KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Premiér v krizi totálně selhal. Kdyby se volby konaly zítra, po zásluze přijde o svůj post. Je tu ale jeden mocný faktor, který mu hraje do karet, aniž by na tom měl jakoukoli zásluhu. Lidé půjdou k volbám až za sedm měsíců a do té doby dorazí skrze Evropskou unii velké množství vakcín a smrtící nápor epidemie se stane minulostí. Je na to opozice připravena?

Donalda Trumpa nesundalo jeho příšerné chování, ale jen a jen řádění covidu, jemuž neuměl čelit. Kdyby se prezidentské volby konaly o rok později, mohl je přes všechny své špatné vlastnosti a chyby klidně vyhrát. Demokraté měli štěstí, že se vrchol epidemie trefil do volební kampaně.

Stejně tak by si opozice v Česku měla být vědoma, že za nadějnými výsledky průzkumů veřejného mínění nestojí ani tak Babišův střet zájmů nebo její vlastní kvality, ale premiérova fatální neschopnost řešit krizi. Ať opoziční politici zapojí představivost a vžijí se do situace, že na konci prázdnin zde předseda vlády nebude stát jako muž, který kvůli volbám zakázal zavést nutná opatření, ale jako ten, za jehož mandátu „očkování zahnalo koronavirus na ústup“. Ano, nepůjde o jeho zásluhu. Ale zároveň půjde o objektivní fakt – a to je někdy víc.

Andrej Babiš měl od roku 2013 neuvěřitelné štěstí. Prokurátorský „puč“ mu odklidil z cesty konkurenci a zdiskreditoval tradiční demokratické strany. Jeho vstup do politiky se navíc kryl s koncem krize a začátkem mohutné konjunkturní vlny. Bohuslav Sobotka se držel spíše špidlovské, liberálnější linie a předseda ANO tak mohl navázat na dryáčnický styl Zemana a Paroubka, na který socialističtí voliči slyší mnohem lépe. Pravice už po Topolánkovi nenašla skutečného lídra a Kalouska předem odepsala i protibabišovská média.

Před rokem ANO vévodilo politické scéně. Dnešní obrázek preferencí je hodně jiný. Co se změnilo? Našla opozice zázračný šém? Nikoli, golem-ničitel se dal do pohybu sám. Skutečným hybatelem a „kingmakerem“ posledních dvanácti měsíců se stal virus. Dokonce ani vznik koalic nezměnil celkový poměr sil, SPOLU a Piráti-STAN zatím jen posbírali a sečetli hlasy, jež měly jednotlivé strany samostatně. 

Za tři léta Babišova neuvěřitelně mizerného, autoritářského vládnutí, které je poslední rok doprovázeno rozkladem státu v přímém přenosu, tři demokratické středopravé strany od fatálně prohraných voleb ještě mírně oslabily. V absolutních číslech přesně o tolik jako ANO, zatížené špatnými výkony premiéra. V relativním srovnání jsou na tom ovšem ještě hůře, protože přišly o 15 % svých voličů, zatímco Babiš jen o 10 %.

Jedinými vítězi situace, kteří třímají opoziční prapor, jsou Piráti a Starostové. Jejich koalice podle únorového průzkumu Kantar atakuje třicetiprocentní hranici a od roku 2017 si obě strany v součtu polepšily o 14,5 %, což znamená, že svůj zisk téměř zdvojnásobily. Ovšem na rozdíl od „tradiční“ trojky šli Piráti a STAN vzhůru už před covidem, který jejich nástup pouze urychlil. Jak se říká, náhoda přeje připraveným. Zato ODS, KDU-ČSL a TOP 09 dokonce ztratily a netuším, co by jim pomohlo na nohy. Snad jedině povolat starou gardu bývalých lídrů?

Takže si to shrňme. Babiš prohrává, ale není poražen – utrpěl těžký „úder před Moskvou“, ale zatím nepřišel jeho Stalingrad. Ani doslova kropení živou vodou na staré demokratické strany nezabírá. Možná by to chtělo napřed seskládat, co od roku 2013 zůstává pořád rozbité… Piráti a STAN jsou jasnými lídry pelotonu a těží z toho, že působí na lidi přirozeněji a uvolněněji, nejsou zkostnatělí ani „ušpiněni“ vládnutím, reagují na vývoj a nebojují minulé bitvy.

Opozice tedy kulhá na jednu nohu. Přesto v součtu získává mírně navrch, a to díky Babišovu oslabení. Když ale měla šanci ho „dorazit“, ostudně selhala. Během tanečků kolem prodloužení nouzového stavu odmítla hrát aktivně a říct si o odpovědnost za záchranu národa v čase pandemie. Spíše zůstala u opozičního vyčkávání, že se soupeř u vlády sám znemožní. Jde o legitimní taktiku, která vychází z logiky parlamentní demokracie – kdo je silnější, ten drží moc. Slabšímu nezbývá než čekat na jeho chyby.

Jenomže teď nejde „jen“ o to, jak si kabinet poradí s hospodářským poklesem, reformou zdravotnictví či daní. Nacházíme se v hluboké krizi, jde nám o život, stát pod vlivem střečkujícího premiéra kolabuje. V takové chvíli je pro opozici lepší strategií ukázat státotvornost, ne vychytralost. Jenomže „Pětka“ nic moc nepředvedla a přímo se zesměšnila, když její vlastní hejtmani museli žádat o prodloužení nouzového stavu, který poslanci předtím „zamázli“. Že hlavní vinu nesl Babiš, je v takové situaci dost jedno… 

Tato pasivita a vyčkávání se nakonec nemusí vyplatit. Oslabení ANO je daleko menší, než by odpovídalo realitě, tedy objektivní velikosti hrozby, jíž premiér čelí, i míře jeho selhání. Přestože Babiš na podzim stále ponese vinu za celkový rozvrat, zároveň platí, že v tom čase nejspíš „bude líp“, než je dnes. A nerozhodnutí voliči se v té chvíli můžou ptát, o kolik lépe by jim bylo s opozicí, která jim zatím bohužel nenabídla jednoznačnou odpověď.

Ve štábech SPOLU a Piráti-STAN opravdu mají o čem přemýšlet. Jejich vedení je křehké a nezajištěné. V kalendáři událostí, které mají potenciál výrazně pohnout s náladami voličů, svítí na příštích sedm měsíců jediná: úspěch masivní vakcinace a přinejmenším momentální porážka viru. Ano, i pak tu zůstane neskutečný počet zemřelých, zničené hospodářství a rozložená důvěra ve stát. Normálně by to opozici k jasné výhře stačilo, ale u nás už sedm let jde život všelijak, jen ne „normálně“.

Neumím si představit, jak by i tak neschopný předseda vlády, jakým Andrej Babiš bezesporu je, dokázal pokazit něco tak jednoduchého, jako počkat si, až se národ proočkuje bezpečnými schválenými vakcínami. Těch evidentně bude dostatek a proti pandemii budou fungovat. Babiš to může prodat jako svůj úspěch, což už mu půjde samo. Demokratická opozice musí přijít s něčím zásadním, jinak její vláda není vůbec jistá. Ono co je také v životě jistého? Jen daně a smrt a nad obojím nyní vládne šéf ANO a majitel Agrofertu…

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital