Německý kancléř Olaf Scholz mnohé velmi zaujal svou neochotou obětovat čerstvě dostavěný plynovod Nord Stream 2 na oltář protiruských sankcí v případě, že by prezident Vladimir Putin zavelel k vojenské akci proti Ukrajině. Přitom je nabíledni, že právě toto dílo představuje významný prvek odstrašení – plynovod je zajisté velmi důležitý pro Německo, ale také pro Rusko. Pokud by jeho „odepsání“ bylo ve hře, mělo by to zajisté svou váhu, a tudíž i dopad na rozhodování Kremlu.
Nejkřiklavější ukázkou Scholzova postoje byla jeho pondělní návštěva v Bílém domě. „Skoncujeme s tím,“ řekl ohledně osudu plynovodu v případě ruské agrese americký prezident Joe Biden. Scholz se však nepřipojil. Novináře sice ujistil, že pokud bude třeba konat, nebudou mezi kroky Německa a Spojených států „žádné rozdíly“ – plynovod však nejmenoval. Neřekl Nord Stream 2.
Americkým senátorům pak při soukromé večeři vysvětloval, že se německé stanovisko od amerického neliší, ale že z vnitropolitických důvodů nemá dost manévrovacího prostoru, aby kartu plynovodu otevřeně hrál. Německé vládní zdroje uvádějí tři takové důvody – prvním je taktická neochota odkrývat karty ohledně sankcí dřív, než to bude nutné. Druhým je obava, že pokud by vláda projekt zastavila a ten pak dostal zelenou od německého regulačního úřadu, vystavila by se žalobě a trestu. Za třetí pak Scholz čelí v této věci opozici ze strany části špiček vládní SPD, která byla na projekt vždycky těsně napojena.
Německý tisk v této souvislosti jmenuje ministryni obrany Christine Lambrechtovou, generálního tajemníka SPD Kevina Kühnerta či premiérku státu Meklenbursko-Pomořansko Manuelu Schwesigovou. Nejslavnějším sociálním demokratem spojeným pupeční šňůrou jak s plynovodem, tak s jeho potenciálním příštím ruským provozovatelem je ovšem bývalý kancléř Gerhard Schröder, jeden ze strůjců německého „ekonomického zázraku“, který dnes otevřeně funguje jako Putinova prodloužená ruka či, chcete-li, ruská pátá kolona v Berlíně.
