Schmarcz: Tři lekce z Babišových auditů – ústavní, právní a evropská. A dotaz na konec | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Tři lekce z Babišových auditů – ústavní, právní a evropská. A dotaz na konec

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Země je ve varu. Kdybychom skutečně museli vracet stamiliony dotací pro firmy z premiérova holdingu Agrofert, šlo by o dost neuvěřitelný precedent. Což vyvolává velmi emotivní až rozhořčenou debatu, která rozděluje nejen politiky, ale i běžné občany do dvou táborů. Jakakoli je to těžké, podívejme se na věc nikoli optikou Babiš a Antibabiš, ale věcně a z delší perspektivy. Audity nám dávají tři lekce.

Je těžké udržet chladnou hlavu. Otázka auditů není “politizovaná”, jak se u různých caus stalo zvykem tvrdit. Ona z podstaty věci politická je. Vždyť je řeč o předsedovi vlády. Navíc nejde o žádnou šedou myš, ale člověka, který staví svou kariéru na vyvolávání silných emocí, ať už pozitivních, či negativních. Přesto, nebo právě proto se zkusme oprostit od moralizování. Ne proto, že by morálka do politiky nepatřila. Vůbec ne. Ale protože v jedné věci má Andrej Babiš pravdu - morálku politika nakonec soudí jen a jen voliči.

Lekce první: ústavnost

U auditů, stejně jako u trestního stíhání platí to, co mnozí říkali už v roce 2017. Šéfem exekutivy by neměl mít někdo, komu hrozí střet zájmů, či vězení. Prostě proto, že vždy bude vystaven nutkání využít ohromnou moc předsedy vlády, aby tyto problémy “nějak” vyřešil. Toto platí objektivně, bez ohledu na to, zda jsou obvinění, či výroky auditorů spravedlivé i bez ohledu na subjektivní vlastnosti politika. Prostě hrozba tu je a bylo by ústavně čistší se jí vyhnout. Prezident Miloš Zeman se ji nevyhnul a sklidil za to kritiku.

Nejsme v tom ovšem sami. Izrael je na tom podobně. Benjamin Netanjahu také tvrdí, že jeho stíhání je politicky účelové. A prezident Re’uven Rivlin, který ho opravdu nemusí, mu bez problémů udělil pověření sestavit vládu. O tom, že obviněný premiér smí zůstat ve funkci, ovšem nakonec rozhodoval generální prokurátor. Náš právní řád s ničím takovým nepočítá. V každém případě, pokud by obviněný nebo klidně i odsouzený lídr vyhrál volby s nadpoloviční většinou, nezabrání jeho cestě do čela kabinetu nic.

Vidíme, jak křehké jsou ve skutečnosti záruky ústavnosti. Sebelepší text nemůže vyřešit vše. Poslední slovo má vždy volič. Proti němu neexistují žádné pojistky, ty z principu fungují jen vůči politikům. V demokracii je to nakonec vždy lid, kdo rozhoduje o tom, kdo mu má vládnout, ať je obviněný, podezřelý ze střetu zájmů, či z čehokoli jiného. Samozřejmě zcela zásadně záleží na tom, nakolik je tato volba informovaná a svobodná, ale to je jiná otázka, která přesahuje tento text.

Lekce druhá: zákonnost

Audity se točí kolem jediné otázky: je premiér, který svou firmu zaparkoval do svěřenských fondů, ve střetu zájmů, či nikoli? Hned zpočátku je třeba vyvrátit rozšířenou fámu, že zákon, zvaný “lex Babiš” něco takového nařizuje. V něm není o nějakých svěřenských fondech ani slovo. Je tam formulace, že firma, v níž má člen vlády nebo “jím ovládaná osoba” podíl alespoň 25%, nesmí obdržet žádné dotace, úcházet se o veřejné zakázky, nebo získávat investiční pobídky. To se týká jak evropských, tak národních peněz.

Aby Agrofert mohl nadále čerpat dotace a další veřejné prostředky, vymysleli Babišovi právníci ony svěřenské fondy. Ty ovšem premiér nadále kontroluje, jdou mu z nich peníze a rozhoduje o tom, kdo je řídí. Splnil tedy podmínky, nebo nesplnil? Audit Evropské komise tvrdí, že nikoli. Babišovi vládní podřízení říkají opak. Směrodatné rozhodnutí soudu bohužel nemáme.

Důvěra v právní stát je u nás nízká. A tyto dohady i dohady kolem trestního stíhání, které bylo zastaveno a opět obnoveno, jí rozhodně nezvyšují. Přesto, nebo spíš právě proto, musíme požadovat, aby konečné slovo měl soud, a to český. Jinak vše zůstane v politické rovině. Ať střet s Evropskou komisí dopadne jakkoli, stále půjde o spor mezi dvěma politickými tělesy. Byť komise není plnohodnotnou vládou a má do značné míry úřednický charakter, je hlavou evropské exekutivy a není to zcela neutrální správní orgán.

Lekce třetí: hrozí Czexit?

Ano, nelze pominout fakt, že causa “lex Babiš” poukazuje na náš komplikovaný vztah k Evropské unii. Ten má dvě roviny. Za prvé mentální - stále jsme si ještě nezvykli na to brát Unii plně za svou, pořád přetrvává dělení na “my” a “oni”. Za druhé, protože EU není federací s jasně danými kompetencemi a hierarchií správy, vzniká tření mezi rozhodováním unijních a národních orgánů. Kolem auditů evropských fondů je mela o to větší, že se jedná o nejmocnějšího muže České republiky.

Andrej Babiš to řekl jasně: česká vláda využije všechny možnosti, včetně případné žaloby k Evropskému soudnímu dvoru, aby zvrátila výsledky auditu. A je třeba říci, že právě neujasněnost rozdělení moci v EU jí k tomu dává slušný prostor. Na jedné straně stále existují suverénní národní státy, na straně druhé má Evropská komise možnost spravovat obrovské množství kompetencí, jež v řadě ohledů přesahují úkoly vlády decentralizované federace. Háček je právě v tom, že jimi nevládne až tak absolutně.

Není úplně nepředstavitelný černý scénář, kdy Evropská komise bude tvrdě vyžadovat nejen vrácení již přiklepnutých dotací, ale hlavně zastaví Agrofertu všechny budoucí toky z veřejných peněz a český kabinet bude stejně tvrdě oponovat. Pak se může stát, že původně právní spor bude přenesen na úroveň zpochybnění našeho členství v EU. Jistě, je to velmi krajní varianta. Ale velké věci povstávají z malých počátků. Vzpomeňme, že Velká Británie také vystoupuje z EU na základě původně malicherného stranického sporu.

Nedělám si iluze, že existuje vůbec možnost, že by spor kolem Andreje Babiše pokračoval jinak, než velmi osobně, velmi politicky, velmi vyhroceně. Chtěl jse však upřít pozornost laskavého čtenáře k obecnějším důsledkům, které míří daleko dál, než za jedno volební období a osud jednoho premiéra. Včetně hypotetické možnosti, že se “res audit” stane argumentem pro czexitáře, kteří ji budou vykreslovat jako pohrožení národní suverenity.

A teď ten dotaz na konec. Co na to občan? Přimějí tyto causy a spory voliče, aby ANO dostalo méně hlasů, nebo naopak více? Nebo nebudou mít na preference žádný vliv? To je otázka za deset milionů obyvatel. Ale odpověď se dozvíme až na podzim 2021.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud