INFO.CZ spolu s Evropou 2, společností T-Mobile a Vyšší odbornou školou publicistiky spustilo soutěž Student covid. V ní mohou studenti středních škol publikovat příspěvky, kde se zamýšlí nad budoucími dopady současné koronavirové krize. Všechny texty najdete na webu studentcovid.cz a ty nejlepší z nich pak na INFO.CZ. Níže si můžete přečíst článek Jiřího Kostky z Mendelova gymnázia v Opavě.
Pandemie COVIDU-19 zasáhla nás všechny. A zasáhla nás naprosto nepřipravené. Přitom varování jsme dostali celou řadu. Již po pandemii mexické prasečí chřipky v letech 2009 a 2010 řada vědců upozorňovala, že tato pandemie mohla být pouze nepatrným šplouchnutím oproti tomu, co může přijít v budoucnu.
Stejně tak v červenci roku 2019 vyšla ve vědeckém časopise Nature Microbiology rozsáhlá studie mnohačlenného týmu vědců, která varovala před stále se zvětšující rezistencí některých bakterií proti antibiotikům. Všichni tito odborníci volali po vytvoření krizových plánů či podpoře dalších výzkumů, které by nás mohly připravit na zvládnutí opravdu masivních, celosvětových problémů.
Marně.
Od začátku loňského roku tak můžeme v přímém přenosu sledovat nejen postupné rozšíření pandemie z Číny do celého světa a její následné usazení v srdci starého kontinentu, ale také změny chování a vztahů k pandemii v lidské populaci.
Určitě vás napadne, jak se mohlo z toho vzorného jarního Česka stát Česko přesně opačné, stojící na úplné špici nejvíce zasažených zemí. Myslím si, že to má co dělat s jindy tak pověstnou českou švejkovatostí. Naše vcelku typická a ceněná snaha poradit si s každou situací a každý problém tak nějak s úsměvem obejít, nám opět vynesla přední pozici ve světových tabulkách. Jen trochu jiných, než bychom chtěli.
Když jsem 10. března loňského roku, tedy v den oznámení uzavření českých škol, kolem jedné základní školy procházel, skupinky bezstarostných radujících se dětí ani zdaleka nepřipomínaly tíživou situaci, která právě velmi citelně zasáhla sektor školství. Těžko říct, jak by se tehdy žáci tvářili, kdyby jim někdo řekl, že za pár dní již budou sedět před monitory svých počítačů a učit se prostřednictvím videohovorů. Leč stalo se a české školství tak započalo sice nechtěnou, avšak ve svém důsledku možná i přínosnou cestu za modernizací.
V žádném případě však nechci tvrdit, že by vzdělávání skrze internetové prostředí mělo nahradit běžnou výuku. To proboha ne. Řada škol však byla alespoň donucena opustit prostředí technologického pravěku a zainvestovat do nového vybavení. Jako cenný přínos do budoucna také vidím větší snahu o urychlené dořešení problému přehlcených rámcových vzdělávacích programů, které i za normálního stavu zvládalo plnit jen mizivé procento škol. Přínosem by rovněž mohla být snaha o lepší komunikaci mezi školami a žáky, či dokonce přímo s ministerstvem školství, jak můžeme v současné době pozorovat.
Zcela určitě však můžete namítnout, že koronakrize nezasáhla pouze segment školství. Máte naprostou pravdu. Současná situace tvrdě dolehla na každou oblast lidského života, od práce po sport či kulturu. Téměř všichni tak s nadějí očekávají účinky právě probíhajícího plošného očkování. Všichni, až na zaryté odmítače jakýchkoli očkování, s nimiž se teď roztrhl pytel. Stejně jako nepřesvědčíte některé lidi o tom, že skupina Vypsaná fixa textem „Čau, lidi! Tak jsem tady zas. Jsem agent Cooper a jdu po vás…“ v písni Detaily opravdu nemůže urážet současného premiéra naší země, neboť byla vydána celý rok před jeho vstupem do politiky, nepřesvědčíte ani zaryté odmítače vakcinace o tom, že očkování je bezpečnou a jedinou cestou k normálnímu životu.
I přes to, že se v leckteré internetové diskuzi jeví odmítači očkování v silné přesile, věřím tomu, že většina očkovacích odpůrců pouze cítí nutkavou potřebu podělit se o své přesvědčení. Nejlépe v komentářích pod nějakým článkem. Naopak lidé, kteří očkování věří, se spokojí pouze s tím, že si onu vakcínu nechají vpíchnout, aniž by to sdělovali celému světu. Já osobně si myslím, že COVID-19 už do našich životů zasáhl víc než dost. Jen čas však ukáže, jak moc nás ještě dokáže ovlivnit i v budoucnosti. Přispět k tomu však můžeme my všichni.
