Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Rok 2017 byl skvělý, od roku 2018 toho tolik nečekejte. Komentář Vladimíra Pikory

Tedy nevím, jak u vás, ale u nás v rodině vznikají ta nejzávažnější rozhodnutí při snídani: Vedou se všechny „vážné diskuse“ proto, že ráno nás rozespalé děti ještě nechají mluvit. Pak už je to horší. A tak jsme se dnes u snídaně zamysleli, co rok 2017 dal a vzal. A co ten další přinese. Budiž malá exkurse do snídaně dvou ekonomů:

Politicky byl poslední rok jedna velká předvolební kampaň, která nás nikam neposunula. Ekonomicky byl však báječný a těžko může být lepší. Zkrátka to nejlepší máme za sebou. A dost možná rok 2018 by politicky mohl přinést velké změny. (Koneckonců dle teoretiků spiknutí víme, že roky zakončené na osmičku bývají v naší kotlině zlomové.) Zkrátka z roku 2018 mám trochu strach politicky i ekonomicky.

Rok 2017 byl rokem ekonomické hojnosti. A to přesto, že na počátku roku to ještě vypadalo, že během následujících dvanácti měsíců už dojde ke zlomu hospodářského cyklu a ke zpomalení. Přesto se v průběhu roku ukázalo, že zejména podpora od centrální banky, ať už v podobě dobíhajícího intervenčního režimu, nebo v podobě extrémně nízkých úrokových sazeb, rozpumpovala ekonomiku natolik, že vrchol cyklu přišel později, než to dlouho vypadalo. A proto se i na konci roku stále můžeme těšit z excelentních makroekonomických výsledků.

Někdy až moc excelentních – například na trhu práce je situace tak napjatá, že zaměstnavatelé již mají zásadní problém sehnat zaměstnance. Aby taky ne, když nezaměstnanost je nejnižší a počet uchazečů o volné pracovní místo nejmenší za celou dobu, co se tato statistika vůbec sleduje, nemluvě o tom, že obě čísla jsou nejmenší i v celé EU.

Podobně trh realit je již tak napjatý a ceny tak vysoko, že i sama centrální banka opatrně přiznává, že je krapet přepálený.

Jinak se ovšem většina ostatních makroekonomických statistik tváří velmi dobře: například zrychlování inflace si dalo pauzu. Spotřebitelské ceny vzrostly v listopadu proti říjnu o 0,1 % a meziročně vzrostly o 2,6 %. To znamená, že inflace lehce přibrzdila. V říjnu její tempo dosahovalo 2,9 %.

Celkem obstojně je na tom i zahraniční obchod. Bilance obchodu skončila v říjnu přebytkem 9,7 mld. Kč. Ten však už byl meziročně o 5,0 mld. Kč nižší. A opět jsme u toho samého: česká ekonomika je nyní rozjetá natolik, že tempo růstu dovozu převyšuje tempo růstu vývozu.

A pro úplnost ještě dodejme, že průmyslová produkce rostla v říjnu meziročně o 10,5 %. To byl ještě lepší výsledek, než se čekalo. A stavební produkce v říjnu 2017 po očištění o vliv počtu pracovních dnů meziročně vzrostla o 5,9 %. Tedy samá dobrá čísla.

Podstatné však pro nás nyní je, co přinese rok 2018. V příštím roce očekáváme ochlazení. To ale nepřijde hned. První pololetí roku 2018 bude úžasné. Ochlazení přijde ve druhé polovině roku.

Bude zde mnoho vlivů, které nedovolí ekonomice hned zařadit zpátečku. Nedostatek pracovních sil stále potlačí na trh práce. Mzdy budou v první polovině roku 2018 růst nezvykle rychle. To pomůže maloobchodu. Lidé budou utrácet. Bude dobře. Protože bude dobře, budou růst ceny a tím se kruh uzavře. Ekonomika se začne vracet do normálu. Vyšší ceny povedou k rušení některých zakázek, přehodnocení plánů a dál to znáte. Přijde zpětný chod. Ekonomika se prostě pohybuje v cyklech.

S tím bude souviset i pokračující posilování české koruny k euru. Dobrý stav ekonomiky se projeví v silnějším kurzu. Koruna v roce 2018 dosáhne hladiny 25 CZK/EUR. To vyžene lobbisty z děr, aby se začaly ve větší míře objevovat zaručené zprávy, že nutně potřebujeme ihned zavést euro. Zcela budou ignorovat, že i bez eura jsme dosáhli nejnižší nezaměstnanosti v EU.

V posilování podpoří korunu i Česká národní banka (ČNB), která bude dál zvyšovat své úrokové sazby. Sazby nejspíš vyskočí každý kvartál o čtvrt procentního bodu. Jenomže přehřátý hypotéční trh v kombinaci s rostoucími úrokovými sazbami povedou k tomu, že větší počet klientů nebude schopen splácet úvěry, takže poroste i podíl ztrátových úvěrů a exekucí. To však bude ve větší míře viditelné teprve až ve druhé polovině roku, kdy se již nebude zlepšovat situace na trhu práce. Míra nezaměstnanosti už nemá kam klesat.

Úrokové sazby porostou i za hranicemi. Zvyšování úrokových sazeb v USA však vůbec není dobrou zprávou pro akcie, které by měly zažít horší rok, než jaký zažily letos. Totéž se dá odvodit i pro ceny dluhopisů – což však zase zprostředkovaně dopadne i na výsledky penzijních fondů.

Celkově globální ekonomiku čeká poměrně rizikový rok, který se velmi podobá roku 2008. Podobnost je například v tom, že prakticky všechny hlavní oblasti světa procházejí růstem, akciové i dluhopisové trhy jsou přehřáté a vedle sebe existuje mnoho paralelních cenových bublin.

Rozdíly tu však přeci jen jsou: cenové bubliny jsou ještě větší, než byly v roce 2008. Navíc tehdy byly globálně úrokové sazby poměrně vysoko, dnes jsou nízko. Což znamená, že v případě příchodu finanční krize centrální banky už mají vyčerpané všechny brzdné záchranné mechanismy a mohou použít jen vysoce nestandardní a tedy problémové postupy, jak ekonomiky stabilizovat.

A navíc je tu oproti roku 2008 ještě jeden fenomén, který jsme tehdy neznali: Totiž kryptoměny. Nepochybujeme, že u kryptoměn existuje obrovská cenová bublina. Je jisté, že praskne. Otázkou je, jak moc se ceny kryptoměn zřítí, a kdy k tomu dojde. V případě brzkého splasknutí to nemusí znamenat velký problém a skoro si toho nevšimneme. Pokud by však cenová bublina kryptoměn splaskla v okamžiku, kdy do nich už bude zapojeno příliš mnoho účastníků, mohou kryptoměny sehrát pro globální ekonomiku stejně negativní roli a rozbušku, jakou v roce 2008 sehrály hypotéky.

No tak si držme klobouky.

Další komentáře autora najdete na webu Reflexu

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744