Ukrajinská zkouška ohněm. Co jsme v posledních dnech viděli a co bychom si měli dobře pamatovat?

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | V případě války na Ukrajině je velmi těžké udržet emoce na uzdě, ale měli bychom se o to občas pokusit. Máme jedinečnou příležitost vidět některé věci jasně a přehledně. A jsou to věci bazální, tedy ty, na nichž skutečně záleží. V konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou se navíc blížíme do momentu, který z naší historie dobře známe.

Navzdory dlouho nevídané jednotě států EU a NATO si nemyslím, že jde o jev trvalý. Projevovat jednotu ve chvíli, kdy se následky konfliktu přelijí do vaší země a ekonomiky, je mnohem složitější a nevěřím, že touto zkouškou projde mezinárodní společenství bez poskvrny. Scénář „Mnichov“ je každým dnem pravděpodobnější a už vidíme náznaky, že řada zemí v čele s Německem je připravena Ukrajinu takzvaně prohodit. Je to chyba, ale i tak si můžeme zapamatovat několik poučení, které nás lépe připraví na budoucnost.

1) Na spojence se v rámci EU a NATO nelze bezvýhradně spolehnout

Při budování obrany se nelze spoléhat pouze na to, že jsme členem Severoatlantické aliance či Evropské unie. Na to jsme spoléhali roky, proto také výdaje na obranu jen lehce přesahují jedno procento HDP. Mysleli jsme si, že nás budou bránit ostatní.

Ukrajinci se po zkušenostech z roku 2014 snažili vybudovat moderní armádu, seč mohli, určitě učinili velký pokrok, ale vidíme, že to úplně nestačilo. Je zjevné, že mají mezery v protivzdušné obraně, mohli mít více dronů a podobně. Proto se také stali závislí na dovozu zbraní ze zahraničí. Ten je skutečně masivní, ale mohl být mnohem větší a ještě efektivnější. Nicméně státy váhají, zda se mají do války zapojit. Úplně odporné je pak lavírování Německa.

    To se nám nesmí v budoucnosti stát. Samozřejmě musíme budovat struktury nadále v rámci aliance, ale je třeba rovněž budovat domácí obranný průmysl a modernizovat. Mluvil jsem před pár dny s jedním bývalým vojákem, který působí vysoko ve strukturách státu, a jeho závěr byl jednoznačný. „My se smějeme ruské armádě, ale přesně takhle vypadá armáda česká“. Je jasné, že to se musí změnit. Ruskem se skutečně neinspirujme, ale neinspirujme se ani Ukrajinou. Tamní obranný průmysl byl poškozen už před válkou a podle toho to vypadá. Nezapomínejme, že exportní obranný průmysl se může v případě války proměnit a vyrábět pro domácí potřeby.

    Zbytek textu je pro předplatitele
    dále se dočtete:
    • Proč je energetická bezpečnost důležitější než boj s klimatickou změnou?
    • Proč je dědictví Merkelové absolutní katastrofa?
    • A proč je načase, aby si střední a východní Evropa řekla o daleko větší roli v EU?
    sinfin.digital