KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Takzvaná Istanbulská úmluva je zase téma. Česká vláda její projednávání odložila a polská zvažuje, že od ní odstoupí. Vzbudilo to podrážděný křik. Obhájci úmluvy obviňují dotyčné politiky, že tolerují, či rovnou podporují násilí na ženách. Ale tak to není a o to tu ani nejde. Text upevňuje genderovou ideologii a je krokem k nahrazení rodinné výchovy společenskou.
„Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí“, jak zní plný název, je už dlouho jablkem sváru mezi dvěma vyhraněnými tábory. Jedni do dokumentu projektují všemožné zlo, včetně toho, že prý nařizuje přijímat nelegální migranty. To je lež. Jiní zase tvrdí, že preferuje gaye a lesby. Ani to není pravda. Problém je v tom, že úmluva prosazuje přijímání módní ideologie genderu do státních politik. Vzhledem k zamýšlenému hlavnímu účelu nelogicky a nesmyslně.
Na první pohled zarazí, že v preambuli Istanbulská úmluva deklaruje, že jejím cílem je bránit slabší pohlaví před násilím, zároveň však ke srozumitelnému a jasnému termínu „žena“ přidává pojem „gender“. Jako by o pohlavní identitě nerozhodovala příroda, ale společenská výchova… Tedy ne jako by, progresivisté tento nesmysl už dlouho a tvrdohlavě prosazují. Podle nich jsou holčičky holčičkami a chlapečkové chlapečky prostě proto, že jim jejich „genderové role“ vnutila společnost.
U nás zatím myšlenky typu, že „toxicky maskulinní“ rodinná výchova nutí dívky žehlit a chlapce nechává řídit automobil či že existují desítky pohlaví, působí směšně. Ale nemusí to tak být navždy. Istanbulská úmluva je prvním takto významným dokumentem, který má genderovou ideologii ukotvit coby mezinárodně uznaný prostředek převýchovy „šovinistické“ společnosti.
