Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Rekonstrukce Václaváku, aneb případová studie, proč se v Praze nestaví. Komentář Michala Půra

Rekonstrukce Václaváku, aneb případová studie, proč se v Praze nestaví. Komentář Michala Půra

V Praze se nestaví. Vše trvá příliš dlouho. Praha není schopná postavit ani psí boudu. Těchto a dalších podobných vět jsou v poslední době plná média a z tohoto problému se stalo i jedno z nosných témat nadcházejících komunálních voleb.

Vše zmíněné je v podstatě pravda, ale je kvůli tomu na místě málem defenestrovat komunální politiky? Na rekonstrukci Václavského náměstí je nejlépe vidět, že ten problém je mnohem větší a jeho náprava bude jen velmi obtížná. Václavák je totiž vlastně takovou případovou studií zkostnatělosti současného stavebního zákona.

Soutěž na obnovu dolní části Václavského náměstí proběhla v roce 2005 a zvítězil v ní návrh architekta Jakuba Cíglera. Ten návrh asi už každý zná, protože za těch 13 let se obrázky v médiích objevily nesčetněkrát. Zdálo by se, že pokud je projekt hotov, tak samotná stavba začne nejpozději během pár let, ale to bychom nesměli být v zemi, která je v délce povolovacích procesů daleko za Albánií a mocně dohání Kongo, v zemi, kde stavební zákon mnohem více umožňuje povolovací řízení blokovat a obstruovat, než město stavět.

Projekt rekonstrukce tak získal poslední razítko až letos a když už se tedy zdálo, že brzy budou po internetu kolovat fotografie pražské primátorky ve stavařské helmě a aktivisté z nejrůznějších spolků se budou přivazovat ke ztrouchnivělým stromům, tak mocný úder zasadil Městský soud. Aktivisté totiž vsadili na lepší kartu a tou je míra byrokratické debility.

Zmíněné spolky hrály velkou roli i v tom, proč získání stavebního povolení trvalo dlouhých 13 let. Nejzásadnější výtku měly k nájezdovým rampám. Ty ovšem vedou do již existujících garáží a tak nějak člověka napadne, že ta auta se tam nějak dostat musí. Podobné rampy jsou navíc i v jiných velkých městech a ráz bulvárů nijak nenarušují – za všechny hovoří Champs-Élysées v Paříži.

Rampy ale nebyly jediným problémem, spolkům také vadila použitá dlažba a jako téměř neřešitelné se ukázalo, že v aleji mají být vysázeny platany. Aktivisté si přeci přáli lípy! I neřešitelné bylo ale nakonec vyřešeno a stavební povolení vydáno. Ministerstvo kultury během toho ještě přezkoumalo názor svých památkářů a celý záměr také posvětilo.

Neskutečné se stalo realitou a rekonstrukce začala. Po několika měsících se ovšem probudil zmíněný Městský soud a pravomocně rozhodl o zrušení územního rozhodnutí, protože v postupu ministerstva kultury objevil procesní chybu. Ano, PROCESNÍ chybu. V praxi to de facto může znamenat zastavení prací. Je to asi stejné, jakoby po několikaletém natáčení, poslední klapce, a poté, co film už dva měsíce běží v kině, rozhodl nějaký mravokárce, že je nutné celý film natočit znovu, protože v čase 57:23, je kousek dámského poprsí a film nebyl označen jako nepřístupný.

Ale co teď s Václavákem? Má náměstí zůstat rozkopané, dokud soudy definitivně neskončí? To může trvat i několik let. Má se vše vrátit do původního stavu? To by prý mohlo trvat až 6 měsíců a pak by se třeba zase začalo od nuly. Nikdo neví, ale aktivisté mohou bouchat šampaňské, zase se jim do něčeho podařilo „hodit vidle“.

Proč by to ale nedělali, když jim to ten stavební zákon umožňuje…

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744