KOMENTÁŘ | Geopolitický šok z ruské agrese vůči Ukrajině vystřídalo částečné vystřízlivění ze smělých plánů zelené transformace starého kontinentu. I ti největší ideologičtí zastánci Green Dealu nyní připouštějí dříve nemyslitelnou variantu. Uhlí. Paradox? Na první dobrou ano. Při pohledu na faktury za energie a nedostatek surovin pro výrobu obnovitelných zdrojů energie ale smysl dává. Obzvláště v průmyslově silných regionech, které jsou úzce spjaty s dlouhodobě prověřenými technologiemi a konvenčním způsobem výroby energie. V dnešní turbulentní době mějme záchranný pilíř v řešeních, které máme odzkoušené a fungují. Ukazuje se totiž, že cesta k energetické bezpečnosti je v netradiční době dlážděna tradičními surovinami.
Pokud měl být zemní plyn přechodným energetickým zdrojem při transformaci a dekarbonizaci evropského hospodářství, tak v souvislosti s válkou na Ukrajině nám tento zdroj vypadl. Přesněji řečeno se výrazně omezila jeho dostupnost, zhoršila stabilita dodávek a jeho cena atakuje rekordní hodnoty. Navíc plynovody k novým zdrojům nevybudujeme za pár měsíců a na dovoz LNG ve významně větších objemech není připravena infrastruktura v přístavech, a to nejen na evropské straně. Jestli má být naším cílem ústup od uhlí a současně s tím máme problém s dostupností plynu jako přechodného média, měli bychom prodloužit, resp. tolerovat využívání stávajících konvenčních zdrojů a zároveň masivně a cíleně investovat do energetické transformace.
V roce 2020 tvořilo 42,6 % našich zdrojů energie hnědé a černé uhlí. Desetinu pak pokrýval plyn. Jasný poměr. Avšak s modernizací průmyslu a vnějším tlakem na urychlení zelené vlny se měl energetický mix České republiky v příštích letech výrazně přeorientovat. A jak jsem již zmínil, zemní plyn měl být přechodnou jistotou na cestě k nízkoemisním zdrojům. Jenže ruský plyn, na kterém jsme společně se Slovenskem závislí prakticky ze 100 %, přestal být jistotou, kterou Evropa potřebovala pro dekarbonizaci průmyslu. Otázkou je, co teď? Cíle by se měnit neměly. Energetická bezpečnost je hlavním z nich.
Současná vláda spoléhá především na obnovitelné zdroje a budování nových bloků jaderných elektráren. Ostatně tak to stojí i v jejím programovém prohlášení. Zatímco první trend je na silném vzestupu, na soláry se stojí prakticky fronty a další možnosti rozvoje obnovitelné energetiky pozorně sledují firmy i stát, druhý zdroj je v nedohlednu. Čas i peníze hrají proti.
