Schmarcz: Nový cíl pro roky obnovy? Staňme se tygrem v inovacích, které zachraňují životy

Martin Schmarcz

24. 03. 2020 • 20:00

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Je dobře, že už nyní hledáme ekonomický program, který nám po pandemii pomůže z bryndy. Dovolím si také jeden nápad. Vsaďme na biomedicínské vědy, v nichž jsme už dnes velmi silní, a vybudujme na jejich základě mocný a prosperující průmysl zachraňující životy a zlepšující jejich kvalitu. Pomůžeme ekonomice, zdraví, klimatu a zvýšíme naši soběstačnost. 

Každá krize pomáhá rozvoji technologií. Válka s koronavirem přitom na rozdíl od té klasické nepřináší vynálezy na zabíjení, ale pro záchranu a uzdravování. Potenciál Česka je v tomto značný a nyní se to jen potvrzuje: unikátní respirátory nejvyšší třídy využívající 3D tisk; nanomateriál likvidující viry; schopnost izolovat virovou nukleovou kyselinu po tisících vzorků v laboratořích; naši vědci ve světové špičce výzkumníků vyvíjejících nové léky a vakcíny…

To vše jsou ukázky schopností, které aktuálně pomáhají bojovat proti koronaviru, ale mají také daleko univerzálnější využití. Obory jako biochemie, genetika, farmakologie, nanotechnologie nebo využití 3D tisku řadí naše výzkumníky na přední příčky v „life sciences“, tedy v lékařských a život udržujících vědách. Poněkud slabší to je ale s následným využitím vědy a vývoje v průmyslových inovacích a reálných produktech. K tomu často chybí domácí kapitál i efektivní státní podpora.

Máme řadu inovativních biomedicínských expertů a firem, které využívají genetiku, molekulární chemii, farmacii, biofyziku, nanotechnologie, materiálové inženýrství a další naše špičkové obory k léčení a zvyšování kvality života i ve vysokém věku. Díky jim za to. V drtivé většině se však musejí vypracovat sami vlastními silami, protože systém jim nijak nepomáhá. V důsledku toho plody úsilí českých vědců často sklízejí velké zahraniční korporace, které zaplatí převedení objevu do výrobní praxe a zajistí patentovou ochranu.

Český stát tak přichází o zisk z produkce léků, zdravotních materiálů, lékařských přístrojů a technologií, jež mají tu nejvyšší možnou přidanou hodnotu. Přitom obecnou slabinou našeho průmyslu je právě to, že jsme obvykle subdodavatelé a neprodáváme finální výrobky pod svou značkou s velkou marží konečnému zákazníkovi. Přicházíme také o mozky, protože výzkumníci mohou ztratit motivaci vrátit se domů a zůstanou tam, kde mají větší možnosti k rozvoji a šanci dočkat se odpovídajícího uplatnění svých myšlenek.

Do jisté míry je to přirozený jev. Jsme malá země, která si za třicet let stále ještě nezvládla vytvořit dostatek domácího kapitálu. Lidé jako Petr Kellner si mohou dovolit financovat biomedicínský vývoj či hledání léku proti rakovině. Ale takových u nás mnoho není. A děláme i hloupé chyby. Státní tzv. seed fondy coby zdroje rizikového kapitálu moc nefungují. I tím málem, co dáváme na výzkum, plýtváme, když místo podpory malých inovativních firem dotujeme byznys velkých korporací, jež nic nového nepřinášejí.

Zkusme tedy vzít dnešní krizi jako šanci ke změně. Revidujme systém podpory vědy, výzkumu a inovací. Vytvořme fungující fondy rizikového kapitálu po izraelském či skandinávském vzoru. Okamžitě přestaňme sypat miliardy do hladových jícnů velkých firem, kde veřejné prostředky bez užitku zmizí. Pokud si velké korporace nepomohou samy a bez dotací, jsou zjevně špatně řízeny a měly by uvolnit místo lepším. Založme instituci, která vědcům pomůže najít firmy, jež využijí jejich objevy v praxi.

Už to poslední nastíněné opatření by při vynaložení relativně malých nákladů docela zásadně pomohlo. Vědecké ústavy a univerzity nejsou vždy vybaveny k tomu, aby zvládly celý proces od nové myšlenky po finální výrobek. Velké výzkumné instituce v zahraničí k tomu mají speciální oddělení, v nichž pracují byznysmeni, právníci i vědci a jež se starají o to, aby našly nejperspektivnější partnery a způsob financování. U nás by je mohla nahradit vládní agentura, která by poskytla výzkumníkům servis.

Výhody takového uspořádání jsou zjevné. Vědcům by se uvolnila kapacita pro jejich bádání a starost o peníze a hledání zájemců o jejich objevy by převzali jiní. Lépe bychom ochránili patenty, které vznikly s využitím veřejných peněz. Zajistili bychom si co největší podíl na zisku, a to i ve formě dobře placených pracovních míst a přístupu k novým technologiím. A nakonec, ale ne v poslední řadě, omezili odliv mozků.

Důležitým prvkem v těchto plánech je využití evropských fondů. V nich je dostatek prostředků, jež mohou posloužit k nastartování inovací, my je ale dnes využíváme naprosto skandálně špatně. Například na investování nákupu linek na toastový chleba či na „vylepšování“ chutě salámů. Je potřeba koncentrovat fondy na podporu vědy, výzkumu, skutečných inovací a start-up firem a v tomto smyslu jednat i s Evropskou komisí, aby sem směřovala co největší část chystaného záchranného ekonomického balíčku.

A proč vsadit (samozřejmě ne výhradně) na life sciences? Protože jsme v nich prostě dobří. Protože na nich postavené výroby přinášejí velký zisk. Protože jejich význam v budoucnosti rychle poroste. Protože našim lidem zajistíme nejen lepší práci, ale i delší a kvalitnější život. Protože zredukujeme transport tisíců tun zboží přes půl planety a díky výrobkům s velmi vysokou přidanou hodnotou na jednotku hmotnosti snížíme emise. Protože přestaneme být závislí na Číně a sami získáme strategickou výhodu v klíčovém sektoru.

V civilizovaném světě není nic důležitějšího než lidský život a zdraví. Odmítněme sociální darwinismus, naše kultura není založena na právu silnějšího, ani na fatalistickém zápasu o zdroje. Stojí na humanitě a nekonečné síle myšlení a objevování. Lidskost činí život snesitelnějším, mozek je jediným nevyčerpatelným přírodním zdrojem a ve společnosti, která se stará o každého svého člena, se dobře žije. „Zdravé Česko“ bude mravně lepší, bohatší a šťastnější.

SDÍLET