Schmarcz: Tragikomický příběh radního ČTK Žantovského. Nepochopil, jak věci fungují | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Tragikomický příběh radního ČTK Žantovského. Nepochopil, jak věci fungují

Schmarcz: Tragikomický příběh radního ČTK Žantovského. Nepochopil, jak věci fungují
 

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Petr Žantovský v prosinci nepřišel na důležité jednání Rady ČTK, nebyl zvolen předsedou a teď si usmyslel, že celou volbu bude zpochybňovat. Je to tragikomický příběh, o jehož nejnovější kapitole v týdnu informoval Mediář. Svérázný publicista nepochopil pravidla fungování institucí i politiky. Osobně nedosáhl ničeho, ale mimoděk ukázal, že s mnohdy démonizovaným vlivem politiků na média to není tak strašné.

Petr Žantovský je v Radě ČTK za hnutí ANO, stejně jako Pavel Foltán a David Soukup. Právě tahle trojice je taky v jádru celého příběhu. O ambicích Žantovského zasednout v čele rady se před prosincovou volbou dlouze spekulovalo. On ani Foltán nakonec nepřišli a předsedou se stal Soukup, což se teď Žantovskému nelíbí. „Nejenže mi nebylo umožněno volby se zúčastnit aktivně (tedy volit), ale ani pasivně (být volen), na což má každý člen právo. Proto považuji tuto volbu za neplatnou,“ citoval ho Mediář.

„Volba sice proběhla podle jednacího řádu, mohu ale apelovat na institut dobrých mravů.“
Petr Žantovský, člen Rady ČTK (Zdroj: Mediář)

Podle informací INFO.CZ se Žantovský snažil pro svou kandidaturu získat politickou podporu a myslel si, že ho hnutí ANO svou silou prosadí. Nastala tak obrácená situace, než se obvykle říká. Tlak nevykonávali politici na radní, ale radní na politiky. Žantovský ale zjevně špatně vyhodnotil situaci, připomeňme pro ilustraci vyjádření jednoho ze zástupců hnutí ANO na adresu radního, jak zaznělo v prosincovém textu INFO.CZ: „Já osobně jsem mu říkal, že doufám, že je realista, že nebude nikomu komplikovat život tím, že by se někam cpal, a vyvolával tak nějaké vášně.“

Občas můžeme číst, jak to mají politici s mediálními radami „skvěle“ zařízené, jak mají radní omotané kolem prstu a ti pro ně briskně vykonávají „špinavou“ práci. Tento obraz neodpovídá realitě hned z několika důvodů. Předně: kdo by se chtěl takto intenzivně věnovat manipulaci několikačlenných rad? Takový politik by nejspíš nestíhal nic jiného. Jsou důležitější věci na práci, jakkoli se to některým čtenářům může zdát neuvěřitelné.

„Vím, že někteří členové běhají po poslancích a poslankyních a vlastně chtějí politickou podporu.“
Michaela Marksová, členka Rady ČTK

Za druhé: i kdyby se našel někdo, kdo by si pilně kreslil pavouky se jmény radních a budoval kolem nich svůj velký plán, je tu poněkud nevýhodný poměr cena/výkon. Reálná možnost ovlivnit výstup daného média ve svůj prospěch prostřednictvím radních je velmi, velmi hypotetická, zato riziko odhalení takových „čachrů“ a propuknutí mamutího skandálu značné. Prostě to nestojí za to.

Většině politiků záleží daleko víc na férovém přístupu médií. Samozřejmě, ďábel je skrytý v detailech a je podstatné, jak si který politik onu „férovost“ představuje a co vše je pro ni ochoten udělat. Všechny dosavadní velké spory se točily právě kolem výkladu tohoto pojmu. Není to vždy ideální, ale je třeba mít na paměti, že zájmy novinářů a politiků prostě nejsou totožné a konflikty jsou tedy přirozené.

Příběh Petra Žantovského je tragikomický v tom, že tato pravidla zřejmě nepochopil a přecenil svou důležitost. Politici nedosazují do mediálních rad „svoje“ lidi proto, aby tam dělali problémy a rozruch a aby tam dávali najevo, že je dané médium nezajímá a nejvyšší metou je jejich touha po předsednickém křesle. Proč by si ANO mělo kvůli Žantovskému a jeho podpoře pálit prsty? Dovolím si říci, že já bych si je nepálil.

Sečteno a podtrženo, Žantovský žádné problémy neřeší (ony v ČTK ani nejsou), ale vytváří nové. Stejně jako jeho kolega v absentování Foltán, který se od nástupu do rady tvrdošíjně a neúspěšně domáhá náhrad cestovních výloh a účtů za telefon a internet, kvůli čemuž dokonce odmítl hlasovat pro rozpočet ČTK. Naštěstí jde opravdu o bezproblémovou instituci, která funguje v podstatě na komerčním principu, nijak nezasahuje do politiky a není na ni upřena pozornost. 

Poučení tedy je: Členové mediálních rad jsou veřejně činné osobnosti a měli by ručit za své jednání, umět je obhájit, vysvětlit a stát si za ním. A samozřejmě dodržovat pravidla, nevyvolávat kontroverze, chovat se uměřeně a profesionálně. V opačném případě se stanou neštěstím jak pro médium, které mají kontrolovat, tak pro politiky. Funguje to vlastně jednoduše: nikdo nemá rád troublemakery.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud