Topolánek: Na dobu před virem budeme vzpomínat jako na „staré dobré časy“

Mirek Topolánek

25. 03. 2020 • 11:00

KOMENTÁŘ EXPREMIÉRA MIRKA TOPOLÁNKA | Co se stane po válce s virem? To přece víme. Po válce v šest hodin u Kalicha na Bojišti. V mém případě U Veverky. Tanková Plzeň, tlačenka s cibulí, matjesy a utopenci. Zase doma...

Ale co se stane u nás po válce politicky? Zjevně nebude čas ptát se, kdo je kdo... Budou se hledat viníci, trestat nevinní a odměňovat nezúčastnění. Pandemie změní svět, natož českou kotlinu a českou politiku. Historici po čase nebudou definovat rok 2020 jako zahájení klimatické revoluce po představení New Green Dealu šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, ale spíše jako politickou, ekonomickou a společenskou stoletou povodeň, nastartovanou pandemií Covidu-19. Za talebovskou černou labuť.

V průběhu několika týdnů se prakticky každá významná instituce radikálně změnila a není jasné, kdy a jestli se vrátí k normálu. Státy v zásadě přešly na „válečnou“ ekonomiku, omezily základní svobody lidí, volný pohyb a vystavily lidi nebývalým restrikcím. Ještě nikdy, po žádné válce ani krizi se ale míra přerozdělování a regulací nevrátila do předválečného, respektive předkrizového stavu.

Skoková ztráta svobody bude nepochybně znamenat nutnost ji na mocných znovu vybojovat. Změní se tím myšlení a vzorce chování lidí, rodin, firem. Covid-19 tak může mít na národní vědomí i podvědomí větší dopad než sametová revoluce či ekonomická krize na konci první dekády. Ekonomicky, politicky a především mentálně. Nedělám si nárok na prognostickou přesnost a už vůbec ne na úplnost a pravděpodobnost změn, které nastanou po odeznění pandemie a spíše s nadsázkou popíši ty, které se znalostí české politické scény tuším a předpokládám.

Pandemie, a doba po ní, vyléčí – potlačením či vyprázdněním dnes hlasitě prosazovaných témat – aspoň krátkodobě českou politiku z extremismu. Jak na straně progresivní levice, tak národních socialistů a nacionalistů. Není nad čím jásat, protože to povede k dalšímu, až extrémnímu zploštění a deideologizaci politické scény. Všichni budou chtít „pomáhat, budovat a zachraňovat“. Pocit sounáležitosti bude nicméně vystřídán rvačkou „pozůstalých o dědictví“ a bezskrupulózním bojem a rent-seekingem zájmových skupin o „poválečné reparace“. Nebude akorát zřejmé, kdo je vítězem a kdo poraženým. Fiskální tabu platná i v době komunismu budou prolomena. Obránci fiskální obezřetnosti ušlapáni.

Klackem už nebude migrace. Obě skupiny ztratí téma. Diskuze o velmi otevřených mezinárodních hranicích bude brána za nepatřičnou. Navíc ta dnešní nová omezení pohybu nebudou rušena ani rychle ani důkladně. Schengen je ohrožen. To není na rozjařené juchání. To je realita, mnou předvídána už v roce 2015.

Dosavadní rovnostářství progresivní levice a speciálně levicových elit bude také vypadat podivně. Progresivní elity budou cítit po krizi ohrožení vlastních životů, povolání, jistot i perspektivy vlastních dětí. Až na úplné blázny se budou všichni starat o sebe. Rovnostářství a ochrana nejbizarnějších minorit dostane těžkou ránu, protože před „válkou“ konzumem a blahobytem zpohodlnělá majorita bude fatálně ohrožena ve svých jistotách.

Další progresivní prioritou bylo masivní přerozdělování. Nyní, když dokonce i opozice navrhuje a souhlasí s fiskálními impulsy, přestane být toto téma politickou zbraní jak liberálně-populistické, tak i národně-socialistické levice. Protože se stane bohužel mainstreamem...

Další obětí postpandemické doby bude agresivní apokalyptické hnutí proti změně klimatu. Slyšeli jste v poslední době o Gretě Thunbergové? Znepokojení nad klimatem se bude jevit jako další luxus z bezpečnějších a normálnějších časů. My se vrátíme zpět k ochraně životního prostředí a Greta do školy. Na rozdíl od předešlého zní toto aspoň trochu pozitivně. Možná je „přání otcem myšlenky“.

Popravdě řečeno, nevím, co všechno se změní po odeznění této pandemie. Tak trochu nerad předpokládám, že všechno. Na dobu před „válkou s virem“ budeme překvapivě vzpomínat jako na „staré dobré časy“. A na staré politické války s nostalgií pamětníků bitvy u Lipan. Snad se mé prognózy nevyplní.

SDÍLET