Svoboda: Zelenského vysoká hra. Posune Donbas k míru, nebo je architektem „zrady“? | info.cz

Články odjinud

Svoboda: Zelenského vysoká hra. Posune Donbas k míru, nebo je architektem „zrady“?

KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Jedna věc se ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému rozhodně upřít nedá – je výrazný. Teď Ukrajina nedobrovolně vstoupila do světového dění, když se jeho rozhovor s americkým prezidentem Donaldem Trumpem dostal do samotného centra americké politiky. Zelenskyj také dosáhl výměny vězňů mezi Ruskem a Ukrajinou. Ovšem největší pozdvižení vyvolal v polovině září, když připustil možnost schválení tzv. Steinmeierovy formule z roku 2016, nazvané po jejím autorovi, současném německém prezidentovi. Teď se souvislosti tohoto kroku dostávají na povrch.

Schválení se mělo odehrávat během summitu tzv. Normandské čtyřky, tedy představitelů Ukrajiny, Ruska, Německa a Francie, o který ukrajinský prezident enormně stál. Formule předpokládala udělení a ústavní zakotvení zvláštního statusu ORDLO (zkratka pro „zvláštní okresy Doněcké a Luhanské oblasti“), respektive oběma „lidovým republikám“, a uspořádání voleb na obou územích, aniž by jakkoli upravovala eventuální odchod ruské armády z okupovaných území na východě Ukrajiny a předání kontroly nad hranicí mezi Ruskem a Ukrajinou ukrajinským úřadům. 

Zvedla se obrovská vlna nevole ukrajinských politiků včetně například bývalého prezidenta Leonida Kučmy, který Ukrajinu v třístranné kontaktní skupině reprezentuje. Zelenského přitom na domácí scéně podpořila prakticky jen proruská „Opoziční platforma – Za život“ Viktora Medvedčuka. A chválu, byť rezervovanou, sklidil i od ruského prezidenta Vladimira Putina.

Ústavní zakotvení speciálního statusu pro Donbas bylo jednou z podmínek tzv. Minského procesu urovnání ozbrojeného konfliktu na východě země. Hlavním předmětem sporu bylo, v jakém pořadí se všechna opatření uskuteční. Dosavadní linie byly víceméně jasné. Ukrajina požadovala plnou kontrolu nad hranicí v oblasti Donbasu, a to buď ze strany ukrajinských úřadů, nebo ze strany mírové mise OSN. Až poté a po odchodu ruské armády mohly být uspořádány volby. Rusko naopak požadovalo přednostní naplnění politické části dohod, jak předpokládá právě Steinmeierova formule. 

Zelenskyj se tak ocitl pod obrovským tlakem, kdy je jeho krok – tedy přijetí Steinmeierovy formule – vnímán velkou částí ukrajinské politické reprezentace jako „zrada“ a jako další posun k oddělení Donbasu od Ukrajiny při zachování vlivu Ruska na odtržených územích. On sám přitom argumentuje odkazem na předchozího prezidenta Petra Porošenka, který minské dohody za Ukrajinu podepsal a který právě o této formuli vyjednával. Zdůraznil i to, že nehodlá překročit žádnou z mezí, které si Ukrajina stanovila - tedy nejprve odchod cizích vojsk z území Ukrajiny, převzetí plné kontroly nad státní hranicí a propuštění všech zajatců. Teprve poté se mohou konat místní volby, a to jen na základě ukrajinské ústavy, přičemž musejí na území Doněcku a Luhansku mít možnost fungovat ukrajinská média a voleb se musejí účastnit ukrajinské politické strany.

Problémem nicméně je, že prezidentovo tvrzení plně nekoresponduje s tím, co je o závěrech jednání třístranné kontaktní skupiny (představitelé Ruska, Ukrajiny a OBSE) známo. Ukrajina podle všeho souhlasila s odchodem vlastní armády od linie fronty a poskytne dočasně speciální status oběma územím, který se změní na trvalý ve chvíli, kdy OBSE potvrdí volby jako demokratické a spravedlivé. Nicméně není příliš zjevné, jak byla řešena otázka kontroly nad rusko-ukrajinskou hranicí. Podle Kyjeva a EU je i nadále nutným předpokladem právě to, že Ukrajina svoji hranici bude kontrolovat a že se budou moci na východ Ukrajiny vrátit lidé, kteří museli před válkou z Donbasu utéci; opačná strana mluví o svém uznání a o volbách téměř zítra. To je zjevný rozpor, který naznačuje, že výraznější posun fakticky nemusí vůbec nastat.

Pro ukrajinské komentátory není žádnou zárukou ani souhlas OBSE s výsledky voleb a potvrzení, že proběhly řádně a spravedlivě. OBSE se tak ocitá pod extrémním tlakem, navíc už několikrát prokázala, že její formulace umějí být dostatečně pružné tak, aby si je obě strany vyložily podle své aktuální potřeby. Není navíc ani jasné, co by se stalo, pokud by OBSE oznámila, že volby podle ukrajinských zákonů neproběhly, popřípadě to, že nebyly spravedlivé. 

Navíc samotná představa, že by volby proběhly s dodržením všech pravidel OBSE, tedy s otevřenou agitací, bez zastrašování či manipulací, navíc s návratem vnitřně přesídlených osob a za účasti ukrajinských médií, se zdá v současné době mírně řečeno nereálná.

Pozice obou stran tak zůstávají nadále radikálně odlišné a další vývoj je zablokovaný. Pro většinu ukrajinské politické reprezentace je nepřijatelné, aby dvě tzv. republiky byly vyčleněny z jinak unitární Ukrajiny a prakticky se tak země změnila v jakousi federaci až konfederaci, kdy část území bude mít jiný status než zbytek země. Rusko bude i nadále odmítat stáhnout svoje vojáky z těchto území, už jen z toho důvodu, že tvrdí, že tam žádné nemá. Navíc odmítá, i podle dosavadních zpráv, možnost, že by Ukrajina nad svojí hranicí získala znovu kontrolu, pokud se nebudou konat volby.

Přesto může daná politika přinést Zelenskému úspěch, alespoň dočasný. Část Ukrajinců je už z války unavená, je ochotná přistoupit na prakticky jakoukoli cestu k jejímu ukončení. Ostatně i slibem, že konflikt vyřeší, Zelenskyj vyhrál jak volby prezidentské, tak i do Nejvyšší rady. Když nic, může tedy aspoň argumentovat tím, že pro mír udělal opravdu všechno.   

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud