje povolovací řízení blokovat a obstruovat, než město stavět.

Projekt rekonstrukce tak získal poslední razítko až letos a když už se tedy zdálo, že brzy budou po internetu kolovat fotografie pražské primátorky ve stavařské helmě a aktivisté z nejrůznějších spolků se budou přivazovat ke ztrouchnivělým stromům, tak mocný úder zasadil Městský soud. Aktivisté totiž vsadili na lepší kartu a tou je míra byrokratické debility.

Zmíněné spolky hrály velkou roli i v tom, proč získání stavebního povolení trvalo dlouhých 13 let. Nejzásadnější výtku měly k nájezdovým rampám. Ty ovšem vedou do již existujících garáží a tak nějak člověka napadne, že ta auta se tam nějak dostat musí. Podobné rampy jsou navíc i v jiných velkých městech a ráz bulvárů nijak nenarušují – za všechny hovoří Champs-Élysées v Paříži.

Rampy ale nebyly jediným problémem, spolkům také vadila použitá dlažba a jako téměř neřešitelné se ukázalo, že v aleji mají být vysázeny platany. Aktivisté si přeci přáli lípy! I neřešitelné bylo ale nakonec vyřešeno a stavební povolení vydáno. Ministerstvo kultury během toho ještě přezkoumalo názor svých památkářů a celý záměr také posvětilo.

Neskutečné se stalo realitou a rekonstrukce začala. Po několika měsících se ovšem probudil zmíněný Městský soud a pravomocně rozhodl o zrušení územního rozhodnutí, protože v postupu ministerstva kultury objevil procesní chybu. Ano, PROCESNÍ chybu. V praxi to de facto může znamenat zastavení prací. Je to asi stejné, jakoby po několikaletém natáčení, poslední klapce, a poté, co film už dva měsíce běží v kině, rozhodl nějaký mravokárce, že je nutné celý film natočit znovu, protože v čase 57:23, je kousek dámského poprsí a film nebyl označen jako nepřístupný.

Ale co teď s Václavákem? Má náměstí zůstat rozkopané, dokud soudy definitivně neskončí? To může trvat i několik let. Má se vše vrátit do původního stavu? To by prý mohlo trvat až 6 měsíců a pak by se třeba zase začalo od nuly. Nikdo neví, ale aktivisté mohou bouchat šampaňské, zase se jim do něčeho podařilo „hodit vidle“.

Proč by to ale nedělali, když jim to ten stavební zákon umožňuje…

 

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1